Vlk

Viděl jsem to dřív, měl jsem tu čtyři hvězdy... Podíval jsem se na to znovu tuhle - a ejhle: musím s hodnocením níž. Jo, film to není špatný, nakonec když vedle sebe hrají Nicholson a Pfeifferová, špatné to snad ani být nemůže, hláškuje se vtipně a finální rozuzlení je také bez chyby, ale děj je nepříjemně roztahaný, dost ředěný vodou, utahaný a strašně bez švihu. Což bohužel znamená, že když film nemá to správné tempo, nemůže mít ani atmosféru. A to je škoda. Moc tomu nepřidává ani Spader, jehož vlkodlak je k smíchu. Jenže jakej film o vlkodlakovi byl (kromě Lona Chaneye Jr. z roku 41) opravdu dobrej, atmosférickej a strašidelnej? Žádný, bohužel. A tady je to ošperkovaný o klasickou "popcornovou" devadesátkovou lovestory, která tehdy zabila spoustu dobrých námětů. A mimochodem, na tomto filmu je vidět, že i Jack Nicholson coby herec má svoje limity (za které nemůže): když na začátku, než ho vlčí geny začnou měnit, má představovat uťápnutého a neprůbojného outsidera, je jasně vidět, jak moc mu to nejde, jak moc je tou charismatickou, energií prýštící elektrárnou, takže nesebevědomého dobráka vlastně ani nemá šanci zahrát... (05.12.2014)

Člověk by řekl, že má M.Pfeiffer smůlu na chlapy, když se jí pořád mění na vlky.. Nadprůměrný thriller s romantickými prvky, kde si Nicholson při natáčení scény zakousnutí srnky musel připadat jako Lugosi v souboji s chobotnicí.. Zapamatování hodnou scénou s možným využitím v praxi budiž Jack a jeho nerespektování funkce pisoáru: „I'm just marking my territory..“ (29.08.2008)

Vlkodlaci jsou oblíbená hororová monstra, která jsou s námi od počátku věků. Vlkodlakem se můžete stát kousnutím nebo podrápáním. Teď vážně, lykantropie je psychické onemocnění. Člověk postižený touto nemocí sám sebe vnímá jako vlka. Jacku, ty zvíře, opět se ti povedlo mě dostat. Byl jsi tak démonický. Jsi herec, který dokáže zahrát všechno, co si scénárista vymyslí. Možná jsem taky vlkodlak. Tak že s tebou sympatizuju. Úplněk má na mě totiž nějaké prazvláštní účinky. Nesmím ho ani cítit. (02.04.2009)

Hneď začiatočná scenéria hor do ktorej sa miesila E.Morriconeho hudba bola parádne temno strašidelne efektné.Druha vec ktorá ma fascinovala je herecké obsadenie,ktoré bolo bravúrne vybraté či vynikajúce duo Nicholson-Pfeiffer ale aj ostatné vedľajšie postavy boli dokonalé ako Spader,Plummer,Jenkins a iný.A premena človeka na vlka tu bola ukázaná jedinečne.Slušná atmosféra,každou ďalšou scénkou stúpajúce napätie a veľmi dobre spracovaný príbeh.A nemôžem zabudnúť na neskutočne parádnu Morriconeho hudbu.Len film má par nudnejších pasáži a len preto nedám plný počet. (03.11.2014)

Nicholsova sofistikovaná lykantropní hříčka umně kličkuje mezi žánry, přičemž se nejvíc opírá (a taky tak trochu otírá) především o starou dobrou hororovou klasiku. Kromě zajímavého námětu se film může pochlubit bezchybně budovanou atmosférou, zajímavou hudbou Ennia Morriconeho a dokonale padnoucím obsazením. Při pohledu na řádění charizmatické smečky ve složení Nicholson, Pfeiffer, Spader si kdekdo možná začne myslet, že být vlkodlakem může být docela fajn. PS Nemusím snad dodávat, že nejlépe se na „Vlka“ kouká pod vlivem úplňku. PPS Pozornému divákovi by neměl uniknout David „Ross“ Schwimmer v pidiroličce lehce zmateného policejního pochůzkáře. (27.08.2008)