Obsahy(1)
Film sa zameriava na bývalého dôstojníka légie, ktorý spomína na svoj kedysi slávny život, keď viedol vojakov v Afrike... (matriosa)
Recenzie (24)
Bylo to až moc minimalistický. Nedovedl jsem se na to naladit. Půl druhé hodiny záběrů na těla vojáků plus sem tam taneček navozující pocit erotiky a macho nálady v armádním kolektivu. Meh. Pnutí, který má v Galoupovi jakože probíhat, jsem rozumově vnímal, ale necítil, a ty baletní a jinak symbolický scény mi nepřišly originální ani tak propracovaný, abych ocenil třeba choreografii nebo prostě cokoliv. Takže půl hvězdy za pěkný chlapy, druhou půl za hudbu Benjamina Brittena. Největší zklamání letošních Mezipater. ()
Beau Travail je nesporne rezonujúci film, ktorý by sa mal hodnotiť podľa úplne odlišných kritérií, než naprostá väčšina ďalších snímok. Mnohé by si z neho odniesli pre praktickú stránku potenciálni absolventi vojenských útvarov s túžbou absolvovať misie ako aj profesori psychológie zo zameraním sa na dopady labilných cieľov vyplývajúcich z veľkodušných ideí jednotlivcov. Záverečné podobenstvo sa unikátne viaže k úvodnej diskotékovej scéne ako akýsi symbol odvrhnutia vlastného brainwashingu z osudovej životnej úlohy, ktorá ho prikovala k mŕtvym posolstvám, k mŕtvym ideám. Napriek tomu, že sa prostredníctvom ručnej kamery nesnaží moralizovať, nestotožňuje s hlavným hrdinom ale len ho "načúva prostredníctvom obrazov", nedokázal som sa v jeho bezbrehej chémie prázdnoty naviazať a pnúť nejakým vytýčeným cieľom. Prázdnota je prázdnota, ale motivácie predsa zomierajú posledné... ()
Exkurze do života vojáků cizinecké legie, která posouvá dramatičnost na jinou kolej. Svým syrovým dokumentárním odérem rozbíjí tradiční představu o budování příběhu mužské kolegiality a nesnášenlivosti v uzavřeném prostředí. Režisérka netlačí na pilu, vše nechává volně a bez vysvětlení plynout a v samém závěru šokuje geniální taneční scénou, která má sice s dějem samotným pramálo společného, ovšem bez kontextu k předchozím výjevům by těžko fungovala. Vzhledem k ústřednímu tématu a časté fascinaci mužskými těly a rituály se není co divit interpretacím operujícím s 4% menšinou. ()
Čístota filmového materiálu. Poctivý realismus (skutečně "Dobrá práce"), poezie vizuální stránky, ale způobem přirozeně komponovaných záběrů. Efekty nestylizované obrazy. Střihová skladba sama na sebe neupozorňuje, jako by to film nebyl, důraz je kladen na samotný svět, realitu dění. Hudební komentář a voice over. Některé hudební momenty silné. Imtimní. Všednost. Kamera Agnés Godard (ne od Jeana-Luca, ale neméně slavná). Tancující (skotačící) Lavant v závěru. ()
Denis Lavant je přesně tím typem osoby, která vzbuzuje odpor i obdiv zároveň, a to je prosím kompliment... jeho výskyt ve všech těch podivných filmech, které odměňuji nízkým hodnocením, je zárukou, že na ně, díky nějaké té uhrančivé lavantovině, prostě nezapomenu... A stejně, jako mně v hlavě uvíznul akordeonový průvod z Holy Motors, nedostanu z ní ani neskutečně hypnotickou taneční kreaci, ač kapku vytrženou z kontextu obrazových memoárů stárnoucího žoldáka, s luxusními záběry mužských těl, krásné krajiny a super hudebním podkresem , ale bohužel, i s fůrou času na honění vlastních myšlenek... Ani tak nepůjdu pod tři hvězdy. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s největšími francouzskými filmy. ()
Galéria (50)
Fotka © Pyramide Distribution
Reklama