Ally McBealová

V Ally McBealové mi byli sympatičtí všichni, právě až na Ally McBealovou. Vím, že jsem hrozná, ale celý seriál jsem si moc přála, aby nám hlavní hrdinka alespoň trochu přibrala, protože se na ní prostě nedalo koukat. Možná byla pro někoho roztomile zranitelná, pro mě ale ne. Seriál je místy skutečně velmi vtipný a nápaditý, kauzy ze soudních síní neobvyklé a zajímavé. Přesto jsem měla pocit, že se mi pořád někdo snaží vnutit ten úsměv na tvář a to mě také moc nebavilo. Zkrátka za tři. (10.02.2010)

Seriál je jistě zábavný. Vlastně jedna legrační hláška střídá jinou, jedna podivná humorná lidská figurka (ať to je právník nebo klient) střídá jinou, jedna humorná situace střídá jinou. A to je podle mě problém. Je toho opravdu příliš mnoho humornýho. Po nějaké chvíli, tak dvě tři série, se vtípky začínají tak neskutečně opakovat, že mi přišlo spíš bolestný to sledovat, než cokoliv jinýho. Jednou za čas podívat se na nějakej díl, proč ne. Ale vidět neustále dokola, jak Ally nemůže dostat chlapa, jak Fish pořád plácá blbosti, jak John pořád troubí nosem, to je prostě únavný. Ale jak říkám, jednou za čas je každej díl zábavnej a hodnocení si plně zaslouží. A dabing to tentokrát nesráží do bahna, což je příjemné překvapení. (12.10.2006)

Piškota jsem si zamilovala okamžitě, počáteční averze k Ally se postupem času převtělila do "vztahuknejlepšíkamarádce" a když se na scéně objevil Robert Downey Jr.(!), bylo vymalováno úplně. Barvité postavy, gagy, osudy, vztahy, humor a to vše zabaleno do sympatického prostředí právničiny. Škoda jen té řady poslední, do mrtvoly by se kopat nemělo ... (29.12.2006)

Nejlepší scéna je jak Ally pije kafe s Georgiou.Na to se prostě nedá zapomenout. Richard Fisch je ten správnej blázen a Piškot zas úplnej magor.Vlastně v celém tomhle seriálu se to hemží ulítlýma lidma a to se mi líbí. A jestli má někdo proti tomuhle seriálu nějáky velký připomínky, probodnu ho pohledem a lá Lucy Liu. (07.11.2006)

Lidé jsou divní. Všichni. Ale lžou. Lžou, že jsou normální. Lidé, se kterými přicházíme do kontaktu v práci či ve škole. Neukazují nám svoje zvláštnosti, protože nechtějí být zranitelní. To je pochopitelné. Ale v televizi se přece nikdo nechce koukat na lidi, kteří jsou dokonalí, kteří jsou normální, protože lidská dokonalost a normálnost je víc než cokoli jiného nudná, dost možná i otravná. V Ally ale nikoho "dokonalého" neuvidíme. Všichni do posledního jsou tak opravdoví, se svými chybami, zvláštnostmi a svými bolavými místy. S takovými postavami vůbec není obtížné se sžít, protože my jsme stejní. Abych nemluvil za všechny, já jsem stejný. Dnešní seriály jako Lost, Heroes či Prison Break se točí okolo gigantických napínavých zápletek, které jsou fajn, ale když dojde na prostou lidskost, zoufale selhávají. Ally je jiná. Je doopravdy lidská. Už to samo o sobě je víc, než člověk v seriálu většinou najde, ale když je tu navrch ještě úžasný humor, propracované vztahy, skvělí herci, nádherná hudba, je to můj malý osobní melancholický ráj. (13.05.2007)