Blade

Na svou dobu slušná comicsová adaptace, přes slibnou úvodní scénu a urputnou snahu po efektním vzhledu však pro mě zůstává jen nablýskaným béčkem, krteré sice občas předvede hodně slušnou akci nebo vychytaný detail, ale jinak nemá moc co nabídnout. Tuctově klasická story, která je únavně předvídatelná, hrdina, který se svou stylizací pohybuje na hranici parodie. Ale možná je můj kritický pohled dán tím, že předloha nikdy nepatřila k mým oblíbeným comicsům. Když už upíry, dám přednost spíš nějakému tomu Interview nebo méně tradičnímu Hladu. (18.08.2011)

Zejména v porovnání s dalšími pokračováními je jednička opravdu povedená! A to nemluvím o současné vlně vyměklých emo rádoby upířích slátanin. Upír je prostě temná a drsná bytost na pokraji dvou světů. Nemá slitování, nezná soucit. A chcete-li upíry lovit, musíte se jim co nejvíce přiblížit. Hned zkraje říkám: vyrostl jsem na punku, pak gothice, poslouchám heavy metal, hardrock, hardcore, alternativu......ale rozhodně ne techno. Ovšem! Úvodní scéna z klubu nemá chybu a já se přistihl, že na takovou diskošku bych klidně mohl. A pak, sprchy s lidskou krví - jak geniální. Rozjezd kruťáckej, nasednutí na horskou dráhu, zahození utržené brzdy a jízda do pekel..... (12.08.2010)

Jelikož jsem nedávno shlédl Blade II, neubráním se srovnání. Zatímco "dvojka" je hlavně nonstop řežba, jednička nabízí více: zajímavý příběh, silnou atmosféru, charismatického záporáka a momenty, které se člověku zakousnou do paměti. Např, úvodní scéna dance party s krvavou sprchou za zvuků New Order je nezapomenutelná. A jednoznačnou výhrou je zajímavá postava Bladeova hlavního protivníka. Stephen Dorff je tak subtilní, že by ho snad zmlátila i desetiletá holka, ale přitom budí takový respekt, že je jasné, že není radno si s ním zahrávat. V porovnání s "dvojkou" je tu méně řezničiny, ale jak praví známé úsloví, méně je někdy více. (15.07.2002)

Východ slunce i česnek mám raději než upíry. To ovšem neznamená, že bych se s Wesley Bladem s nadšením nevydal na podrobný rozbor upířích tkání. Jenže abych si to skutečně užil, tak by muselo vzduchem létat o něco méně červené tekutiny a ty zveřejněné údaje z oblasti lékařské chemie by musely více odpovídat výsledkům mých experimentů s laboratorními upíry. (28.04.2014)

Filmy o zubatých strécích, co pijí bělostným pannám krev, mám opravdu rád. Ať už se jedná o černobílé a němé (přesto tak sugestivní) klenoty až po novější barevné poklony historii (Coppolův draculovský opus, Herzogův remake Nosferata). Nuže, Blade není nic víc než rychlá akční střílečka, která by ráda působila moderně. Bohužel, působí pouze a jen debilně. I Underworld mi se svou relativně vágní vazbou na svět Vampire: The Masquerade připadá jako hotový klenot s atmosférou a náznaky logiky. Blade je nelogický škvár, který z vampírů dělá bandu mongoloidních letitých strejců na straně jedné a sjetých účastníků techno party na straně druhé. Naprostou absenci jakéhokoli dramatu a mystiky má nahradit supidní muskulatura Wesleyho Snipese, který je vampírem, přece však člověkem... Co ale může zachránit herec, který nezahraje nic než křečovitou zlost? Co vlastně vůbec lze zachránit ve filmu, kterému vévodí scénář tak řídký, že by jím propadl i bagr? Logika je ve světě Bladea sprosté slovo, ale prosím, je to akčňák, blockbuster a popkorňák. To však neomlouvá béčkovou a zmatečnou režii Stephena Norringtona, naprosto nulové napětí a žádnou invenci. A víte, co se stane, když černý upír potká netalentovaného režiséra a stvoří spolu nehorázný bloud bez hlavy a paty? Ano. Zrodí se odpad. A fakt, že mám filmy o upírech opravdu rád, ho jen korunuje hnojovým věnečkem. (11.06.2006)