Farby moci

Tak v zásadě můžeme poselství filmu shrnout do věty, že společnost je zkažená, politici jsou zkažení a jde jen o to, vybrat si menší zlo. To je ale asi celkem jasné každému jen trochu chytrému a citlivému jedinci. Nejvíc mi asi vadila přehnaná dynamičnost a akčnost jednotlivých scén. V tom neustálém vršení všemožných politických eskapád, strategií a odhalení jsem se občas už trochu ztrácel. Pokud lidi nadávají na českou politiku, je patrné, že ta americká je ještě mnohem větší humus a cirkus. (28.03.2012)

Docela hutný výlet mezi hýbatele americkou politikou jisté doby. Blíží se volby prezidenta země a tak se začínají vytahovat různí „kostlivci ze skříní“, sbírají se hanebnosti na konkurenční kandidáty a vyvolávají se skandály. Poradci jsou vybíráni podle příslušnosti k menšinám, aby svým vlivem zajistili hlasy. Veškerá politika je o strategii, taktice a o žaludcích účastníků. Jakože Johna Travoltu moc nemusím, v roli pana „jak chutná moc“ je velmi uvěřitelný. (22.06.2010)

Dve tretiny filmu to vyzeralo ako brilantná satira, ale potom akoby sa do toho zastarela patriotická cenzúra. V závere ma sklamal vášnivý idealizmus práve od ľudí, o ktorých si myslím, že sú cynici do špiku kostí. Zdalo sa mi, že chce film a jeho posolstvo zámerne zmäkčiť, obrátiť na ružovú farbu to, čo je očividne špinavo šedé. Typicky po americky pridať na záver ten záblesk nádeje, že ľudia (a politici) sú vlastne dobrí a *fakt to robia pre ľudí*. To iste... Ale možno aj o tom to je - možno v mašinérii politiky naozaj existujú ľudia, ktorí odmietli stratiť ilúzie a udržali si ich napriek všetkej špine (Libby) - lenže ilúzie za každú cenu sú naivitou a ak sa predsa len stane niečo, čo ich vyfacká a ukáže nositeľovi realitu, riziko trvalého poškodenia je oveľa vyššie. V prípade Jacka Stantona sa však prikláňam k tomu, že on svoje ideály len šikovne predstiera - aj sám pred sebou. To je vrchol politického sebaklamu :-) Ale dobre, zaslúži si to pekné 3* za dobre vyprofilované postavy, slušné výkony a hromadu dobrých detailov, ktoré dotvorili remeselne zvládnutý celok. (12.07.2012)

Mike Nichols se nebojí ukázat tu odvrácenou tvář politiky a pro znázornění tloušťky oné vrstvy špíny si vybral rovnou souboj o křeslo nejvyšší – prezidentské. Barvy moci nejsou zbytečně vtipné, spíš víc ukecané a zalidněné pestrou plejádou nepříliš známých tváří. Krom Travolty zde září Emma Thompson a Kathy Bates. Z těch dobrých herců malých rolí nejspíš zaregistrujete „tu holku z Pohotovosti“, „toho chlápka z CSI: Las Vegas“ a „Džejára“. Pochopitelně nemůžu opomenout kouzelnou kreaci Billyho Boba Thortona. Herce si Nichols prostě vybrat umí, téma rovněž a i přes místy patetické sklony se jedná o příjemný film, vykládající na stůl karty nepříjemných skutečností. 75% P.S: Pokud vás téma amerických voleb skutečně zajímá, doporučuji velmi působivý dokument Street Fight (2005), který je asi desetkrát přímější než Barvy moci (čili jestli budete po Primary Colors z čachrů kolem voleb rozčarování, po Street Fight upadnete do stavu těžké deprese). (12.04.2006)

Nuda, nuda, nuda... Okres na severu zabalený v americké vlajce s vražednou stopáží, která působí ještě nekonečněji, než ve skutečnosti je. Ač plné velkých jmen, tak zcela prázdné a ploché dílo o tom, jak to chodí v politice, u kterého se scénárista opravdu nepředřel. Pár úsměvných okamžiků v podání Kathy Bates rozhodně neutáhne tuhle politickou zbytečnost. Možná jako americký volič demokratické strany bych si to užil více, ale takhle mě tento film plný prázdných floskulí a proslovů o ničem bezmála zničil. Nominace na Oscara jsou mi opravdu záhadou... (11.07.2010)