Kto sa bojí Virginie Woolfovej?

Skvělý film podle neméně skvostné hry Edwarda Albeeho. V první řadě nelze dostatečně vynachválit práci Haskella Wexlera (např. Přelet nad kukaččím hnízdem), jenž byl za "svoji" kameru zaslouženě odměněn oscarem. Síla samotného příběhu však pochopitelně spočívá na vůdčí dvojici, kdy Liz Taylor svojí nesmyslně excentrickou a přitom tak zranitelnou Marthou a Burtonův George podivuhodným tancem mezi bezvýznamným žvanilem a krutým, pomstychtivým člověkem nemohou nezanechat v divácích hluboký a hlavně dlouhodobý dojem. (29.03.2005)

Scénář: Ernest Lehman .. Kurva, to byl hustej večírek! Hype, který do mne nalil kamarád, když se z tohoto filmu vracel z kina, byl značný. Čekal jsem dlouho, ale dočkal jsem se také. Filmový debut Mike Nicholse je neskutečně kvalitní podívaná. Divadelně konverzační drama postarších manželů, kteří v nočních hodinách hostí mladší pár, dává velký prostor k vyplutí všech skrývaných i nekrytých útrap, radostí a nejrůznějších her, balancujících mezi laskavým pohlazením a psychologickým týráním. Ani skvělá předloha či umná režie by nepomohla, kdyby se nemohla opřít o skvostné herecké výkony. V tomhle případě to nehrozí. Všechny čtyři postavy doslova koncertují a jen umocňují všechnu tu depresi a krutost v dlouhodobém vztahu, kde i přes zdánlivé všechno zkrátka něco chybí (07.06.2006)

Krutost. "Tančím jako vánek!" "Pojďme hrát hru Hups na hostitelku!" A to jsem si vždycky myslel, že černobílé filmy nejsou nic pro mě. Přesto jsem byl unesen dialogovou smrští a zhoubným rozvojem všech postav. Na konci jsem trochu klimbal, proto nedávám plné hodnocení. HUDBA: Alex North - mé znalosti orchestrální hudby klasického holywoodu (či co to je), jsou natolik mizivé, že nemám co říct. (23.06.2009)

Jak vlastně tenhle film vystihnout? Slova nenacházím ani po třiceti minutách otevřeno okna a stále dumám nad tím, co jsem vlastně viděl. - Brilantní film, to rozhodně, ale hlavně ten scénář je jak z jiného světa, spousta zábavných ale i srdcervoujích scén. Nejlepší byl jednoznačně Burton, zastínil i Taylor, která si myslím to ani nemusela hrát... :-) (27.10.2008)

Celý film mi připadá jako děsně uřvaná divadelní fraška. Ježiš, jak tam ti lidi řvou. To snad ani není možný, jak někdo vydrží hodinu v kuse mlít páté přes deváté. Přiznám se, že v této fázi filmu jsem uvažoval i o tom, že to nedokoukám, protože mě fakt rozbolela hlava, nicméně i rozbolavělá hlava byla zvědavá, jestli hlasivky hlavních hrdinů udrží nastolené tempo. Naštěstí je druhá půlka filmu mnohem klidnější. Ústřední a zároveň výstřední manželské dvojici se dostane pochopení a jejich divadlo se stane geniální. Racionalita tohoto filmu se skrývá až na konci, i když je zakopaný pes celkem dlouhou dobu jasný, je to nejsvětlejší milník celého filmu. Pokud tedy pomineme dvouhodinový herecký koncert čtyř protagonistů, kteří na place nechali naprosto všechno a možná i víc. (09.05.2009)