Chobotnica

Komisař Cattani - to pro mě byl hrdina a vzor, stejně jako asi pro každého kluka, který tento seriál hltal. Znamenal víc než jen seriál, byl to opravdu kult. Něco co jsem ve svých nezletilých letech nemohl moc pobrat a pochopit a přesto jsem Chobotnici miloval a bál se jí. Rád jsem se s odstupem znovu podíval na všechny díly prvních 4.sérií. 1.-2.série První seznámení se světem mafie, s čestným a neústupným komisařem. Rozbití jedné velké skupiny, ale i rozbití Cattaniho rodinného života. Ze začátku mi připadaly rodinné scény trochu rušivé a patetické (možná spíš, že v českém překladu se otupí hrany italského naturelu). Pár opravdu silných scén. 3. Série nabírá nový dech. Seznámení se s lidmi okolo Antinariho banky. Objevuje se největší protivník Cattaniho - Tano (současně jeden z nejcharismatičtějších záporáku co znám). 4. Zřejmě nejpropracovanější série. Každý díl má okolo hodiny a půl, v každém se něco děje a drama na sebe nenechá čekat jen do finále. Režie znatelně dynamičtější než v předchozích částech. Rád bych se zmínil ještě o dvou složkách, které pro mě zařazují Chobotnici mezi nejoblíbenější seriály: Český dabing - až neuvěřitelně dobrý. Připadá mi, že pro české znění přizvali ty nejlepší koně dabingu u nás. Co jméno to hlas s velkým H: Kanyza, Molčík, Cupák, Vinklář, Přeučil, Adamovská, Rázlová... Hudba naprosto bezchybná. Tísnivá, melancholická, dramatická - jeden z nejlepších soundtracků co znám. (23.06.2009)

Opravdu velice drsný, syrový seriál. Přesto exkluzivní. Ano, u jeho shlédnutí lze trpět závraty, depresí, strachem, lítostí i smutkem, ale zcela určitě ne nudou. Michele Placido je úžasný herec, a tak stejně i další hlavní role byly obsazeny skvělými herci. A ta hudba! Drsná, jak film sám. V každém případě sledovat životní osudy Corrada Cattaniho je jako vlézt do lví klece a nevidět cestu ven. A každou sérií je to horší (určitě ty první čtyři - ty další, bez Placida, jsem neviděl a ani je vidět nemíním). Jednoznačně 5 hvězdiček - 100%! (27.03.2016)

Klasika, která ve své době byla možná populární ale dnes již nemá co nabídnout. Seriál, se začne rozjíždět až někdy po prvních dvou epizodách a ani poté nenabídne nic co by překvapilo nebo udrželo diváka v napětí. Nejvíce mě na seriálu štvalo, že se až moc zaměřuje na osobní život hlavního hrdiny a kvůli tomu plyne dost pomalu a brzdí kriminální část, která je sama o sobě docela zajímavá. Ani nevím jeslti budu mít chuť podívat se na další řady tohoto seriálu. (22.08.2008)

Řekne-li se italský seriál, tak mi v mysli automaticky naskočí první Chobotnice. To snad ani jinak nejde. Chudičký až nedůstojný vzhled, ani poněkud těžkopádný rozjezd na tom nic moc nemění. Však to znáte. Než se rozjede lokomotiva, tak to také chvíli prostě trvá, ale zastavujte jí jakmile je v ráži. Navíc takřka veškeré zápory jsou vykompenzovány tím "osudovým" hudebním motivem, osmdesátkovou nekompromisností scénáře a výtečně napsanými dialogy. (20.04.2008)

V době, kdy to u nás premiérově běželo, to byla samozřejmě v tom našem normalizačním úhoru špičková záležitost. Ale i teď po letech musím rád konstatovat, že stárnutí u tohoto seriálu probíhá velmi milosrdně. Pořád je to velmi působivé a neokázale realistické. Placidův přerod ze sebejistého, energií nabitého kriminalistického rytíře v rozsypaný uzlíček nervů po únosu a následně v okoralého mstitele je brilantní. I mě občas v první sérii trochu otravovaly opakující se Cattaniovic manželské výstupy, ale uznávám, že měly v příběhu své místo a pro komisařův "psychologický profil" i své opodstatnění. Můj nejoblíbenější padouch? Jednoznačně Périerův advokát Terrasini. (10.09.2012)