Gróf Monte Christo

Nečetl jsem slavnou knížní předlohu ani neviděl žádnou jinou zfilmovanou adaptaci, takže jsem se zde s příběhem opravdu zcela seznamoval a neměl jsem možnost žádného srovnání. Snad i proto mi zde narozdíl od Bídníků docela seděl Gerard Depardieu. Je pravda sice trochu moc kulatý a bambulovitý, takže mu jde hůře uvěřit třeba několikaletý hladomor, ale typově nevhodnou volbu vynahrazuje opravdu solidním herectvím, kdy hlavně jako abbé dokázal působít i docela strašidelně. I když se zpočátku mohlo zdát, že mě nebude něco tak krutého homba za pomstou na půde čtyř 90minutových sníměčků bavit, opak byl pravdou. Pan Edmond Dante mi sice nebyl tak sympaticky, ale určitě mi přišel zajímavý a celé to měl docela zajímavé promyšlené, což minisérie stihla na svém velkém prostoru detailně zabrat. Všechny postavy, kterým dluží odplatu zase měly nějaký svůj vlastní příběh a byly něčím jiným zajímavé. Především všechny vedlejší linky okolo prokurátora Villeforta mě bavily. V samotném ústředním příběhu Edmanda Dantese zase nechyběl i kus romantiky. Mohu říct, že do všech čtyřech části jsem se postupně dobře ponořil. Po filmařské stránce mi to taky nepřipadalo špatné i přes pouhou televizní produkci. Takže zatím bez znalosti dalších adaptací mohu hodnotit tuto první viděnou jako povedennou a dát ji opravdu poctivé čtyři hvězdy. (29.12.2020)

Depardieua nemám zrovna moc v lásce, ale tahle adaptace je výborně zpracovaná a zahraná. Sice na Vás z ní občas čiší jistá unylost, ale tah na bránu a napětí, které od předlohy vytěžila, se vážně povedly natáhnout na skřipec. Pokud jste četli Hrabě Monte Christo a zajímá Vás, která z adaptací bude ta pravá, tak tato. 85% = 4/5 (02.09.2016)

Hrabě Monte Cristo je jeden z mých nejoblíbenějších příběhů a tato jeho verze je podle mě vůbec ta NEJÚŽASNĚJŠÍ. I po několikátém zhlédnutí jsem ani na vteřinku neodtrhla pohled z obrazovky. Je super, když se můžete na to samé koukat znovu a znovu a přitom vás stejně překvapí něčím novým :) Pomsta je sladká! (03.08.2010)

Ak by som mal ohodnotiť Monte Christa podľa jednotlivých dielov, tak prvý a posledný sú za 4, tretí a druhý za 3 hviezdičky, ale ako celok zanechávajú dobrý 80% dojem. Najväčším ťahúňom tohto televízneho projektu je bezpochyby GÉRARD DEPARDIEU, ktorý dominuje každej scéne a jeho herecká charizma obohacuje každý záber. Jednu z vecí, ktorú by som Monte Christovi vytkol, je jeho úvod, keďže sa vo väzenskej pevnosti zdržíme iba niekoľko minút. Román som síce nečítal, ale z hľadiska potrieb filmu je to určite atraktívna časť príbehu. Pri porovnaní Monte Christa s francúzskymi televíznymi projektami z poslednej doby musím povedať, že nedosahuje kvalít Bedárov, ale je o niečo lepší ako Napoleon. (28.11.2004)

„Lenže ja som NIKDY nechcel byť Monte Christo, Bertuccio. Je to strašný, neľútostivý muž bez štipky citu. Ja som chcel byť len Edmond Dantes, ale oni mi to nedovolili. Tak som gróf Monte Christo. A dnes to bolo posledný raz, čo hovorím ´odpúšťam ti´.“ UŽ NIKDY NECHCEM VIDIEŤ ŽIADNEHO INÉHO GRÓFA MONTE CHRISTA, AKO TOHTO. Samozrejme to nesplním, človek je tvor zvedavý, ale aj keď je dosť trápne odsúdiť niečo predtým, než to uvidím, skutočne sa mi nechce veriť, že niekedy ešte môže vzniknúť lepšia adaptácia klasického románu Alexadra Dumasa. VYNIKAJÚCE spracovanie svojím spôsobom GENIÁLNEHO románu s tuctami dôležitých postáv a stovkami udalostí, zvratov a zdanlivo len vedľajších a pre dej nepodstatných zápletiek (v rafinovanom pláne pomsty však na všetkom záleží), od skvelých hercov cez dialógy, výpravu, postavy, proste ma to šialene bavilo a len sa EŠTE VIAC ukázalo, aká zúfalá je táto a táto adaptácia. Strhujúce spracovanie od prvej do poslednej minúty. Ešte dodám, že ma nadchlo aj to, že tvorcovia nezabudli na dve v románe kľúčové veci, na ktoré iní filmári často zabúdali, alebo sa na ne rovno vykašľali – Deus ex machina v podobe „orientálnej princeznej“ a verný Bertuccio v podaní talianskeho herca Sergioa Rubiniho, ktorý je grófovi vyrovnaným spoločníkom, často v ňom v poslednej chvíli upokojuje monštrum a nachádza znova človeka, ktorý sa môže ešte stále naučiť odpúšťať. "Vstaň! Nerád vidím ľudí na kolenách." (31.05.2010)