Memento

Memento má pár pih na kráse; nenápadnou hudbu, dva logické kiksy a další problémy. Jenže jsou to jen naprosté mušky a ve své podstatě jednoduchý scénář je geniálně odvyprávěn. K českému Happy Endu bych to nepřirovnával, Memento nejde celé pozpátku, pouze kapitoly jsou pozpátku. Nolan prokázal, že i s minimem prostředků, lze dle dobrého scénáře ve spojení s nápaditou režií natočit skvělý, ne-li rovnou geniální, thiller. (11.04.2005)

Mistrovské. Komplikované, ale zároveň přesně do sebe zapadající. Příběh sám mi nepřijde plochý, ale zajímavý - divák (stejně jako hlavní postava) kdo je kdo a když mi to vše do sebe začalo zapadat, dočkal jsem se mnoha překvapení. Navíc výborné herecké výkony. A kdože vyfoukl Nolanovi ceny za scénář? Zlatý glóbus dostala Čistá duše a Oscara Gosford Park. Nepochopitelné. (07.07.2003)

Jeden z nejzlatějších námětů devadesátých let, přetaven v nezapomenutelný film, který v plné síle demonstroval světu možnosti hry s vypravěčskou technikou a triky. Nolan navíc skvěle pracuje s náčrtovostí charakterů svých hrdinů (za celý film vlastně nezjistíme jací doopravdy jsou, což je na tom to nejlepší - ponechává nám prostor pro další debaty a interpretaci). Guy Pearce je v ustřední roli seznační a Carrie-Anne na minimálním prostoru maximálně uhrančivá a nevyzpitatelná. Konečná pointa příběhu je pak jako otočení klíče v dokonale naolejovaném zámku, skoro uslyšíte to cvaknutí, které celému filmu dodá definitivní puunc hloubky a účelovosti... Vedle něj působí ono "zdrcující zjištění" v závěru Šestého smyslu jako nepříliš zajímavý, mimochodem utrousený dovětek. 100% (04.09.2005)

Film s velmi zajímavým námětem a originálním zpracováním, bohužel i přes řadu hezkých dílčích nápadů (fotografie, tetování) postrádající silnější moment. Herecky mě to taky zrovna nenadchlo, jen ten scénář je umělecké dílo, nutící přemýšlet od začátku do konce a schopný tvrdě překvapovat, pointovat. Skvělé. (25.09.2007)

"Dobře, co teda teď dělám? ... Aha, honím tohohle chlápka ... Ne, on honí mě." Krátkodobá paměť je potvora a když ji člověk někde ztratí, tak to může být zábavné - stejně jako Leonatrův příběh. Kdo si ho chce opravdu užít, tak by si měl rozpumpovat mozkové závity, zavřít všechny spolubydlící do odhlučněného sklepa, vypnout telefon a nic o snímku nezjišťovat, protože by mohl zjistit, že to, co se stalo na začátku, když to skončilo, vypadá úplně jinak na konci, když to začalo. Možná to zní divně, ale mě to neskutečně baví a proto si již nějakou dobu tetuju na tělo indicie, abych se jednou v důchodu pobavil hrou na zapomnětlivého dědka a mrtvolu. (07.02.2017)