Chalupári

Naprosto dokonale herecky obsazená sonda, do ryze české záležitosti chalupaření. Aneb jak spokojený socialistický důchodce, který má našetřené poctivé peníze, si užívá zasloužilého důchodu. Výborná uvolněná atmosféra a nádherná herecká přirozenost staré, mladé, i té nejstarší herecké školy, která je jistě výsledkem improvizace této elity. Idylka, která je nostalgická nejen datem vzniku, ale také námětem. Já osobně si svůj důchod představuji už jen jako výraz, a rozhodně nepočítám s tím, že nebudu muset pracovat. Těžko říct, jestli je to dobře, či ne, každopádně je to nevyhnutelný fakt budoucnosti. Seriál, který mně opravdu hodně uklidňuje. (24.06.2012)

Nejlepší český seriál , plný hereckých osobností , kterým vévodí nezapomenutelní Jiří Sovák a Josef Kemr , dva nerozluční sokové snad ve všem možném , nuceni trochu proti své vůli spolu ze začátku žít v jedné chalupě. A jak to tak bývá , stanou se z nich nakonec přátelé. Seriál je plný vtipných a komických situací a semeniště hlášek všeho druhu. Nemám co bych ještě více dodal k této seriálové perle! Seriál: 90% (16.03.2006)

Kecy o stranických výborech jsou jasně trapné, Sovákova kreace cholerického dědka se neomrzí, i když jí chybí jakýkoli další rozměr, jak tomu je např. v Písařích. Normalizační seriál, který se odehrává na tak typickém místě pro socialistické Československo a dá se sledovat s docela viditelnou chutí, už třeba jen kvůli výborné hudbě Luboše Fišera :-) (25.03.2008)

Co k takovým seriálům psát více? I tento využil všeho hereckého potenciálu, co zde tehdy byl, navíc brilantní ve složce humoru - Jiří Sovák, jehož postava mě chytla už po deseti minutách dílu prvního (což se mi při seriálech často nestává, vždy mi určitou dobu trvá, než se sžiji), je zárukou toho, že se v pravidelných intervalech bavím. Ostatní známé tváře taktéž nezaostávájí, ač si myslím, že pan Kemr vytvořil lepší role. *** Doplněk (31.8.2009): Původních pět hvězd platilo po dvou epizodách, po shlédnutí všech 11 dílů opatrně přiznávám, že ne všechny části se z hlediska zábavnosti povedly (Kapřín, Smírčí soudce). Oblíbené díly: Romeo z autobusu, Kapr. (23.06.2009)

Chalupáři jsou prostě terno. Několik let dokážou zalepovat díry v chatrném letním programu všech českých televizních stanic a přitom nikdy neomrzí! To se divím, že to vůbec říkám, tohle jsem totiž vždy odmítal a vnitřně mě to iritovalo. „Už nám zase cpou socialistický Chalupáře! To tam, do psí pochvy, nemáme nic jinýho?“ Letos jsem si ale konečně na to udělal čas a začal to se zájmem sledovat. S odstupem času a především odprostěním od tendenčního vyznění jejich tzv. politické současnosti, která tam prostě musela být, ale dnes rozhodně nevadí (přinejmenším aspoň pobaví), jsem objevil vysoce humornou grotesku napadající maloměšťáctví ve všech svých podobách. Pravda humor se po tolika letech objevuje i v místech, které prvoplánově sloužily jiným účelům, ale o to víc je seriál takříkajíc nadupaný srandou. Plejáda tehdejší herecké elity tomu jen napomáhá. Současně také Chalupáři nabízí jakousi sondu do tehdejší doby, malinko zkreslenou, ale pořád interesantní. Seriál je o to zajímavější, že zobrazuje Jiřího Sováka takového, jaký doopravdy byl. Jeho prchlivý romantik Evžen je navíc mnohem zábavnější postava, než třeba romantik krotký, pan Bouvard z Byli jednou dva písaři, jeho další neméně slavná seriálová postava. Ostatně valná většina dalších „chalupářů“ stojí také za zmínku, přičemž na samotném vrcholu proklamované pitoresknosti je agilní submisiv Bohouš Císař v podání Josefa Kemra. Kemr zde přináší postavu vesnického exota a všeuměla, který se do všeho montuje a za dva špekáčky nebo lahváče tu opraví pračku, tu vyčistí okap apod. Vždy a rád každému pomůže a je tak vzorem komunistického kapitalismu, resp. toho jejich socialistického podnikání. Firma Brouk Pytlík - práce všeho druhu - makáme zdarma pro dobro socialistické vlasti. Úplatky bereme jen v podobě naturálií. Ostatně humor je v seriálu různý, od prostých gagů a prvoplánových vtipů, přes promyšlené a chytré dvojsmysly, až po, k dokonalosti dotažené, momenty, které bezpochyby musely uniknout i tehdejším arbiterům na morálku. Nejvíce legrace si divák ale užívá až s invencí samotných herců v hlavních i vedlejších rolích, kteří podle mého museli mnohokrát na danou situaci improvizovat. Ze seriálu totiž úplně na diváka stříká, kdy se jede podle scénáře a kdy si herečtí mistři jedou své. Závěrem přihazuji takovou jednu scénku, která humor seriálu může docela dobře charakterizovat. - V čekárně střediskové ordinace visí plakát s nápisem: Tloustnout znamená stárnout. Stella Zázvorková si vleze ze zvědavosti na váhu a se zarděním konstatuje: „Tak jsem zas o tři kila starší.“ (09.07.2012)