Vtip

5* Sice se jedná o nenápadný televizní film, který by tu mohl zapadnout, ale rozhodně si to nezaslouží. Jedná se o komorní záležitost - skoro one woman show, kterou bych si dokázal představit i na divadelních prknech. Sice je to film o umírání, ale vůbec na mě nepůsobil depresivně. Tolik sarkasmu jsem opravdu už dlouho nezažil, ale přitom vše působilo tak lidsky a rozumně. Scénář je napsaný na jedničku s hvězdičkou a Emma svou roli zvládla bravurně, stejně jako ostatní herečtí partneři. Není to však film pro každého a myslím že si ho užijou hlavně Ti, kteří už přišli do kontaktu s těžce nemocnými lidmi nebo smrtí. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (15.02.2017)

Na hlubinné rovině se strachu ze smrti dotýkají takřka všechny filmy. K její přímé tematizaci jsou masově využívána zejména melodramata o umírajících lidech. Adaptace divadelní hry Margaret Edsonové zaškatulkování mezi melodramata vzdoruje podobně, jako Vivian odmítá přijmout roli pasivní oběti rakoviny vaječníků. Pod maskou dojemného i mrazivě vtipného příběhu boje jedné ženy se skrývá filmová esej, důvtipná polemika s tím, jak je v umění zobrazována smrt. Výchozím bodem úvahy nad zobrazováním nezobrazitelného a pojmenováváním nepojmenovatelného je pro Vivian báseň Johna Donnea, které zasvětila většinu své vědecké kariéry, čímž dochází k elegantnímu prolnutí osobní a profesní roviny hrdinčina života. Číst si o smrti libovolně výstižnou báseň ale není totéž jako umírat. Vtip si tento rozpor, který coby film o smrti sám zpřítomňuje, dobře uvědomuje a průběžně nás na něj upozorňuje porušováním melodramatických konvencí nebo prostřednictvím Vivianina komentáře pronášeného do kamery. Oproti klasickému melodramatu zde chybí pozůstalý, s nímž bychom mohli soucítit a brečet poté, co hlavní hrdinka zemře. Dvě sympatické vedlejší postavy, zdravotní sestra a Vivianina bývalá profesorka, slouží primárně k rozvedení některých tezí týkajících se smrti a umírání (regrese do dětství při lízání zmrzliny nebo čtení dětské knížky). Navzdory sebeironickému porušování čtvrté zdi není Vtip chladně intelektuální. Jen za vydatného přispění vynikající Emmy Thompson dokazuje, že dojemný film lze natočit i bez toho, abyste s divákem citově manipulovali. Nichols s Thompsonovou nás naopak berou za rovnocenné partnery v diskuzi o tématu, které se týká každého z nás. 85% (29.03.2021)

Koncert pro Emmu Thompson jako sólistku a nemocniční personál v roli doprovodného orchestru. Nezvykle střízlivý a intelektuální pohled na boj s rakovinou a smíření se s vlastní smrtí. Objeví-li se ve filmu jen náznak sentimentu, hlavní hrdinka, která celý film vypráví a často promlouvá přímo do kamery (k divákovi), jej hned cynicky okomentuje a tudíž je film opravdu prost patosu, sentimentu a kýče, což je v rámci daného tématu velmi neobvyklé. Na místo toho scénář sází na příhodné propojení sonetů Johna Donna, pár střípků vzpomínek a odosobněné nemocniční reality. Bezchybně logická struktura scénáře Emmy Thompson a Mika Nicholse mě nakonec dovedla ke katarzi, která neodvanula ještě dlouho po tom, co zmizel poslední titulek. (29.08.2017)

Tak tenhle film jsem viděla kdysi dávno a dost mnou otřásl - to jsem ještě netušila, že se neúprosně blíží doba, kdy pro mě a mou rodinu tohle téma - vážná choroba, přístup lékařů a veškeré související emoce - bude zoufale osobní. Drama je natočeno skoro jako autobiografický dokument, Emma Thompson zahrála dokonale a pokud máte srdce, budete brečet, budete mít husí kůži a budou vám stát vlasy na hlavě. Název je naprostým paradoxem, tohle je totiž čirá deprese, jakých je jen málo. Velmi drsný, realistický a působivý snímek, nevím, jestli bych jej byla schopná absolvovat znovu, po těch neskutečně bolestivých zkušenostech s umíráním nejbližšího člověka... 100% (08.06.2009)

neviem, či niekto zvíťazil nad rakovinou vaječníkov. Je to choroba ktorá sa zahryzne a už nepustí, pomáha zvíťaziť smrti nad človekom. Emma to zahrala veľmi dobre. Aj scenár veľmi umne zakomponovali spolu s literaturou a basnikom 16. storočia Donnom. Film traumatizujúci, s atmosferou neodkladnej smrti na konci. Zkroť pýchu, Smrti! Ač tě mnozí zvou mocnou a strašnou, tak se nám jen zdáš: když všichni ti, jež za mrtvé už máš, nezemřou, na mnes krátká s kosou svou. Klid se spánkem, jenž je tvou podobou, přináší slast - a ty jí více dáš. Nejlepší nejdřív k sobě povoláš, tělu jsi klidem, duší úlevou. Zoufalcům, králům, štěstí posluhuješ, nemocí žiješ, jedem, válkami; nás uspat opiem lze, čarami líp než tvou ranou: Proč se naparuješ? Na věčnost procitneme ze zdřímnutí a nebude už smrt: Ty zemřeš, Smrti! (14.04.2015)