Chobotnica

Nejlepší kriminální seriál všech dob(minimálně I.-IV.série). Nikde jsem nezažil tak bolestivé ztvárnění permanentní porážky dobra prostřednictvím těch nejcivilnějších a nejchladnokrevnějších krutostí. Únosy, drogy, výhrůžky rodinám a jejich krutá naplnění. Smrt drtivé většiny těch odvážných a dobrých ať už se jejich těla najdou rozstřílena desítkami kulek kdesi ve vracích aut na opuštěné silnici, či s jednou nečekanou kulkou do týla kdekoliv ...třeba ve frontě na kafe. Oproti tomu nehynoucí triumf mafie. Všechno nebývale hmatatelné. Když ještě uvážím, že Morriconeho soundtrack k tomuto seriálu osobně navrhuji za nejgeniálnější hudební dílo určené pro filmovou tvorbu, uvědomuji si, že právě píši recenzi ne jednu ze stovek dalších, ne abych vyjádřil své hodnocení, ale abych napsal cosi jako milostný dopis k tomuto pro mě nezapomenutelnému projektu. Ačkoliv bych pochopitelně našel dílčí chybičky, tak síla celého díla na ně dá hodně rychle zapomenout. Klasika, kult a slzy za které se nestydím. 100% (07.04.2008)

Nebudu psát komentáře ke každé sérii, viděl jsem čtyři a bez Placida nemám na další chuť, byť nebudu zapírat že Patricia Millardet je pro mě dost silný magnet. První série má opravdu vynikající scénář, v dalších slábnoucí kvalitu vynahrazuje Morriconeho hudba. Čtyři hvězdy dávám trochu i z nostalgie, protože při premiéře jsem to hltal. Většinou to nikde není moc uvedeno, ale seriál má především hodnotu jako průlomový, velmi volně inspirovaný osudy soudce Borsalina. Tohle si v Itálii do té doby nikdo nedovolil a rozkrývání praktik mafie bylo bleskem z čistého nebe. Seriál má doslova příšerně tísnivou atmosféru a magického hlavního hrdinu, kterému je později úžasným soupeřem fantastický Remo Girone, vše je korunováno skvělým českým dabingem. Jsem rád, že jsem se na to po letech podíval. (01.08.2017)

Komisař Cattani - to pro mě byl hrdina a vzor, stejně jako asi pro každého kluka, který tento seriál hltal. Znamenal víc než jen seriál, byl to opravdu kult. Něco co jsem ve svých nezletilých letech nemohl moc pobrat a pochopit a přesto jsem Chobotnici miloval a bál se jí. Rád jsem se s odstupem znovu podíval na všechny díly prvních 4.sérií. 1.-2.série První seznámení se světem mafie, s čestným a neústupným komisařem. Rozbití jedné velké skupiny, ale i rozbití Cattaniho rodinného života. Ze začátku mi připadaly rodinné scény trochu rušivé a patetické (možná spíš, že v českém překladu se otupí hrany italského naturelu). Pár opravdu silných scén. 3. Série nabírá nový dech. Seznámení se s lidmi okolo Antinariho banky. Objevuje se největší protivník Cattaniho - Tano (současně jeden z nejcharismatičtějších záporáku co znám). 4. Zřejmě nejpropracovanější série. Každý díl má okolo hodiny a půl, v každém se něco děje a drama na sebe nenechá čekat jen do finále. Režie znatelně dynamičtější než v předchozích částech. Rád bych se zmínil ještě o dvou složkách, které pro mě zařazují Chobotnici mezi nejoblíbenější seriály: Český dabing - až neuvěřitelně dobrý. Připadá mi, že pro české znění přizvali ty nejlepší koně dabingu u nás. Co jméno to hlas s velkým H: Kanyza, Molčík, Cupák, Vinklář, Přeučil, Adamovská, Rázlová... Hudba naprosto bezchybná. Tísnivá, melancholická, dramatická - jeden z nejlepších soundtracků co znám. (23.06.2009)

Skvělý rozjezd, který charakterizuje nezapomenutelný - naštěstí neberlusconiovský - italský seriál, jej přiřazuje především v jeho první řadě ke skvostům italského neorealismu (srv. např. opět Damianiho DEN SOVY). Zdá se ovšem, že zadání první řady a její divácký úspěch si vynutily prodlužovaná pokračování. Zprvu byla nesena původním záměrem, od zhruba čtvrté řady se ovšem syžet i scénář viditelně začínají drolit. Mnohé asi naznačil Placido, když se pro jistotu scénáristicky nechal zavraždit ve 24. díle CHOBOTNICE. Bez ohledu na to však v trvalé paměti zůstávají jak skvostné herecké výkony Michele Placida, Patricie Millardetové nebo Barbary de Rossi, tak hloubka a procítěnost popisů prostředí italské "nóbl" i "méně nóbl" společnosti včetně podsvětí. A cesta seriálu směrem k dnes již také historické akci italské justice MANIPULITE (Čisté ruce) dodatečně oslabuje mnoho z mých výhrad. A tak se loučím ve znamení znělky, která je víc než evergreen. Je totiž tento seriál sám. (01.03.2008)

V době, kdy to u nás premiérově běželo, to byla samozřejmě v tom našem normalizačním úhoru špičková záležitost. Ale i teď po letech musím rád konstatovat, že stárnutí u tohoto seriálu probíhá velmi milosrdně. Pořád je to velmi působivé a neokázale realistické. Placidův přerod ze sebejistého, energií nabitého kriminalistického rytíře v rozsypaný uzlíček nervů po únosu a následně v okoralého mstitele je brilantní. I mě občas v první sérii trochu otravovaly opakující se Cattaniovic manželské výstupy, ale uznávám, že měly v příběhu své místo a pro komisařův "psychologický profil" i své opodstatnění. Můj nejoblíbenější padouch? Jednoznačně Périerův advokát Terrasini. (10.09.2012)