Obsahy(1)
Adaptácia hry amerického dramatika Edwarda Albeeho je prenikavou i trpkou štúdiou partnerských vzťahov a ľudských charakterov. Vysokoškolský profesor histórie George začal piť, aby dokázal ľahšie znášať každodenné zlomyseľnosti svojej zatrpknutej manželky Marthy. Jedného večera sa jej obeťou okrem manžela stane aj Georgeov kolega s manželkou, ktorí si k staršiemu manželskému páru zašli na pohárik. Nočná doba a alkohol vo vzťahu hostiteľov vyplavujú čoraz viac trpkosti, ktorou sa postupne nakazí i mladší a ešte stále zaľúbený pár. V hlavných úlohách komornej drámy excelujú vo svojich životných úlohách Elizabeth Taylor, ocenená Oscarom, a Richard Burton. Režijný debut Mikea Nicholsa získal ďalších štyroch Oscarov: pre najlepšiu herečku vo vedľajšej úlohe Sandy Dennis, za najlepšiu scénografiu, kostýmy a kameru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (319)
Tolik krutosti a tolik bolestivého sarkazmu - snad až příliš mnoho. V duelu dvou individualit vítězí fantastický Burton nad lehce ukřičeně přehrávající Liz na celé čáře. Připadám si provinile za to, že chladně konverzačnímu dramatu vyčítám, že je hlavně v první polovině jen sledem dialogů, ale trvá déle než se k divákovi dostane ta pravá pesimistická nálada. Každý asi potřebujeme svini k tomu, abychom našli lanýže. A z toho je mi pěkně mizerně. ()
Není to zábava, je to očistec. Původní dabing (Adamíra, Jirásková, Cupák, Procházková) je samostatným uměleckým dílem a tentokrát rozhodně není nutné tento mnohooscarový film vidět v originále (čestná výjimka). Když už je řeč o české verzi, Jiřina Jirásková měla svou úlohu jasně nejtěžší a zhostila se jí geniálně, a její fyzická podobnost s ET je též zarážející. Tři hvězdy jsou ale maximum, protože zábava se nekoná. ()
"Now, I think we've been having a real good evening, all things considered. We sat around, we've got to know each other, and we've had fun and games." Vynikající drama M. Nicholse v němž není místo pro pokerové hráče, poněvadž se zde hraje zásadně jen s odkrytými kartami. Na taktiku či strategii není čas, jelikož při slovních "hrátkách" mezi manželskou dvojicí (Taylor, Burton) je na programu spíše tvrdost, švih a přesně mířené slovní údery. Nenávidí a urážejí se tolik let, že už si paradoxně život jeden bez druhého ani neumějí představit. Od mladého manželského páru, jenž k nim přišel na návštěvu, bylo velmi bláhové myslet si, že se do sítí, jež po sobě jejich hostitelé vrhají, také časem nechytí :-) Nebudu zastírat, že jsem od filmu očekával hodně... takhle vysoko jsem ale nemířil. Snímek se rozjíždí pomaleji, a i když mu nechybí jízlivý humor, na síle nabývá hlavně až s nastupujícími a stále razantnějšími vzájemnými výpady mezi ústřední dvojicí, při nichž se upřímnosti rozhodně meze nekladou. Bravo všem, kteří se na broušení tohohle klenotu podíleli! ()
„Dostáváš ze mě to nejlepší, lásko“. Přes pár „zcela nevinných společensko-konverzačních her na rozehřátí“ v podobě „vojeď hostitelku, pokoř hostitele, nachytej (své) hosty...“ se nakonec dostáváme k té nejdůležitější, (která se ostatně po celou dobu vznáší ve vzduchu) a to sice „(náš) život (existence) resp. soužití“. I přes nespornou (do očí bijící) kvalitu, kdy i „slepý“ musí chtě nechtě zaznamenat fakt, že ústřední duo E. Taylor-R. Burton hraje jako o život (kdy se navíc člověk neubrání myšlenkám, kolik si toho „vypůjčili“ ze soukromého života) a bezbřehou nápaditost hraničící (téměř) s genialitou (prosím nebrat jako lacinou frázi) kameramana H. Wexlera, nedokážu zcela vypudit myšlenku resp. holý fakt, že tomuhle by mnohem více slušela divadelní prkna. Přičemž, že bych si to (rád) (do)přál se stejnou úsřední sestavou (čtyřlístkem), je snad zbytečné dodávat. p.s. byť toto téma bylo bezesporu nejvíce aktuální v době svého vzniku (kdy muselo nutně (v řadách američanů) působit jako rozbuška, neboť se jedná o „rozcupování jejich snu v přímém přenosu“), o nadčasovosti a stálé aktualitě daného tématu netřeba pochybovat, neboť přesah v podobě existenciálního rozměru mezilidských vztahů je stále aktuální. Nebo vy nemáte ten pocit? 80% ()
Jako by Edward Albee psal svou hru pro Elizabeth Taylor a Richarda Burtona. Jako by mu Mike Nichols četl myšlenky, jako by byl divák manipulován zvláštní silou, snad silou vztahu George a Marthy, a fascinovaně sledoval každý pohyb, každé slovo dramatu... Martha s Georgem mají vlastní svět, svět plný lásky i nenávisti, svět obrovských emocí, podivných her, naplněný vlastním způsobem komunikace, svět, který jim vynahrazuje zklamání, neúspěchy a nedostatky reálného života. Zatímco oni se v něm pohybují s naprostou samozřejmostí, pro jejich okolí představuje obrovskou záhadu, kterou se vší silou snaží pochopit, přestože mají minimální šanci. Albee za nimi posílá na návštěvu dvojici na první pohled naprosto odlišnou, ke konci ovšem divák zjišťuje, že i oni si svým způsobem kompenzují problémy života, že sladká Honey není zas až taková naivka a její Nick není neustále tím věrným gentlemanem. Právě on postupně odkrývá celou hru Marthy a George i to, že vztah navenek plný křiku a hádek může patřit k těm nejpevnějším. I přesto, že jednu z jejich her, konkrétně tu 'mateřskou', je nutné ukončit. Kromě už zmiňovaných fascinujících hereckých výkonů, oceňuju Nicholsovo filmové zpracování, ne vždy se divadelní hra dá přenést na plátno bez toho, aby ztratila své podstatné myšlenky, kouzlo postav a situací. Zvlášť v absurdním dramatu plném absurdních frází, absurdních činů, absurdních her.. Těch, které provází každý den našeho života... ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (21)
- První film, který dostal omezení přístupnosti „Nikdo pod 18 let nebude připuštěn ke sledování, pokud nebude v doprovodu rodičů“. (Morien)
- Elizabeth Taylor (Martha) přibrala skoro 15 kg jen proto, aby vypadala přesvědčivěji jako znuděná panička ve středním věku. (Morien)
- Během natáčení filmu oslavil Richard Burton (George) své 40. narozeniny. Jeho partnerka – jak ve filmu, tak v reálném životě – Elizabeth Taylor (Martha) mu k této příležitosti dala bílý automobil Oldsmobile Toronado 1966. (Kulmon)
Reklama