Réžia:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Luboš FišerHrajú:
Jiří Sovák, Josef Kemr, Jana Hlaváčová, Josef Vinklář, Jiří Schmitzer, Jiřina Bohdalová, Ilja Prachař, Josef Větrovec, Božena Böhmová, Mahulena Bočanová (viac)VOD (1)
Epizódy(11)
-
Chudák deduško (E01)
-
Kapor (E02)
-
Operácia (E03)
-
Sokovia (E04)
-
Zaslúžilý všeumelec (E05)
-
Zmierovací sudca (E06)
-
Romeo z autobusu (E07)
-
Režisér (E08)
-
Náhradník (E09)
-
Kapřín (E10)
-
Svatba (E11)
Obsahy(1)
Evžen Huml (Jiří Sovák), kontrolór obchodných inventúr na dôchodku, žije v tesnom byte s vnukom Slávkom a jeho rodičmi – dcérou a zaťom. Rodina už je z dedkovho protivného správania unavená, a preto mu vnukne nápad – kúpiť chalupu v dedine Třešňová. Lenže... Pán Huml tak získa nedobrovoľného nájomníka – Bohouša Císařa (Josef Kemr). Ďalšie historky, spojené so súžitím dvoch absolútne odlišných pováh, už boli len majstrovským dielom autorov Františka Vlčka a Václava Pavla Borovičku, hercov Jiřího Sováka a Josefa Kemra a režiséra Františka Filipa, ktorý celú chalupársku ságu vybavil tým, čo k dobrému seriálu patrí – humorom, nápaditosťou, rytmom a predovšetkým skvelou hereckou zostavou. (TV JOJ)
(viac)Videá (14)
Recenzie (598)
Jeden z nejlepších československých komediálních seriálů a to nejen díky skvělým příhodám, ale zejména pak skrze hvězdné obsazení, kterému tentokrát vévodí Jiří Sovák s rolí Evžena Humla, jenž mu dokonale sedl, a Josef Kemr, kterému postava Bohouše Císaře taktéž padla jako přišitá. Oblíbil jsem si také Josefa Větrovce či Vladimíra Menšíka, který tu i v menším prostoru potvrzuje své herecké kvality. Za zmínku stojí také Josef Vinklář jakožto zeť Alois řečený Siola. :) Chalupáři mají tu úžasnou vlastnost, že jsou skvělou oddechovkou, mají kouzelné prostředí útulné vísky a vedle ostatních zmíněných kladů také nezapomenutelnou úvodní písničku s hlasem Waldemara Matušky. ()
Nevim, jestli to je tim, že jsem se přestěhoval z Prahy na vesnici, nebo je za tim nějakej jinej důvod, ale teď jsem viděl několik dílů v televizi a nepřišlo mi to až tak špatný. Zvedám teda hodnocení ze 2 na 3 hvězdy. I když teda asi bych 100× radši bydlel v paneláku na Pankráci, než v tý strašný chatrči s kadibudkou, kam se odstěhoval Sovák. Jinak jsou to takový banální příběhy dost o ničem a k zasmání je tam toho minimum. Ale dá se na to koukat. Celkově bych řek, že nejlepší byl 1. díl a postupně se úroveň pomalu snižuje. A celkový hodnocení 84% je trochu mimo moje chápání. ()
Popularita Chalupářů u diváků i programových vedoucích je zarážející zejména proto, že těžko najdeme výstižnější symbol normalizačního bezčasí. Východisko seriálu, jehož poselství předává divákům v prvním díle postava esenbáka ("venku jsou od sebe sice lidi trochu dál, ale přesto k sobě mají nějak blíž"), je dobře známé asi každému, kdo se v posledních padesáti letech ocitl u televize. K rodině cynického taxikáře Aloise Krbce (Josef Vinklář) se stěhuje jeho neurotický tchán, bývalý revizor Evžen Huml (Jiří Sovák). Místo pokusu o společné soužití Krbec vychytralým trikem stěhuje Humla na venkov do vesničky Třešňová, kde nerudnému invalidnímu důchodci nezbude než sžít se s dobromyslným vrstevníkem Bohoušem Císařem (Josef Kemr). Postupem času se Huml seznamuje s bizarním koloritem života na vesnici, který spíš než Formanovo Hoří, má panenko připomíná kýčovitý papundekl Zdeňka Trošky, a spolu s diváky odhaluje velkou pravdu: že i když se v životě v socialismu někdy setkáváme se strastmi, lidé – od ochotně melouchařících zaměstnanců JZD po shovívavé funkcionáře komunistické strany – se vždy nakonec dohodnou a všechno dobře dopadne. Chalupáři jsou v tomhle ohledu mnohem zrádnější než otevřeně prostranické produkce Československé televize, jako byl třeba Okres na severu. Zatímco z příběhu moudrého a spravedlivého tajemníka okresního výboru KSČ Pláteníka čiší primitivní pokus o oslavu normalizační ideologie, Chalupáři zdánlivě pouze existují v jejím rámci. Při bližším pohledu je však jejich poslání zjevné. Přimět diváky, aby zapomněli na každodenní realitu, a za ochotné asistence populárních herců je uchlácholit iluzí pohodového socialistického života. Dobová témata – od pražské asanace a přidělování bytů přes hodnocení práce stranické organizace a anonymní udávání po vzpomínky na zakládání JZD – nenápadně prosakují každým dílem a ve vražedně pomalém tempu seriálu se proplétají s osudy kladných hrdinů. Vyznění Chalupářů trefně shrnuje bodrý předseda obecního výboru: "To se ví, sem tam se mezi náma najde potvora, ale paušálně jsme dobrý!" Chalupáři nejsou charakterističtí jen urputnou snahou komunistického režimu nabarvit narůžovo všudypřítomnou šeď, ale i vykreslením ženských postav, podobných jiným normalizačním televizním maminám, uklízečkám a švadlenám. Je tu žena taxikáře Krbce Jarča nebo objekt milostného zájmu širokého okolí, vesnická femme fatale Dáša Fuchsová (Jiřina Bohdalová), kterou seriál lakonicky popisuje „42 let, rozvedená, zachovalá“. Pozoruhodná je v dobovém přístupu k ženám především linie manželky místního autobusáka Tondy Čiháka (Vladimír Menšík). Čihák se svou ženu Aničku (Gabriela Vránová) okatě snaží podvést, když v autobusu cestou na vesnický výjezd do Prahy svádí před jejíma očima náhodnou cestující. Rozesmutnělá Čiháková se se svým trápením svěří Humlovi s Císařem – a ti s ní absolvují celodenní kolečko od kadeřnice k obchodům s oblečením, aby byla "krásná pro svýho Toníčka". Když se na konci dne shledává se svým manželem, začne ji okamžitě podezřívat, že má milence, a na Humlovy výtky, že on přece dělá to samé, opáčí, že "to je přece zákon přírody, že mužskej si namlouvá ženskou". Ideální produkt státní televize sedmdesátých let dával smysl v době Husákova režimu, jeho nadšené reprízování čtvrtstoletí po sametové revoluci je však jen obtížně pochopitelné. Chalupářům navíc léto co léto chybí jakékoliv zasazení do kontextu, o jaké se ČT pokusila naposledy při repríze 30 případů majora Zemana a které by mladou generaci – a koneckonců i starší, kteří u seriálu vzpomínají na radostné mládí – uvedlo do dobové reality. Vysílání seriálu by dnes šlo bez problémů doplnit o vylíčení všeobjímající náruče obecních výborů, vysvětlení role ženy v socialistické společnosti i popis proměny života na venkově pod diktátem plánovaného hospodářství. ČT však na podobné snahy rezignovala a bez sebemenšího pozastavení Chalupáře spolu s dalšími normalizačními hity jako Sanitka nebo Malý pitaval z velkého města pevně začlenila do svého reprízového programu. Lze z toho vyvodit jediné: česká letní pohoda v očích veřejnoprávní televize zjevně vypadá stejně dnes jako v roce 1975. Atmosféra socialistické prázdnoty může s klidem dopadat na nové a nové diváky – a ostatně proč ne? Jak lapidárně shrnuje jedna z chalupářských figurek: "Lepší je být naladěnej než zavřenej." (Michal Zlatkovský: Chalupáři – nejmilovanější symbol normalizace, který Česká televize uctívá dodnes) () (menej) (viac)
Tenhle seriál začali vysílat, když jsem byla puberťačka, kterou sejránkovalo skoro všechno na světě a nejvíc doma. Světe div se, Chalupáři se mi líbily už tehdy a líbí se mi i dnes. Jezdila jsem na prázdniny do stejné vísky jaká je zde popsána. Ano byly tam i výbory, ale prostě to tak bylo, všichni si viděli do talíře. Propaganda? To by asi snad vypadalo jinak, všude by byly vlaječky, opravovali by se zemědělské stroje a za každou druhou replikou by znělo soudruzi. Tady jde zcela o něco jiného, o vtipnou zábavu podpořenou skvělými hereckými hvězdami. ()
Tady je to opravdu složité s hodnocením. Na jednu stranu to bylo dílo opravdu ryze normalizační, prakticky o ničem. Filip tvrdí že byl o ,,člověčenství'' a proto se tak ujal. No už jen fat, že to bylo jedno z anestetik aby lid zapomněl jej řadí k dalším normalizačním výtvorům. Jenže. Tady se opravdu sešla hromada dobrých herců a já si myslím, že dát do kupy Sováka s Kemrem byl geniální tah. Takže ano, je to komunální satira. Ale kupodivu stále baví. Vesnice jsou totiž stále plné svérázných postaviček místních i Pražáků... To konec konců vysvětluje i ony až neuvěřitelné promítací úspěchy Babovřesek... Takže já dávám za čtyři, už jen za tu vzpomínku na mládí kdy jsem seroš sledoval v televizi a navíc na venkově u babičky. * * * * ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (170)
- Představitelka listonošky Růžena Lysenková je babičkou Ani Geislerové. (M.B)
- Majitelem filmového orchestrionu je varhanář a velký sběratel takzvaných polyfonů a flašinetů Zdeněk Hromádka z Bašky. Tento orchestrion stával dlouhá léta na chalupě v Hodslavicích, kde vyrůstal. Byl tam po jeho prarodičích a neví, jak ho získali. Pradědeček byl také varhanář. V době, kdy ještě nevěděl, že on sám bude v rodinné tradici varhanářství pokračovat, orchestrion prodal, aby si koupil Rogallo. Při sledování Chalupářů po letech mu došlo, že to je on. Poznal ho podle detailů, které znal, podle řezeb a podle vyrytého nápisu „Augustin Obalil, Praha 7“. Takových orchestrionů zůstalo v Čechách jen pár. Člověk, kterému ho prodal, ho pak zapůjčil jako rekvizitu do seriálu. V roce 2013 jej objevil u jednoho chalupáře a koupil, obsahoval i původní válce s melodiemi „Kolíne, Kolíne“ a „Faust a Markétka“. Orchestrion pečlivě zrekonstruoval a nabídl k vystavení do muzea. (sator)
- Tip natáčet ve vesnici Višnová (v seriálu Třešnová) dostal režisér František Filip od scenáristy Antonína Máši, který se tu narodil. (Amneris)
Reklama