Chobotnica

Proti tomuhle se mohou všichni "kmotrové" jít schovat. Ponurá, intenzivní atmosféra, která by se dala nožem krájet ... Už jen hudba a obrazy k úvodním titulkům vždy dokonale stačily ... Celkově hodně silné, napínavé (každý díl vždycky skončil v nejnapínavějším) a nekompromisně depresivní ... Začne to špatně a skončí tisíckrát hůř :) (11.08.2007)

Beznadějně dokonalé ponoření do osmdesátkových vod, včetně návratu do pátečních (či sobotních) večerů u dědy a babičky, kdy na rohovém gauči stál velký tác s vykrájenými půlkami jablek a hrušek, oranžová (lehce štípavá) deka, rozpálené plynové topení a rozpálené obličeje sledující komisaře, kterému všichni hází klacky pod nohy. Až pak přišel ten díl s autem někde u hřbitova, následovalo několik nadávek a od té doby jsme se na Chobotnici už nedívali (konec 4. série). Ale to předbíhám, v naší cestě do minulosti jsme teprve na začátku, Jan Kanyza si pomalu rozmlouvá hlasivky, Eda Cupák výjimečně jako gauner, slizák s hlasem Přeučila svádí Elsu (o lvici se nejedná) a já nerozumím všemu, ale tyhle večery mě baví. A teď po letech, u téhle bezvadné kriminálky usínám, když jsem příliš utahanej na rozkoukávání celého filmu, a užívám si skvělou práci Hlavní redakce pořadů ze zahraničí ČST Praha 1987, všímám si i dalších detailů, které jsem tehdy nemohl pobrat (Barbara De Rossi vstávající z postele), občas mě vzbudí střelba, zvýšený hlas anebo geniální hudební motiv. (29.11.2015)

V době, kdy to u nás premiérově běželo, to byla samozřejmě v tom našem normalizačním úhoru špičková záležitost. Ale i teď po letech musím rád konstatovat, že stárnutí u tohoto seriálu probíhá velmi milosrdně. Pořád je to velmi působivé a neokázale realistické. Placidův přerod ze sebejistého, energií nabitého kriminalistického rytíře v rozsypaný uzlíček nervů po únosu a následně v okoralého mstitele je brilantní. I mě občas v první sérii trochu otravovaly opakující se Cattaniovic manželské výstupy, ale uznávám, že měly v příběhu své místo a pro komisařův "psychologický profil" i své opodstatnění. Můj nejoblíbenější padouch? Jednoznačně Périerův advokát Terrasini. (10.09.2012)

Kdo by neznal seriál z 80.let, kde ústřední postavu Corrada Cattaniho dabuje Jan Kanyza. Dostanete se do víru zápletek italské mafie, které šlapá na paty inspektor Cattani. Výborná doprovodná hudba a vůbec je to celé chytlavé, dramatické a na tu dobu velmi vydařený seriál, na kterém si smlsl skoro každý v době, kdy komančové nám pouštěli jen Fantomase, Angeliku atd. (03.01.2010)

I kdyby z žádného důvodu, z čisté nostalgie musím Chobotnici udělit nejvyšší hodnocení. Jako malý kluk ve školce jsem byl jedině Cattani, nikdo jiný neměl nárok. Po letech, kdy jsem kompletně celý děj zapomněl, jsem Chobotnici opět zhlédnul a zub času na ní nezanechal stopy. Nadčasové dílo o marném boji s mafií a poukazující na fakt, že postavit se jí může jedině člověk bez rodiny, kterému nezáleží na životech ostatních ani jeho vlastním. (05.01.2009)