Príbehy zo záhrobia

The Man Who Was Death (Walter Hill) - Čistá 80. léta a výtečný úvod do legendárního seriálu. Sarkastický William Sadler jako popravčí, filosofování o důležitosti barů pro duševní pohodu občanů, perfektní hudební doprovod a elektřina v hlavní roli. Pecka. 5/5. And All Through The House (Robert Zemeckis) - Stejný příběh se nalézá už ve starém filmu z roku 1972, ovšem zde Zemeckis ku prospěchu věci značně zvýraznil humornou i děsivou složku a tak je narozdíl od poněkud sterilní původní verze na co koukat. 4/5. Dig That Cat...He's Real Gone (Richard Donner) - Vcelku vtipný příběh o tom, jak se dá využít kočičích devět životů k pořádnému výdělku. Oproti předchozím epizodám přece jen slabší, což je dáno repetetivní strukturou děje a příliš předvídatelnou pointou. 3/5. Only Sin Deep (Howard Deutch) - Předvídatelná, ovšem i tak vtipná ukázka toho, že zapomenout zaplatit zastavárníkovi se prostě nevyplácí, zvlášť když se jedná o tak důležitou věc v životě každé ženy, o její krásu. 3/5. Lover Come Hack To Me (Tom Holland) - Klasická a velmi dobře zpracovaná ukázka toho, že před svatbou se vyplatí zjistit minulost manželky, zvlášť pokud už nemá rodiče. Proměna Amandy Plummer z uťápnuté puťky na sexuchtivou dračici je prostě úžasná. 4/5. Collection Completed (Mary Lambert) - Velmi vtipný díl, kde se hlavní hrdina po odchodu do důchodu velmi těžce adaptuje na život se zvířátky, které si během uplynulých let jeho osamělá žena přitáhla domů. Milovníci zvířat by se epizodě měli zdaleka vyhnout ;-) 5/5. Dead Right (Howard Deutch) - Ne úplně povedený začátek druhé série, ve kterém se Demi Moore přesvědčí, že interpretace věštby se může měnit v souvislosti s vývojem následujících událostí... Škoda, že pointu jsem vytušil hned na začátku. 3/5. The Stig (Arnold Schwarzenegger) - Zatím nejslabší díl ze všech viděných, který se v rukou samotného Arnolda přesouvá do oblasti parodie. Děj se točí kolem bohatého starce, jenž kvůli mladé a krásné ženě mění svůj vzhled za pomoci podivínského a řádně drahého doktora. Závěrečná pointa je příliš předvídatelná na to, aby dokázala díl pozvednout z hladiny průměru. 2/5. Cutting Cards (Walter Hill) - Kvalita se vrátila aneb jeden z nejpovedenějších dílů celé série pojednávající o dvou gamblerech, kteří se z duše nesnáší a snaží se porazit toho druhého ať to stojí co to stojí. 5/5. 'Til Death (Chris Walas) - Výborně gradovaný kousek o tom, že zahrávat si s voodoo není zrovna nejlepší nápad, zvlášť, když se nedodržují bezpečnostní postupy, že. 5/5. Three´s a Crowd (David Burton Morris) - Příliš předvídatelné, příliš nezajímavě podané, příliš nudné. Jedna ze zatím nejhorších povídek celého cyklu. 1/5. The Thing from the Grave (Fred Dekker) - Ucházející příběh o tom, kterak krásná žena dohání muže k šílenství a jak dobře dokáže zapůsobit starý mayský náhrdelník od slepé stařeny. 3/5. The Sacrifice (Richard Greenberg) - Příliš jednoznačně rozdané karty a očekávatelná pointa sráží tento příběh i přes roztomile zhýralého zpustlíka v podání Michaela Ironsida do oblasti ucházejícího průměru. Škoda. 3/5. For Cryin' Out Loud (Jeffrey Price) - Roztomilá epizodka o tom, kterak se z pískání v uších vyklube svědomí, které zlomyslně trápí chamtivého rockového promotéra. A vystupuje zde i Iggy Pop! 4/5. The Ventriloquist's Dummy (Richard Donner) - Povedený příběh plný černého humoru o tom, kterak těžkým údělem je práce břichomluvce, zvlášť, když touží po proražení na velká pódia. Závěr pak svým stylem evokuje splatterpunkové Brain Dead a podobně vtipné záležitosti. 4/5. Judy, You're Not Yourself Today (Randa Haines) - Poněkud výstřední pár, podezřelá stařena nabízející kosmetické přípravky a přívěšek schopný prohodit osobnosti. Pobavit to i díky vhodně zvolenému hudebnímu podkladu dokáže, ovšem o nic výjimečného se v tomto případě nejedná. 3/5. Fitting Punishment (Jack Sholder) - Lakota a vražda se nevyplácí, o čemž se dost názorně přesvědčí krutý majitel pohřebního ústavu vyznávající zásadu "Ušetřený dolar, dobrý dolar". Povedená a zábavná epizoda, jejíž závěrečná scéna si zaslouží speciální ocenění, zejména vynoření bot mě pobavilo velice :-) 4/5. Korman's Kalamity (Rowdy Herrington) - Velmi zábavný příběh o kreslíři komiksu Tales from the Crypt, jehož monstra pod vlivem pilulek na potenci ožívají a terorizují okolí. Roztomilá stylizace a béčkovost příšer dodávají epizodě výtaný šmrnc, největší monstrum zde ovšem představuje kreslířova manželka, se kterou se romanticky založený autor v závěru po zásluze vyrovná. 5/5. Lower Berth (Kevin Yagher) - Roztomilý freak díl, ve kterém se skrze černohumornou zápletku poodkrývá rouška tajemství nad původem samotného Crypt Keepera. 4/5. Mute Witness to Murder (Jim Simpson) - Předvídatelná, ovšem vcelku zábavná epizoda o tom, že stalkovat sousedy se nevyplácí, zejména pokud se jedná o psychiatra. 3/5. Television Terror (Charlie Picerni) - Příjemná epizoda, využívající typický Haunted Hause k menšímu představení, které na chvilku zvedne preference jednoho pořadu s velmi nesympatickým moderátorem. Pobavil zejména krutý konec prezentující názornou ukázku toho, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. 4/5. My Brother's Keeper (Peter S. Seaman) - Velmi povedená freak epizoda, popisující strasti soužití dvou bratrů, siamských dvojčat, kteří jsou tak hrozně rozdílní, že je jejich život jedno velké, otravné peklo. Roztomile černý humor a vtipné zakončení z toho dělají další velmi povedenou epizodu krásně zapadající do seriálového portfolia. 4/5. The Secret (J. Michael Riva) - Ani podobnost Tobiase s Jiřím Paroubkem nedokáže zlikvidovat kladný dojem ze sympatické variace na příběh o Jeníčkovi a Mařence, který zde dostane poněkud neobvyklé zakončení... 4/5. The Trap (Michael J.Fox) - Ač je Lou klasický prototyp tupého mača a jeho nápad na vyřešení finančních problémů stojí za starou belu, přesto mu následný osud člověk nepřeje. Pointa je pak sice odhadnutelná, ovšem samotné provedení tak vydařené, že to nijak nevadí. A scéna v krematoriu či číšníkovo "Beatiful Sunset" patří mezi vrcholy celého seriálu. 4/5. Loved to Death (Tom Mankiewicz) - Hezky potměšilá ukázka toho, že splnění velkého snu ještě nemusí automaticky znamenat štěstí aneb občas dokáže velká láska pěkně zhořknout. Místní pronajímatel je potvora dosti si blízká se samotným Crypt Keeperem a konec pak mrazivý způsobem, kterému se většina hororů s krvežíznivými či mozkožravými monstry ani nepřiblíží. Velmi povedená epizoda. 4/5. Carrion Death (Steven E. de Souza) - Kyle MacLachlan ve své nejlepší formě cedí jednu hlášku za druhou a člověk si nemůže pomoct a přestože je to prvotřídní parchant, tak takový konec mu prostě nepřeje. Ovšem to neznamená, že se u toho krásně zlomyslně nebaví. 5/5. Abra Cadaver (Stephen Hopkins) - Černohumorný příběh o tom, že vtípky v márnici nejsou to pravé ořechové. Myšlenka dobrá, pár povedených momentů by se tu taky našlo, avšak rozvláčná druhá polovina a nevýrazná pointa sráží celou epizodu do nevýrazného průměru. 2/5. Top Billing (Todd Holland) - Mile nepředvídatelná a opět spíše na černohumornou notu hrající epizoda, která si také povedeně rýpne do způsobu, dle kterého se, jak pevně věřím, obvykle do rolí vybírají jejich představitelé. 4/5. Dead Wait (Tobe Hooper): Slibný příběh spočívající v heist motivu spojené s voodoo tématikou je zde bohužel zabitý otravným hlavním hrdinou. Ovšem vtipný konec a epilog s Whoopy u Crypt Keepera pobavil natolik, že budu tentokrát shovívavý. 3/5. The Reluctant Vampire (Elliot Silverstein): Jedna z prozatím nejvtipnějších epizod, kde se sociálně uvědomělý upír snaží zachránit krachující márnici pravidelným doplňováním zásob. Že to ale nebude tak jednoduché a vše se nepředvídatelně zamotá je snad zbytečné zdůrazňovat. 5/5. Easel Kill Ya (John Harrison): Temná duše malířova a nutnost sehnat peníze vedou Tima Rotha k mnoha krutým činům. Krutým, ovšem pro diváka velmi zábavným. A to je fajn. 4/5. Undertaking Palor (Michael Thau): Několik horory milujících přátel se s kamerou vydá za dobrodružstvím do místní márnice. Sami jsou ovšem překvapeni, co se zde odehrává. Pro ně to je možná šok, pro diváka bohužel pouze průměrná, málo zábavná historka, jakých se již v hororové tvorbě dočkal mnohokrát. 2/5. Mournin´ Mess (Manny Coto): Rozuzlení lepší celého průběhu aneb nepříliš zábavná historka o vraždách bezdomovců, morálně poněkud pokleslém novináři a jedné tajemné organizaci získá v závěru grády, které bych po předchozím průběhu skutečně nečekal. Plus závěrečné odhalení má svůj správně černohumorný půvab, díky čemuž na tuhle epizodu jen tak nezapomenu. 4/5. Split Second (Russell Mulhacy): Vzít si chlapa po jednovečerní známosti není zrovna dvakrát dobrý nápad, zejména když se z něho vyklube bohatý majitel dřevorubeckého tábora se sklony k agresivní žárlivosti. O to hloupější nápad je začít si románek s prvním roztomilým zajíčkem, co se namane. Rozvleklá, nepříliš zajímavá epizoda s pointou, která sice na tváři úsměv vyloudí, ale to je tak vše. 2/5. Deadline (Walter Hill): Kdyby radši nechal barman Charlieho spát, nemusel se on chudák do toho všeho tak zamotat. A já bych byl navíc ušetřen této průměrné historky. 2/5. Spoiled (Andy Wolk): Soap opera potkává německé porno a doktůrek to těžce nese. Ovšem co by chtěl, neměl svou ženu tak extrémně zanedbávat, tse! 4/5. Yellow (Rober Zemeckis): Začátek ve mně vyvolal silnější dojem hnusu z války než lecjaký válečný film, následně to ovšem upadne do průměru a žel to z něho nevystoupí až do samotného, nijak šokantního závěru. 2/5 None But the Lonely Heart (Tom Hanks): Nepřekvapivé, avšak zručně natočené. Co taky od Hankse čekat jiného, že? 3/5. This'll Kill Ya (Robert Longo): Postavit příběh na dopadu pointy, jež je patrná již v úvodu, skutečně není dobrý nápad. A když to má celé ještě tak ohavný moralistický podtón, pak už to vyloženě nakrkne. 1/5. On a Deadman's Chest (William Friedkin): Že tuhle podprůměrnou historku točil zrovna Friedkin mi přijde smutné, takový pokles, chjo. Nevýrazné, předvídatelné a s hlavním hrdinou na přes držku. Ovšem tetování měla slečna v úvodu pěkné, to zase ano. 1/5. Seance (Gary Fleder): Ničím to výrazně nevyniká, avšak jako zábavná historka na dobrou noc o jednom ne úplně funkčním páru podvodníků s typicky černohumornou pointou to vcelku funguje. 3/5. Beauty Rest (Stephen Hopkins): Podprůměr, kde se vrší jedno klišé za druhým. Povedená písnička na závěr už to nezachrání. 2/5. What's Cookin' (Gilbert Adler): Slušná historka, které by neuškodil větší tah na branku. Ale chuť na pořádný biftek jsem u toho dostal, to zase jo. 3/5. The New Arrival (Peter Medak): Cokoli bych k tomu napsal, by bylo zbytečné. Tohle chce vidět. Jeden z vrcholů seriálu, který mě vyděsil jako už dlouho nic ne. 5/5. Showdown (Richard Donner): Westernový očistec v příběhu, který neurazí, ovšem ani nenadchne. Ovšem Crypt Keeper je tu nebývale nevtipný, nemilé. 3/5. King of the Road (Tom Holland): Stylový Brad Pitt v předehře Kalifornie a parádní muzika, tož největší klady epizody. Škoda, že tomu jinak chybí větší tah na branku a zajímavější Bradův protihráč. 3/5. Maniac at Large (John Frankenheimer): Otevřenost možných výkladů závěru tomu dodalo potřebnou špetku oddělující průměrnou epizodu od té kvalitní. Navíc hlavní hrdinka jako vyděšená myš působí dokonale. 4/5. Split Personality (Joel Silver): Pesci hraje opět Pesciho, tudíž by mu jeho "rozdvojení" nemohly uvěřit ani ty dvě naivky. Humoru pomálu, děsu ještě méně, dohromady z toho vychází zapomenutíhodná nuda. 1/5. Strung Along (Kevin Yagher): Bylo by to mnohem nepředvídatelnější a v závěru i překvapivější, kdyby to postrádalo pro tenhle typ příběhů až příliš obvyklý závěrečný twist. 3/5. Werewolf Concerto (Steve Perry): Úvod Crypt Keepera pobavil víc než samotný, až příliš rozháraný příběh. Plus to divné ukončení - neukončení mě též moc nenadchlo. 2/5. Curiosity Killed (Elliot Silverstein): Nevtipné, neděsivé, otravné. Hlavní postava je navíc vyhnána do tak extrémní nesympatičnosti, že mě iritovalo to vůbec sledovat. 1/5. Death of Some Salesmen (Gilbert Adler): Ucházející nechutná černohumorná historka o podomním obchodníčkovi, který ochutná plody svého konání na sobě samém. Rodinka je patřičné odporná, dcerka obzvlášť, což dodá určité scéně patřičné grády, takže fajn, jako začátek páté série slušné. 3/5. As Ye Sow (Kyle Maclachlan): Není to natočené špatně, ale celé je to až tak velké klišé bez sebemenšího náznaku invence, že to ve výsledku nudí. 2/5. Forever Ambergris (Gary Fleder): Závěrečná scéna pobavila, ňadra hlavní hrdinky potěšila, avšak víc již tato obehraná historka nabídnout nedokázala. Škoda, že si role oba herci neprohodili, v Buscemiho pojetí by to mohlo býti vydařenější. 2/5. Food for Thought (Rodman Flender): Ani atraktivní prostředí cirkusu plného "zrůd" nedokáže z unylosti příběhu vykřesat větší jiskru, celé je to stejně nevýrazné jako Joan Chen v hlavní roli. 1/5. People Who Live in Brass Hearses (Russell Mulcahy): Kdyby bratři místo animáků koukli na Ice Cream Man, pak by dobře věděli, že je dobré nenavážet se do zmrzlináře. Ten zdejší sice postrádá charisma Clinta Howarda, avšak i tak to stačí na pohodovou epizodu s trochou toho správně záhrobního humoru. 3/5. Two for the Show (Kevin Hooks): Pointa je sice jasná velmi brzy, ovšem zásluhou dobře vybrané hlavní dvojice, kdy jeden je patřičně vyděšený a druhý správně úlisně vlezlý, to dokáže solidně pobavit. 3/5. House of Horror (Bob Gale): Příběhy o iniciačním obřadech amerického studenstva mi nic moc neříkají, natož několikanásobné pointy. Chvilkové záblesky děsivé atmosféry to však mělo. 2/5. Well Cooked Hams (Elliot Silverstein): Ohranost z toho čiší od první sekvence, avšak iluzionistické prostředí je pro podobná vyprávění natolik vhodné, že to i tak dokáže zaujmout. 3/5. Creep Course (Jeffrey Boam): Studentka roztomilá, Jeffrey Jones tradičně stylový, pointa pobavila. Ale trápí mě otázka, zda by mumie skutečně mohla se svojí vysněnou dámou víte co... 4/5. Came the Dawn (Uli Edel): Slušný příběh, kde nejvíc zamrzí, že Brooke nedostane na svlékání více času. Aspoň že sekyra prostor dostala. 3/5. Oil's Well That Ends Well (Paul Abascal): Pointa pro jednou překvapila, škoda, že osazenstvo bylo zoufale fádní a i ta historka sama za moc nestála. 2/5. Half-Way Horrible (Gregory Widen): Crypt Keeper příliš nepotěšil, neboť působil spíše trapně než vtipně. Samotná historka o modré kapalině z brazilského pralesa s kapkou vúdú naopak vcelku potěšila, jelikož měla vtip a pár kvalitních momentů. Slušný díl. 3/5. Till Death Do We Part (W. Peter Iliff): Jedna z nejhorších epizod, která si nezaslouží větší zmínky. Maximálně to, že Frank je bráchovi dosti podobný. 1/5. Let the Punishment Fit the Crime (Russell Mulcahy): Sice moralita, ale tak vtipně natočená, že mě to nijak extra netrápilo. A navíc, co si budeme namlouvat, oni jsou ti právníci stejně verbež, co si to zaslouží, že? 4/5. Only Skin Deep (William Malone): Průměrná historka o potrestání jednoho horkokrevného hajzlíka. Nepřekvapí, neurazí. 2/5. Whirlpool (Mick Garris): Na hromnici o den více ve stylu Příběhů ze záhrobí není až tak dobré, jak jsem doufal, zejména pro zcela nezajímavé postavy v čele s otravnou hlavní figurou. Nejvíce pobavily popisy alternativních příběhů. 2/5. Operation Friendship (Roland Mesa): Trošku připitomělá historka o trochu moc aktivní potlačené osobnosti, ale na druhou stranu to pár momenty pobavilo, což je víc, než se mnoha jiným epizodám podařilo. Jen to, že hlavní slečna má být psycholožka, mi vzhledem k jejímu chování moc nesedělo. 3/5. Revenge Is the Nuts (Jonas McCord): On sice člověk ví, co přijde na konci, avšak i v tu chvíli si to uchová náležitě potměšilý nádech, že jsem to prostě musel ocenit. 4/5. The Bribe (Ramón Menéndez): Striptérka v počátku a pak zejména scéna u "milovníka" brouků jsou jediné momenty, které z marastu epizody vysvitnou. Zbytek nudí. 2/5. The Pit (John Harrison): Předvídatelné, i tak ovšem díky přestřelenosti obou dam v určitém smyslu naplňující. Tah na branku tady ovšem určitě měl být větší, nevyužití potenciálu Dacascose v nejlepších letech je až trestuhodný. 3/5. The Assassin (Martin von Haselberg): Postavit epizodu na vyznění pointy, kterou každý maličko pozornější divák rozpozná pár okamžiků po začátku, je cesta do pekel. A to ani náhodou tak veselá jako špičkování Crypt Keepera s jeho hostem. 1/5 Staired in Horror (Stephen Hopkins): Ač to člověk tak nějak čeká, stejně mě pointa dokázala pobavit. A škoda, že R. Lee Ermey neměl větší prostor, i poulením očka v kukátku si získal mou absolutní pozornost. 3/5. In the Groove (Vincent Spano): Jedna z nejméně zajímavých epizod vůbec, kde nejen, že je pointa zjevná již od počátku, ale otravnost všech hrdinů je na extrémně vysoké úrovni. 1/5. Surprise Party (Elliot Silverstein): Koukatelný průměr, kde nejvíc zamrzí, že dáma nedostala dostatek času na sundání podprsenky, na to by se mohlo koukat hezky. 2/5. Doctor of Horror (Larry Wilson): Solidní splatter díl, kde se hledání duše změní v menší masakr a kde jeden z hrdinů vzdáleně evokuje Mannyho z Black Books. 3/5. Comes the Dawn (John Herzfeld): Že by inspirační zdroj pro 30 dní dlouhou noc? Jinak solidní žánrovka, která pobaví i neustálými změnami ve vztahových rovnicích. 3/5. 99 & 44/100% Pure Horror (Rodman Flender): Čirá, neředěná nuda. A navíc mám pocit, že jsem podobnou pointu již někdy viděl/četl. A určitě mě výrazně nezaujala už tehdy. 1/5. You, Murderer (Robert Zemeckis): Známý díl, kde "hraje" dávno mrtvý Bogart (nic není nemožné pro Tales from the Crypt!), je ještě lepší, než jsem doufal. Vtipný, chytře natočený, s podařenou a ne úplně odhadnutelnou pointou. Zemeckis tyhle krátké příběhy prostě zvládal na jedničku. 5/5. Fatal Caper (Bob Hoskins): Tak urputně se to snaží být vtipné, až to veškerou možnou zábavnost i těch nejgrotesknějších momentů totálně zabije. 1/5. Last Respects (Freddie Francis): Podprůměrné, a navíc to celé vede k pointě, kdy to schytá za mě ta jediná, alespoň maličko sympatická osoba. 2/5. A Slight Case of Murder (Brian Helgeland): Brát se to celé více vážně a nemít to místo postav pouhé karikatury, mohlo to být fajn. V této podobě je to přinejlepším pouze průměrné. 2/5. Escape (Peter MacDonald): Ale tak jo, určitou zábavnost téhle urputné snaze jednoho prospěchářského vojína o zlepšení své pozice ve věznici upřít nelze, zejména jeho "parťák" pobaví. I slušné rozuzlení to má. 3/5. Horror in the Night (Russell Mulcahy): Mám rád tyhle příběhy, kdy se realita a sen začnou prolínat, že se jen těžko rozlišuje hranice. Ne že by se to zejména v 70. letech neumělo i lépe, avšak co na tom, já si to užil. 4/5. Cold War (Andy Morahan): Sice to je veskrze hloupoučké, takový přepísklý brak, ale i tak to má určitý šmrnc, za který to nemohu úplně odsoudit. A taky tam je super stylový bar! 3/5. The Kidnapper (James Spencer): Klučina mi poněkud lezl krkem, celé je to navíc postavené na dosti vratkých nohách, ale vtipnost některých momentů byla nepopiratelná. 3/5. Report from the Grave (William Malone): Velmi špatná variace na Frankensteina, co má ovšem, aspoň v mých očích, svůj bizarní půvab a která mě v určitých momentech bavila velice. Tak špatné, až zábavné. 4/5. Smoke Wrings (Mandie Fletcher): Nudné čekání na pointu, která ovšem následně nemá sílu na to, aby to celé vytáhla někam výše. 1/5. About Face (Tom Sanders): Natočené dostatečně zručně, aby mě to přes své zřejmé směřování dokázalo pobavit. A závěrečné odhalení nebylo špatné. 3/5. Confession (Peter Hewitt): Nemastné, neslané, bez jiskry a nápadu. 1/5 Ear Today... Gone Tomorrow (Christopher Hart): Dostatečně bizarní na to, aby to dokázalo pobavit. A slečna nebyla k zahození. 3/5 The Third Pig (Bill Kopp, Patrick A. Ventura): Blbůstka ve stylu Itchy a Schratchy, ne úplně k zahození, nerýmující vlk či určité momenty pobaví, ale jako uzávěrka je to poněkud nedůstojné. 3/5. (06.11.2010) (menej) (viac)

Kvalita jednotlivých epizod je dosti různorodá, v globálu se však jedná o pozoruhodný počin, nepatrnou měrou rozšiřující vaše znalosti o několika slavnějších režisérech a hercích. Žádné z epizod nechybí drsná a obvykle morbidně vtipná pointa, mnohdy je bohužel právě ona jediným důvodem, proč se dodívat do konce. Kromě samotných povídek mě několikrát pobavily také jim předcházející řeči strážce krypty, z nichž je nejlépe patrné, komu je celý seriál určen (a samozřejmě tím nemyslím děti, jako které diváky s chutí oslovuje). Níže uvádím kratší komentáře k epizodám, které mají největší zásluhu na mém finálním hodnocení: Hoj, ty Štědrý večere “Veselá Vánoce, ty hajzle!“ Mamča vraždí tatíka, dcerka čeká Santíka a venku se potuluje psychopatický magor, který s sebou nenese dárky, nýbrž smrt. Nádherně brutální začátek svátečního večera, takové mile morbidní zpestření příliš poklidné rodinné idylky. Vskutku přidrzlé popření tradičních vánočních hodnot. Scény děsivě hororové střídají scény děsivě vtipné, jako celek to přitom funguje až překvapivě dobře. Prospěl by méně otevřený konec a redukce množství zabouchnutých dveří. Televizní teror Poměrně originální námět, který má obzvlášť dnešní společnosti, zaujatě sledující všechny ty přiblblé reality show, hodně co říct. Škoda, že všechny záběry uvnitř domu nejsou pro intenzivnější hororový zážitek snímány televizní kamerou. Ačkoliv je hlavním hrdinou arogantní hajzl, nenáviděný všemi svými kolegy, držel jsem mu po celou dobu palce, což ovšem neznamená, že bych se škodolibě nezasmál poslední větě: „Horton Rivers… Live“. Černý humor autorů jest rovněž patrný z jedné infantilní reklamy, kterými je tento masakr v přímém přenosu během vysílání pravděpodobně prokládán. Věc, která přichází z hrobu -„Jedno přikázání říká „nezabiješ““ -„Na to seru“ Příběh, který má od prvních minut úžasný spád. Je vtipný i strašidelný, je výborně obsazený (Miguel Ferrer se pro role bezcitných sviňáků narodil) a díky „zoufalé manželce“ Teri Hatcher i proklatě sexy. Ano, i takovouto podobu nejspíš může mít láska až za hrob… pokud narazíte na tu správnou nevidomou starou Indiánku. Kormanův problém „Maminka říkala, že si nesmíme hrát ve staré ledničce“ . Kreslíř těžký úděl má, zvlášť s podobnou fúrií na krku. V napjatém očekávání, kdy jej zase – s krabičkou pilulek posilujících potenci – navštíví, nedokáže se plně koncentrovat na práci. Proto není divu, že jeho fantazie prchne do ulic, kde si začne žít svým vlastním životem. Ze všech povídek je tato asi nejbarevnější a nejméně hororová, přesto se mi líbila nejvíc. Režisér velice umně pracuje s komikovou nadsázkou a až na nepravděpodobnou romantickou podzápletku se mu daří vyhýbat čemukoli vážnému. Pravda zabíjí Moderní variace na Krásku a zvíře o věcech, které je lepší neznát a o následcích přílišného upínání se na věci budoucí. Velice vtipné. Spousta lahůdkových hlášek (-„Mám trochu nadváhu“ -„Trochu nadváhu… a Hitler byl trochu antisemita“), klasicky morbidní pointa a fajn dojem umocňující Demi Moore. (České názvy jednotlivých epizod pocházejí z překladu Mr. Apache, kterému bych tímto chtěl ještě jednou poděkovat za možnost zhlédnout několik dílů Tales). (11.07.2007) (menej) (viac)