Milujem ťa až na zožratie

Máme v sobě skutečně každý zakotvené kanibalské choutky? Tohle chce (možná) naznačit film francouzské režisérky Claire Denis Miluji tě k sežrání. Profláknutý kontroverzní film posbíral velmi rozpolcené reakce, který mnoho lidí jednoduše nenávidí a už během svého uvedení na Filmovém festivalu v Cannes roku 2001 bylo jasné, že Miluji tě k sežrání rozdělí společnost. A dává to smysl. Erotický hororový thriller rozhodně není takovou katastrofou, jak by ho chtělo prodat třeba aktuálních 26% na CSFD. Mnohem více k filmu sedí třeba takové hodnocení na Rotten Tomatoes s 49%, adekvátně poté Metacritic s 40%. Miluji tě k sežrání má opravdu daleko k těm vyloženě nejhorším filmům všech dob a divák ho tam automaticky nemůže tak snadno zařadit i kvůli tomu, že tam člověk vidí alespoň to, že Denis točit umí. Samotný námět poté určitě potenciál měl a téma o zakódovaných kanibalských choutkách v lidském organismu by mohlo být klíčem například k zajímavým filozofickým pohledům. Jenže nic z toho Miluji tě k sežrání nemá. A ve finále nejvíc film zabíjí právě vyprávění celého příběhu. Miluji tě k sežrání možná do hororového žánru v jistě formě přineslo svěží vítr a divák se ve filmu klidně může snažit najít různé symboly, ve finále to ovšem celé nestačí k tomu, aby se Miluji tě k sežrání dalo ocenit jako dobrý film. Ze samotné látky a atmosféry se toho ve finále moc nevytěží, pár násilných scén s kousáním tomu všemu moc nepřidá a ve finále film snadno vyvolá pocit ´´ rádoby uměleckého filmu, který má strašný přesah ´´. Což pochopitelně neznamená, že na samotném počátku by tam jistý přesah a snaha ten přesah převést do celistvé fungující podoby nebyl. Jen to ve výsledné podobě není dvakrát vidět. Celý scénář je jednoduše jalový, hlavní myšlenku prodat nedokáže a samotné postavy na tom nejsou o moc lépe. Problém tak ve finále je i s představiteli hlavních rolí, kteří sice nejsou špatní, po chvilce se ovšem ukáže, že Vincent Gallo ani Tricia Vessey vlastně nemají co hrát. Je ve finále jedno, že by jim divák z fleku ty lidi s perverzními choutkami uvěřil. Ty postavy jsou totiž ploché. Miluji tě k sežrání proslulo i díky kontroverzním scénám, těch ovšem v součtu také vlastně moc není. Denis v podstatě točí psychologické drama, které jen místy vybočí z řady a dojde na stříkání krve a jeden skutečně výrazný sex. Přitom se ovšem nedá říct, že by psychologická rovina fungovala. Zároveň se přitom skutečně nedá říct, že by Miluji tě k sežrání bylo pouze rádoby artový film. Ty stavidla tam totiž jsou, slušná řemeslná stránka ovšem nespasí fakt, že Denis napsala společně s Jeanem-Polem Fargeauem skutečně plytký scénář, který ani pár světlých momentů ve finiši nespasí od faktu, že potencionální zajímavou myšlenku naprosto promarnil. Dost možná by to chtěl být film, který diváka přivede k existencionální krizi. Dost možná by to chtěl být film, který diváka donutí k zamyšlení se sebou samým. Dost možná by to chtěl být film, který by chtěl něco vzkázat světu. Dost možná jsme všichni v hloubce naší duše sexuálně úchylní kanibalové. Dost možná je Miluji tě k sežrání skutečně nepochopený film. Možná! (09.09.2021) (menej) (viac)