Myslite na Henryho

Taková pohádka. Má asi hodinový a něco rozjezd a úvod (do 15 minut dojde k prostřelení hlavy a pak se věnujeme v detailu rehabilitaci zhruba hodinku), a když už tedy čekáme, že Henrymu docvakne, co dělal a začne dělat v právnické firmě pořádný bugr, tak k ničemu takovému nedojde. V podstatě je to celé takové uhlazené, bez větších konfliktů a konfrontací, k nimž to svádí a láká, ale nedojde na ně. Henryho "prozřením" je zde možnost krásné konfrontace dvou odlišných světů, ale tvůrci je trestuhodně nevyužita. Nebýt Harrisona Forda a hlavně jeho rehabilitačního bratra v podání Billa Nunna, tak tuhle báchorku není problém poslat do odpadu. A jak je u pohádek zvykem - nedozvíme se, z čeho budou dál žít, kde si vydělají na živobytí... hlavně že rodina je spolu. S tím vyzněním nemám problém. Ale až dolehne na rodinu tíže chudoby, pak bych chtěl vidět, jak jim budou držet dál jejich ideály. (18.02.2017)

Ohavne bezcitny pravnik (Harrison Ford) je nebezpecne postrelen, coz mu obraci zivot vzhuru nohama, protoze se znovu musi naucit chodit, cist, mluvit a vzpomenout na minulost, jez se mu po nestastne nehode cim dal vic nelibi, kdyz se detaily ze sveho zivotniho stylu doslycha ze sveho okoli. Typicky americka cesta vykoupeni a najiti perfektniho modeloveho rodinneho souziti podle doporucene osnovy. Zli a hrabivy lide nepatri do americke spolecnosti 60% (21.03.2011)

K tomuto filmu sedí dokonale jedno slovo - nevýrazný. Nevýrazný Ford, který nehraje špatně, ale nemá co. Jeho postava Henryho je strašně šablonovitá (což se dá vlastně říct o všech dalších postavách i scénáři, protože bezpečně odhadnete, co se kdy stane) nevýrazný Zimmer, nevýrazná kamera… prostě vše je tu takové… ano, mířím k tomu slovu, průměrné. Ale co, i taková esa, jakými bezpochyby Harrison a Annette jsou, si můžou sem tam dovolit natočit něco ne zrovna výjimečného… 50 %. (26.07.2011)

Všechno špatné je k něčemu dobré. Tohle pořekadlo lze bez jakékoliv nadsázky aplikovat i na pointu tohoto filmu. Mike Nichols je znamenitý režisér a já jsem s jeho tvorbou již potřetí spokojen. Příběh není vůbec stereotypní, neustále se tu něco děje a hudební podkres je naprosto fantastický. Harrison Ford by si podle mě zasloužil nějakou nominaci. Emotivní stránka není nijak sentimentální a atmosféra je špičková. Spokojenost 80% (22.08.2011)

Utrpení bohatého Werthera. Dravý právník s tváří Harrisona Forda je postřelen, jeho mozek se zresetuje a on přichází na to, že chce žít jiný život než ten dosavadní. Naneštěstí pro  nás jako diváky nemá jeho volba  oporu v náhlém prozření, ale pouze v události a následcích, které nemůže nijak ovlivnit. Obvykle neřeším miscasty, ale v tomhle případě mi bylo Forda vyloženě líto – ve fázi žraločího právníka byl skvělý, když měl ale přepnout do dospělého člověka s čistou duší, narazil na své herecké limity. A rozhodně to není pěkný pohled. Ta bezradnost z něj totiž doslova sálá – a ne, tvůrčí záměr to nebyl. Podobně laděný příběh musí stavět na emocích - ty ale nepřicházejí. Těžko řešit existencionální otázky v prostředí exkluzivní adresy na horním Manhattanu v apartmánu o rozloze tří rodinných domů. Takto z pohledu Hollywoodu vypadá krize a skutečný život. Respektive si jej takto představoval tehdy třiadvacetiletý JJ Abrams. Buďme vděční za to, že časem dospěl. Jsou filmy, co s roky zrají. V tomto případě tomu tak skutečně není. Ten film možná počítá s tím, že jsme všichni jako hlavní hrdina: s kulkou v hlavě jsme přišli o některé funkce mozku.  Je mi líto. Nepřišli. (11.01.2022)