Byl jednou jeden dům

Jedno z nejlepších děl naší filmové kinematografie a to hlavně díky hereckým výkonům našich největších hereckých hvězd. Scény jako odchod mužů při mobilizaci ("A nebojte, my jim to ukážeme."), reakce Vl. Menšíka na mnichovskou zradu, sešlost v hospodě po atentátu ("Tady českej lev konečně zalomcoval řetězem.."), J. Vinklář učí J. Hanzlíka boxovat a další a další jsou opravdu hereckými koncerty a nejen to - režie Františka Filipa i scénář jsou tak krásně česky lidské, že toto dílo spolu s Chalupáři tvoří špičku televizní tvorby. A poslední scény na barikádách ? Myslíte si, že lidé v té době sovětské tanky nevítali ? Že se nevylepovalo Rudé právo ? Nebo že se nepředvídal zánik drobného podnikaní ? Tento seriál je naopak historicky věrný a to navzdory době, kdy vznikal. Jen ten poslední záběr na tank 23 tam nemusel být, ale taková byla doba. Na to, že se v seriálu mohlo mluvit a soukromém podnikání, Masarykovi, legionářích nebo atentátu, je to ještě přijatelná daň. (24.07.2006)

Jak píše golfista. Podmínky pro natočení takového seriálu byli ideální. Šlo jen o to nějak rozumně do toho vecpat komunistickou indoktrinaci. Naštěstí je tam včleněna nenásilně a nedevalvuje velmi dobře odvedené režisérské řemeslo. Pro zajímavost: Legendární tanky vlasovců T-34 s trikolorou carského Ruska přijely do Prahy o tři dny dříve než ty sovětské s hvězdou na věži. Svědčí o tom desítky dobových fotografií, které z rodinných archivů a kronik obcí sesbíral historik Pavel Žáček. 76%. (20.07.2016)

Otevřeně přiznávám, že nemiluju seriály "na pokračování". Ale to, co předvádí pánové Daněk s Filipem a prakticky všichni páni Herci (s velkým H), to je jedna jediná obrovská laskomina. S ohledem na dobu vzniku jsou kupodivu krocený i komančský agitační vášně a seriál budí dojem prožitých osudů konkrétních lidí v konkrétní době. Kvalitativně má celá série bohužel lehce sestupnou tendenci. První díl s trafikou je v podstatě geniální, nejhorší je tradičně "rudé" osvobození v závěru. I tak si ale autoři troufli mezi řádky shodit "Poslední bitvu, co vzplála" a veliký plus vidím v tom, že bolšana Dlaska nelíčej jako bůhvíjakýho klaďáka (spíš takovýho umolousanýho nemakačenka - jak se na správnýho proletáře sluší). Jinak... Moje nejmilejší postava je epesní dědeček v podání Františka Kováříka. (20.04.2010)

Bolo nebolo, ale skôr bolo ako nebolo. "Byl jednou jeden dúm". Ako to teda vtedy vlastne bolo? Ako sa mali bratia Česi počas druhej svetovej vojny? Ako sa žilo prostým Pražákom v ťažkých dobách nacistického protektorátu? Režisér František Filip sa to podujal vyrozprávať formou kvalitne natočeného televízneho seriálu, v ktorom hlavné úlohy stvárnili poprední českí herci. Neviem posúdiť do akej miery je to autentické, ale ako filmové dielo je to celkom zaujímavé. *** (05.05.2013)

Nevím, jak to tu vypadalo za Protektorátu. Tehdy jsem byl ještě takhle malej. Tehdy byli ještě takhle malí i moji rodiče. A vlastně i prarodiče, protože se v té dob, věřte nevěřte, (plus mínus pár let) narodili. Takže, jak já mám kčertu vědět, jaká tehdy byla atmosféra a jak to tu vypadalo? Ale to ponechme stranou. Tenhle seriál je podle mě naprosto průměrný. Kdyby ho natočili dnes, byl by to stoprocentní odpad kousek nad Ulicí a vedle Ordinace. Jediné, co ho pozvedá nad všechny ostatní seriály, jsou herecké výkony a to každýho jednoho herce v něm. Ono taky, když dnešní plat jednoho z nich by vystačil tehdy pro všechny, není tak těžký obsadit jenom ty nejlepší kapacity i do těch největších štěků, že. Příběhem je to prostě jen další seriál ze života nějakýho vzorku obyvatelstva. Nejvíc se mi tu asi líbila postava Josefa Vinkláře, a zaujal mě Zdeněk Řehoř, protože to není tak dávno, co hrál usedlého postaršího pána v Takové normální rodince. Takže, všechny mé hvězdičky putují pouze a jedině k hercům. (22.03.2007)