Vlk

Jde o jeden z mála filmů, ve kterých se skloubil horor s romantikou a jenž jsem schopný tolerovat natolik, že patří mezi moje nejoblíbenější. Vlka jsem viděl už několikrát a nikdy mě tento příběh neomrzel natolik, abych se k němu po čase vrátil zase zpátky. I proto jsem byl docela překvapený, že jsem jej jaksi „zapomněl“ ohodnotit již mnohem dříve a tak jsem to samozřejmě musel ihned napravit. Filmy s vlkodlačí tématikou mám docela rád a Wolf patří bezesporu ke špičkám tohoto odvětví, přestože se svým způsobem od svých kolegů v mnohém dost liší. Nenajdeme zde mnoho nervy drásajících momentů ani prvotřídní proměnu ve vlkodlaka (ze které byste se posadili na prdel), ale za to je tu k vidění spousta jiných předností. Tou největší je samozřejmě přítomnost a hlavně výkon Jacka Nicholsona. Tento PAN HEREC prostě patří mezi opravdovou extratřídu a já si snad nepamatuji na žádný film, ve kterém by mě vyloženě zklamal. A i zde se zasloužil mírou vrchovatou o celkový vysoký rating Wolfa, přestože více než hororových prvků, se tu dočkáme právě těch romantických / emočních. Ale k tomu jsou samozřejmě zapotřebí dva a Michelle Pfeiffer (já tuhle ženskou prostě miluju už od dětství) mu byla rozhodně rovnocennou parťačkou. Osobně bych na tomto filmu našel jen málo slabin, kterým bych mohl něco více vytknout. Snad jen tu až přílišnou „měkkost“ tohoto filmu. 80% (20.01.2018)

Kdyby tento film neměl dva velikány (ďábelského Nicolsona a dokonalého Morriconeho) a jednu překrásnou herečku (Pfeiffer), tak by prakticky nestál za nic. Jenže tito tři umělci vytáhnou i takový nudný a ničím zajímavý scénář do nadprůměrných výšin. Jo, a abych nebyl tak kritický, tak závěr potěšil. Možná i kvůli němu si tento film za nějakou tu dobu pustím znovu. 70 %. (19.10.2011)

Celý film stojí a padá s hereckými kreacemi. Nebýt Nicholsona, Pfeiffer, ale i dalších, byl by Vlk rychle zapomenut. Je totiž natočen hodně tradičně až klišovitě, i když například scéna ve stáji, a vůbec celý závěr, je brilatní. HUDBA: Ennio Morricone lehce zklamal, čekal jsem o mnoho víc, dostal jsem pouze zajímavý "vlčí" motiv. (05.04.2008)

Predovšetkým sa musím priznať, že pri sledovaní tohto filmu som si automaticky v mysli vybavila dva filmy, ktoré mi po obsahovej stránke aspoň nepatrným náznakom prípominali Vlka. MUCHA(1986) spracovala podobnú tématiku o človekovi, ktorý získava nadprirodzené schopnosti, dokrášlenú pútavou fantasy a nevyhnutným hororovým aspektom. DRACULA(1992) je okrem príjemného hororového mrazenia obsiahnutý aj krehkou romantikou a zároveň vizuálnosťou, ktorá mi okamžite vyrazila dych. A VLK? Nechcem byť zbytočne náročná a odsudzovať filmy, ktoré trošičku vybočili od zaužívanej a zaručenej cesty k režisérskemu úspechu, ale prečo nemohol Vlk disponovať aspoň zlomkom kúzla, ktoré by ma dostalo do sveta plného "neuskutočniteľna"? Tri hviezdičky za excelentného Jacka Nicholsona, vábivú a hypnotickú hudbu Ennia Morriconeho a zaujímavý námet, z ktorého sa, mimochodom, mohlo vyžmýkať podstatne viac. (07.04.2008)

I když film nepůsobí tak temnou a hororovou atmosférou jako Vlkodlak - což by mu rozhodně neuškodilo - na rozdíl od něj se zpočátku ne moc plynoucí předvídatelný děj mění v napětí a závěrečný souboj má asi třikrát víc emocí. K dobru je i to, že oba protagonisty nemuseli moc líčit, oba se jako krvelačné bestie dokážou tvářit i bez make-upu. 7/10 (06.03.2018)