Zákon a poriadok: Špeciálna jednotka

Důkaz, tak trochu samozřejmý, že i Američané dovedou natočit seriál, kde by se to nehemžilo "týpky" hýřícími výroky "to si piš" "kam jdeš kámo" apod., to všechno donekonečna stále stejněji a bezbarvěji. ÚTVAR svou šablonu vypilovává k dokonalosti, která rozmnožuje rozmanitost detektivního žánru tak, jak je u nás poměrně lehce dostupná: školu českou, německou, francouzskou, italskou, anglickoskotskou doplňuje americká a kanadská, případně australská. Netopíme se tu v gejzírech kečupové krve, nehyneme nudou v stále stupidnějších scénách nekonečných honiček a setřelovaček či přestřelek. Záznam policejního vyšetřování se v mnoha ohledech přes nutná zjednodušení blíží skutečnosti a kupodivu v jeho telegrafickém rytmu zbývá místo i pro lidské charakteristiky nejen členů týmu, ale i pro průhledy do světa amerického nálezového práva a často i duševních dramat obětí a jejich blízkých. Není to evropský rytmus; o tom není pochyb; Spojené státy však také o sobě nikdy netvrdily, že jsou součástí Evropy. Seriál tak nabízí svědectví a pohledy, které jsou namnoze za hranicemi žánrů a nabízených obsahů. Už teď se pohybuje na hranici příležitostnosti a nadčasovosti. Bude zajímavé sledovat z tohoto hlediska další vývoj jeho návštěvnosti a na ní založené křivky popularity. (29.06.2008)

V zásadě nuda za max 2*. ALE. Je příšerné, jak si to hraje na "realističnost" a přitom to je celé snůška totálních blábolů a populistických hovadin. Policie průběžně používá zcela ilegální praktiky, vyšetřovatelé jsou předpojatí jak banda aktivistů, zločinci jsou naprosto nechutně démonizovaní a stereotypizovaní podle šablony "velký, zlý, děsivý a nenapravitelný znásilňující cizinec"... prostě všechno tam je přesný opak reality a přitom tam je jasně vidět snaha přesvědčit diváka, že aspoň trochu to právě takhle opravdu vypadá / funguje / je. (19.10.2015)

Nebudu teď hodnotit kvality zpracování (režii, herce a podobně), ale obsah. Viděl jsem několik dílů seriálu a bylo to prašť jako uhoď. Scénář: nějaké ubrečené/patetické zneužívané dítko (oběť) se dostane do rukou kriminalistům, kteří o ničem nepochybují a s absolutní jistotou vědí, co je v dané situaci nejlepší (jsou to přece tý..profesijonálové/nacisti, ne?) a tito následně dopadnou bezcitného a zlovolného prznitele (ZLO). Happyned. Nic proti tomu, takových blbostí na nás Nova chrlí denně mraky, ale tento seriál má ještě několik "skrytých kvalit": staví se k perzekuování nevinných občanů jako k běžné věci (i kdyby to mělo zachránit jen jeden život!), bez jakýchkoli skrupulí v něm padají fráze jako "cenzura internetu je nutná", "nabouráme se do jeho počítače a stáhneme si data" a podobné absurdní pokusy o porušování osobní svobody. Zcela jasně si pamatuju na díl, ve kterém pan ústřední slizký představitel zákona během mrknutí oka rozhodl, že vniknou do pachatelova notebooku po internetu a získají potřebné informace (samozřejmě technicky úplně nesmyslně, ale o to teď nejde). Nad všemi těmito událostmi se nikdo sebeméně nepozastavuje, bere se to jako hotová věc a když se i ozve chabá námitka pochybovačova, je smetena ze stolu standartním "v zájmu bezpečnosti těchto dětí! (zdvižený prst). Závěr? Prostě mi to příliš připadá jako (jedna z..) hlásná trouba establishmentu, kterou se lidské/ovčí mozky postupně upravují na přijmutí věcí, které jsou nepřijatelné a které je teprve čekají. (09.09.2009)

Dej plynie z bodu A do bodu B po vopred očakávanej trase s malou odbočkou do bodu C. Predvídateľnosť je slabou stránkou, čím to značne zaostáva za nepredvídateľným hypnotizérom alebo aj staršími kúskami od Agathy Christie. Pozerateľné, ale neoplatí sa. (15.01.2013)

Sídliště, parkoviště u Billy. 6:00. Embéčko nacouvalo před svědky do modrého Hjundé. V klidu odjíždí. Koukám na to z okna. Rozhodl jsem se napsat komentář o lidské lhostejnosti. Byt, sídliště. 7:00. Usnul jsem na stole s kusem bagety v ústech. Sousto se úplně rozmočilo a nebylo již k pozření. Dolní město, Hlavní ulice. 8:00. Spěchám do práce a zahlédnu inkriminované Embéčko. Zapamatuju si značku. Vzpomenu na Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti. Vcházím do budovy soudu. Budova soudu, U křižovatky. 10:00. Svačil jsem kafe a cigára. Na chodbě jsem uviděl stát řidiče Embéčka. O hodinu později řeším dilema, zda ho udám nebo vezmu zákon a pořádek do vlastních rukou. Znovu si vzpomněl na Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti. U Hnátků. 13:00. Sleduji řidiče. Teď sedím v restauraci asi dvě hodiny a čekám, kam se vydá dál. U Hnátků. 22:00. „Jáá si myšlím, žeee… žeee… tendle pží... pží… pží… případ! Že tendle případ můžeme uza… tento, no… uzavžít,“ povídám řidiči Embéčka, nyní mému kamarádovi. Byt, sídliště. 00:00. Koukám na Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti a říkám si, jak skvěle je to natočené, že je to jak ze života. Došlo mi, že i já jsem taková zvláštní oběť. Druhý den nato musí mé modré Hjundé odtáhnout. (07.02.2013)