Byl jednou jeden dům

Za bolševika natočený, přesto poměrně kvalitní a koukatelný "televizní román", který ovšem trochu sráží snaha třicátníků hrát děti (no dobře, tak teenagery) - takovej Hanzlík v tříčtvrtečních gatích s prakem v ruce to je něco.... Ovšem jinak casting bez chyby a to je i největší devizou seriálu. Moje nejoblíbenější postava je samozřejmě nerudný radní Alexandr Nerudný v podání Miloše Nedbala, který v roli dokonalého despoty opět nezklamal. ;-) 3,5* (13.04.2010)

Niekto tu pekne napísal, že František Filip diriguje nádherný herecký koncert. On ho nedirigoval, on zostavil z úžasných hercov filharmóniu, rozostavil ich po najväčšom filmovom ateliéri, nechal ich hrať a dovolil im aby zo seba vydali to najlepšie a najkrajšie čo sa v ich telesných schránkach ukrýva. A v tom tkvie sila režisérskeho umenia Františka Filipa, o ktorej nás, televíznych divákov, už dlhé roky presviedča a jemne nás nabáda k tomu, aby sme nikdy nezabudli na českých umelcov a uchovali si ich navždy v našich srdciach. Tak ako aj jeho celoživotné dielo. (29.04.2012)

Nemůžu si pomoct, ale můj osobní dojem je, že všechny dostupné díly jsou prostříhané. Jedině snad 4. díl trvá téměř 80 minut, ostatní kolem jedné hodiny. Ten seriál jsem ještě kdysi viděla několikrát a dobře si ho pamatuji. V jednotlivých dílech chybí celé scény a to se místy odráží v nepřirozených skocích v ději. Proč to? Každá scéna by stála za shlédnutí. (04.09.2015)

Byl jednou jeden dům po právu řadíme ke klenotům tuzemské výroby. Málokde jako tady se sešla taková plejáda našich hereckých hvězd. Děj je zasazen do toho nejtěžšího období naší historie, do let 1936-45, ale to vůbec neznamená, že by se divák nezasmál. Vynikajícím způsobem jsou zobrazeny osudy obyvatel pražského sídliště od počátku německého obsazení Rakouska a nás, přes atentát na Heydricha, až po dramatické boje na barikádách. Propagandistických dobových záběrů přijíždějící Rudé armády na samém konci je škoda, jinak nemám, co bych tomuto skvělému seriálu vytknul.90% (03.07.2007)

Dala jsem si po letech opáčko a vyplatilo se, jak mi ty roky přibývají, dokážu to všechno víc ocenit, víc si užít a doslova vychutnat celý ten herecký ansámbl, strhující příběhy obyvatel jednoho pražského činžáku, no on i ten vír událostí v letech 1936 až 1945 je poutavý i zajímavý sám o sobě... Vidět vedle sebe Slávku Budínovou, Danu Medřickou, Janu Hlaváčovou je pro mě filmové pohlazení a z mužů bych určitě pochválila Jiřího Adamíru, moc se mi líbil... Ode mne dnes večer bez připomínek.. (12.08.2023)