Silkwoodová

13. listopadu 1974 se chce Karen Silkwoodová, zaměstnankyně jaderné továrny, sejít s reportérem New York Times. Nikdy tam neměla chtít jít... Dramatický snímek se skvělými výkony byl nominován na pět Oscarů: za harecký výkon Meryl Streep a Cher, režii, scénář a střih. Režie : Mike Nichols. Scénář : Nora Ephron a Alice Arlen. Hrají : Meryl Streep jako Karen Silkwood a Cher jako Dolly Pelliker. Film podle skutečných událostí. (09.05.2011)

Nudné a nezáživné drama, které prostě po více jak dvou hodinách bez náznaku nějaké gradace skončí a vy začněte dumat nad tím, jestli stálo za to tomu věnovat čas. Žádný dopad to na mě nezanechalo a o nevyhovujícím fungování jedné jaderné elektrárny kdesi v Oklahomě jsem se rovněž moc nedověděl. Sledoval jsem kvalitní herecké výkony Meryl Streep a Kurta Russella ve filmu, kde jich bylo až škoda. Chápu, že případ Silkwoodové byl pro jadernou problematiku v USA klíčový, ale její život mimo tuto záležitost nebyl vůbec zajímavý a za natočení biopicu o její osobě rozhodně nestál. Zdaleka nejslabší film Mikea Nicholse, co jsem viděl. BTW: Film běžel v roce 1988 v československých kinech a to se stopáží dlouhou pouhých 91 minut. Z filmu byly totiž vystříhány takřka veškeré scény, ve kterých se objevovala Cher, která zde ztvárnila lesbickou spolubydlící hlavního páru, což bylo tehdy za komára kardinální tabu. Dobová československá kritika se tak údajně podivovala nad tím, že Cher za tento film obdržela Zlatý glóbus, když tam má až podivně málo prostoru. Já jsem sice viděl plnohodnotnou původní verzi, i tak ale nechápu, za co ten glóbus dostala. Ve filmu hraje druhé housle a když už se tam objevuje, tak rozhodně ničím výrazně nevybočuje. Meryl Streep ji strká do kapsy pokaždé, co jsou spolu na scéně, a proto mi zní tak nepochopitelně fakt, že jediné herecké ocenění za tento film obdržela právě Cher. (04.08.2019)

Distribútorom už definitívne prepína, síce ide o životopisný film, ale to neznamená, že o kauze každý počul a tak musia pointu filmu vyzradiť v oficiálnom texte. Zaujímavý príbeh o jednej kauze ale najmä o jednej žene. Nichols točí v podstate sociálnu drámu, pripadá mu nedôstojné skĺznuť k dráme súdnej alebo k trileru. Za to ho chválim, aj keď sa v tom civilizme pri takejto dĺžke scenár trochu utápa. Rodinné voľnomyšlienkárske vzťahy týchto postáv nie sú tak zaujímavé ako samotný prípad. Veľká ilema v hodnotení, 70% a komentár č. 6000 (21.08.2017)

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)

By mě zajímalo jakej podíl rozpočtu šel na kartony cíg použitých v tomto snímku, Strupová s Ruslanem totiž pálej jedno žváro za druhým jako o život, hulej snad úplně všude, při výkonu práce, když maj pauzu na žrádlo, v posteli, v autě, venku, v baráku, v bistru, na návštěvě dětí, který žijou u jejího ex, na odborový schůzi i u šéfa na koberečku, jestli tady nekomu z hlavních aktérů hrozil rak tak určitě ne ze záření plutonia. I když tuhle záležitost s kuřivem zcela pominu, celý to, i když je to podle skutečných událostí, stálo poměrně za vypálenýho špačka v koši na nádraží. Děj: makání ve fabrice, porušování bezpečnosti práce na úkor zdraví, zlí šéfové, zlí kolegové, odbory tradičně vyřešící hovno, podivnej pár žijící s hnusnou lesbou pod jednou střechou a nakonec komplot, vše zabalený v nezáživnym UHO koktejlu. Mám dost. Zlatej Čínskej syndrom. (06.12.2021)