Milujem ťa až na zožratie

Dr. Shane Brown (Vincent Gallo) se svojí novomanželkou June (Tricia Vessey) jedou na svatební cestu do Paříže. Každý z nich si ale romantiku představuje úplně jinak. Zvlášť Dr.Brown, který se kdysi věnoval výzkumu kanibalizmu, a některé z těchto praktik sám aplikuje ... Tak nevím, film jsem sice shlédl dostatečně pozorně, ale kdybyste se mně zeptali, o čem to je - nebo nedejbože proč vlastně byl natočen, musím odpovědět že nevím. Zápletka sice zpočátku (asi prvních pět minut) vyznívá docela zajímavě (obzvláště pokud na sobě pocitujete kanibalistické sklony), ale tím to také končí. Zbytek filmu je takříkajíc o ničem, a ty dvě sexuální a dvě kanibalistické scény (přičemž jedna je společná) to nevytrhnou. Ani herecké obsazení nic extra nepředvedlo, tak snad jen že holky vypadají docela k světu (a nikterak se nebrání nahotě) a Vincent Gallo je .. prostě Vincent Gallo. Takže třebas zase příště... (26.12.2012)

Nevadí mi filmy, plné nechutných efektů, vadí mi filmy, kde se takové efekty vyskytují, a pak zjistím, že nejde o dílko pro diváka lačného pozorovat žraní holky za živa, ale o UMĚNÍ. A tu je problém. Umění sice může mít i takovotou podobu, ale mělo by tedy něco vypovídat. Zde výpověď chybí. Co s chybějící výpovědí? Zamaskuju jí. Vždyť třeba ty dlouhé záběry na Seinu (nebo co to je za řeku) to je přeci umění. U. Eco kdysi napsal esej o tom, jak poznat porno. Porno je film, kde se mezi jednotlivými akcemi dlouho vozí hrdinové auty odnikud nikam. Jak se pozná francouzský uměĺecký film? Mezi krátkými výbuchy provokativních záběrů se vůbec nic neděje. (13.12.2007)

LFŠ 43 (Film 8): Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. A protagonisté tohoto filmu zase vdolky s kousky holky uvnitř. Proti tomu nemůžeme nic namítat, strava je to na proteiny bohatá, a šetříme životní prostředí. S čím ale mám problém, je způsob s jakým režisérka zachází s napětím. Tedy lépe řečeno nezachází. Je skoro až umění, dosáhnout toho,m že při promítání vašeho filmu o vraždících úchylných kanibalech, kde hlavní roli hraje rajcovní raketa a výraz "eat her pussy" má více než jeden význam, odejde znuděně polovina sálu z kina Pozor, ne znechucením, to by bylo snímku ke cti, nýbrž protože se nudili), ale nemůžu se jim divit. Sledovat některé postavy bylo vyloženě utrpení, kupříkladu černý doktor (Btw, všimli jste si, že černoši ve francouzských filmech jsou buď chlapci z okraje společnosti se srdcem ze zlata, nebo doktoři, právníci a jiná podobná elita?), jehož přítomnost jsem nepobíral, nebo hůř, pan Brown (ironicky je to běloch), jehož štěněcí pohled a ublíženecký výraz je vyloženě na facku. Tempo filmu je pomalejší než chůze Miloše Zemana po mrtvici a zápletka chatrnější než rozvodná elektrická síť v Zambii. Více lidí mi tvrdilo, že Claire Denis je taktilní režisérka, lépe řečeno, cže máte pocit dokonalého ponoření do plátna a vnímate více smysly než jen zrakem a sluchem. Musím přiznat že to je pravda, dosahuje toho zvýrazněním ambientních zvuků (křupání bot na štěrku, šustění peřin, vrzání kožené bundy při chůzi) a přiblížením záběru (celou dobu filmu jsem se nemohl ubránit pocitu že jsme moc blízko, jako kdybychom zasahovali do osobní zóny protagonistů), takže výsledkem je velice zvláštní pocit, skoro až voayeurský. Bohužel, to je tak asi jediné co můžu na filmu pochválit. Film trpí klasickým syndromem artového filmu, kdy výrazně vítězí forma nad obsahem, a jako celek je to prostě slabé. P.S. Vlažnější potlesk tu neměla ani Leni Riefenstahl (31.07.2017)

Provokativní film režisérky Claire Denis si vychutnají nejspíše jen silnější nátury. Hrdiny filmu jsou lidé, kteří pro své dokonalé sexuální uspokojení potřebují pojídat maso svého partnera. I když se snaží spíše o psychologické pojetí postav, občas autorce vázne logika děje, kterou samoúčelná provokativnost, takto současný filmový trend, moc nezachraňuje. DVD: Jako bonus jediný mizerný trailer. Film 2/4, Bonusy 0/4, Zvuk 3/4, Obraz 2/4 (17.05.2020)

Občas nechutná, ale povětšinu času nudná podívaná bez děje. První polovinu filmu se neděje téměř nic a vy jen čekáte, kdy přijde první nechuťárna. Ta přijde, ale nestojí za nic, pak čekáte další polovinu na tu druhou, která také nestojí za nic. Film měl začít přibližně deset minut před koncem a ubírat se rozvinutějším směrem. Ocenit si zaslouží pár statických kamerových záběrů. (12.02.2004)