Gróf Monte Christo

Pár věcí mi ten dojem kazí. Depardieu asi tak třikrát přibral za pobyt ve vězení, jeho převleky se skládaly jen z paruky a nosu, což většinou znamenalo, že svůj už tak obří nos zvětšil do gigantických rozměrů (jak prozíravé) a byly chvíle, kdy mi víc než hraběte připomínal méďu pusíka. To by bylo k mínusům, jinak je všechno perfektní. Depardieu má čas od času šarm, to nepopírám. Všechny postavy jsou obsazeny skvěle (Muti, Rochefort, Arditi...) a hudba je jedním slovem velkolepá, hlavní opakující se hudební motiv má takovou dávku emocí a osudovosti, až to častokrát zarazí do židle. Jsou tam scény, u kterých se až tají dech a to nemluvím o dokonalé poslední části. Nádherné kostýmy, výprava a lokace. Samozřejmě moje nejoblíbenější postava je sluha Bertuccio. Nezlobila bych se, kdyby se aspoň jeden díl věnoval událostem před uvězněním, ty mají taky svou sílu, a kdyby se Depardieův syn podílel na hraní víc. Jinak ale jeden z mých nejoblíbenějších historických seriálů, ke kterému se ráda vracím. O mnoho lepší, než pozdější Bídníci. (16.01.2011)

Předlohu jsem nečetla, ale myslím, že v některých momentech se knihy tahle verze držela jen velmi volně. Ale mě se moc líbila. Gérard Depardieu byl Edmond Dantes podle mých představ a jak skvěle si vychutnával pomstu! Vůbec celý seriál byl pojatý velmi velkoryse ať už výpravou, kostýmy i stopáží. Přibyl tak další klenot do pokladnice adaptací této klasiky. (22.10.2007)

Skvělý příběh, skvělé herecké představení a v českém znění neuvěřitelně skvělý Miroslav Donutil. Tohle zpracování se mi opravdu moc líbilo a seděl sem u něj po všechny ty čtyři večery se zatajeným dechem. Myslím že těch pár nedostatků jako krátká doba ve vězení nebo sladký šťastný konec naprosto překonává Depardieho herectví a to jak si díky němu Monte Christo vychutnává pomstu je geniální. Navíc velice oceňuju nápad, kdy mladého Dantese s Mercedes hráli potomkové Depardiueho a Mutiové Guillame Depardiue a Naike Rivelli. Nejlepší zpracování Monte Christa (14.10.2008)

Rozměrný a druhý nejslavnější Dumasův román dostal prostor, jaký si zaslouží, otázka je, jak toho využil. Mutiová a Rochefort se pro své role nesporně hodí, větší problém jsem měla se svým jinak velkým - v každém smyslu toho slova - oblíbencem GD, ale i on se snaží ze všech sil a těch rozhodně není málo. Ocenila jsem i nápad nechat hrát mladé Dantese a Mercedes potomky hlavních představitelů, ale z toho pramení jeden z problémů díla - pasáž Dantesova návratu do Marseille, obvinění, zatčení, věznění a útěku je zkrouhnuta na pár minut, přitom se podle knihy odehrává v průběhu čtrnácti let. Zápletka Dantesova "zmrtvýchvstání" a pomsty je provedena důkladně, ale narušuje ji nepůvodní a naprosto zbytečná dějová linie s Dantesovou milenkou. Když už to vypadá slušně, přijde konec, který staví hlavní myšlenku knižní předlohy na hlavu, nebo ji spíše bez velkých cavyků vygumuje. (22.06.2007)

Gróf Monte Christo patrí spoločne s verneovkami k nespochybniteľným čitateľským zážitkom z detstva, na ktoré som háklivý. Preto filmové adaptácie týchto diel posudzujem najmä podľa miery ich priblíženia sa k mojim čitateľským predstavám. Z tohto hľadiska je obsadenie Gérarda Depardieua do hlavnej úlohy obrovským a z môjho hľadiska neodpustiteľným omylom. Nebudem radšej uvádzať dôvody. V komentári k remaku 12 rozhnevaných mužov som sa zmienil, že dôvodom pre vznik remaku je ambícia urobiť to lepšie alebo inak. Tento remake nepovažujem ani náhodou za lepší a za tú inakosť by sa mal scenárista Didier Decoin hanbiť. Musí to byť extrémne pyšný človek, ak si dovolil takým brutálnym a diletantským spôsobom zasiahnuť do Dumasovho diela. A tak vlastne tá jedna hviezdička je asi za nápad, aby filmové deti hlavných predstaviteľov hrali ich vlastné deti. (03.04.2010)