Byl jednou jeden dům

Pane režisére Filipe, děkuji Vám za to, že jste dal dohromady celou plejádu výborných herců, kteří uměli a umí hrát. A kteří nás stále oslovují a berou za srdce, v tomto skvělém seriálu. A je mi jedno zda to trochu smrdí agitací, vždyť taková Byla doba a takový Byl jednou jeden dům. (19.01.2013)

Seriál celkem přesvědčivě přibližuje atmosféru strachu českého národa za protektorátu, méně už pak život vyšších vrstev (i když výkon Jiřího Adamíry považuju za skoro nejlepší.) Jediné, co autoři přehnali, bylo, když dělníci a rolníci v květnu 1945 na barikádách předpovídali zánik soukromého podnikání :-D (14.01.2003)

Překrásný seriál s kouzlem staré Prahy, kterou, ač Moravan, mám velmi rád. Spousta božských herců v báječné kompozici úžasných vztahů pavlačového domu v období válečných let. Proč však ten bolševický zápach, ponižující československou inteligenci a živnostníky, jenž se táhne tímto hezkým příběhem? Korunu všemu dodává komunistický mazal, vždy soudný a sprvedlivý... škoda, že tak soudní a spravedliví nebyli, když věšeli hrdiny našeho národa. Přesto je tohle dílko velmi pěkné a milé a možná bude v budoucnu přesunuto do první desítky mých oblíbených. (14.04.2013)

Za bolševika natočený, přesto poměrně kvalitní a koukatelný "televizní román", který ovšem trochu sráží snaha třicátníků hrát děti (no dobře, tak teenagery) - takovej Hanzlík v tříčtvrtečních gatích s prakem v ruce to je něco.... Ovšem jinak casting bez chyby a to je i největší devizou seriálu. Moje nejoblíbenější postava je samozřejmě nerudný radní Alexandr Nerudný v podání Miloše Nedbala, který v roli dokonalého despoty opět nezklamal. ;-) 3,5* (13.04.2010)

Některé seriály mají tu ctnost, že nestárnou a s každou televizní reprízou jim doroste další generace diváků. Bezesporu k nim náleží Byl jednou jeden dům, který patří ke špičkám soudobé televizní dramaturgie. Pětidílná odysea žižkovského domu zachycuje jeho obyvatele na pozadí politických událostí, které ať už přímo nebo nepřímo zasahují do jejich životů a osudů. Prostí i vzdělaní, bohatí i chudí, mladí i staří, stateční i zbabělí. Právě takoví jsou nejen hrdinové seriálu, ale takoví byli a jsou hrdinové dneška, obyčejní lidé s obyčejnými starostmi a radostmi, kteří jako solitéři hledají smysl svého života, svůj ostrov naděje. Tak, jako se pod vlivem událostí proměňuje doba, mísí se postupně humor s tragédií a původní jakoby nicotné šarvátky na pavlači a hospodské debaty překrývá mlhavá stísněnost protektorátního dusna, které se stává skutečnou prověrkou jednotlivých charakterů. Kdo obstojí a kdo naopak selže. Závěrečná epizoda na květnových barikádách, komunistickými politruky dodatečně znásilněná do akční přestřelky s nezbytnou pomocí Rudé armády je jedinou a v celkovém pohledu pominutelnou úlitbou ideologickému marasmu. Seriál je sám o sobě unikátní přehlídkou vynikajících hereckých osobností sedmdesátých let, kdy se před kamerou sešli veteráni divadelních prken i pokračovatelská generace mladšího a středního věku (Adamíra, Nedbal, Höger, Hlaváčová, Hanzlík, Hrzán, Somr, Menšík, Sovák, Medřická, Větrovec, Vinklář, Libíček, Řehoř, Vala, Bláha, Ráž, Abrhám, Čepek, Šulcová a několik desítek dalších). Domovnice, trafikant, uhlíř, živnostník, četnický strážmistr, promítač, krejčí, hostinský, dva malíři, vážený pan radní se svými syny. Co postava, to košatý příběh, co dialog, to nezapomenutelný herecký koncert. Navzdory tomu, že seriál vznikal v době nejtužší normalizace, se režiséru Františku Filipovi a scénáristům Janu Otčenáškovi a Oldřichu Daňkovi podařilo vykouzlit obdivuhodně kvalitní příběh, který se za léta své existence stal nedílným a trvalým pilířem novodobé televizní tvorby, k níž se s potěšením vrací již několik generací spokojených diváků. A to je víc, než bychom si mohli přát. (29.12.2008)