F. L. Věk

Velmi zdařilá dramatizace románu Aloise Jiráska. Povinná školní četba, může některým tento výpravný seriál dost znechutit. Nicméně vědět něco o našich národních dějinách neuškodí, v dnešní přetechnizované době, nikomu. Seriál se trošku pomalu rozjíždí, ale pokud se do něho zakousnete, už ho nepustíte. (08.12.2008)

Boardwalk Empire, Mad Men a další dramatické seriály zasazené do různých etap historie sklízí Zlaté Glóby. A když člověk sleduje perly, které stvořil František Filip, od Sňatků z rozumu, přes F. L. Věka, Byl jednou jeden dům až po Cirkus Humberto, může se jen spokojeně usmívat s vědomím, že jedny z nejlepších historických seriálů vůbec vznikly i na českém území a mohly by o tyto ceny hrdě bojovat také. František Filip byl skutečným titánem české seriálové tvorby, jeho vrstevnatá díla vynikají ohromným přesahem, který diváci stále rozpoznají, a neuvěřitelně silnou atmosférou. F. L. Věk mimo jiné vyniká též promakanou psychologií postav, kdy jediné slovo nebo gesto nepřijde nazmar, a každý jako by vedl dialog s druhým jako zároveň sám se sebou. Často to připomíná až dialektické cvičení, kdy má ale každý ze zúčastněných vlastní logiku, které se drží a která vyplývá za všech těch sociálních faktorů, kterých je na každém kroku přehršel - narazíme tak na vzdělaného, ale omezeného sedláka, nevzdělaného, ale vnímavého sedláka, vlasteneckého a vzdělaného sedláka, ... (a to jsem ještě nevyjmenoval ani všechny sedláky!). F. L. Věk je na seriálové poměry skutečně nebývale epický, neboť na výpravě se měrou vrchovatou podílejí snad všechny složky díla, jako například fenomenální hudba s nezapomenutelným ústředním motivem. Nevadí a nejde o to, že F. L. Věk je značně zidealizovaný; je totiž skvělé, že nabízí netradičně detailní až puntičkářský a zároveň velmi osobitý pohled na jednu etapu české historie, kterou vypráví po svém (a po "jiráskovsku"), a to "po svém" myslím i formálně, poněvadž černá a bílá prohlubuje dramatičnost mnoha pamětihodných momentů (režisér uměl skvěle pracovat například se světlem a stínem). No dobře, dobře, už končím... (11.03.2014)

Tenhle seriál mi hnedka připomíná několik věcí naráz. Nejsilnější zážitek je především ten, když jsem byl zkoušenej z češtiny, dostal jsem bůra a pak jsem si před učitelku stoupnul s tím ať mi dá ještě jednu šanci a ona řekla F. L. Věk. Tak jsem se na to každou neděli začal dívat a docela mě to zaujalo. Na svojí dobu to je výborně zpracované a je na tom seriálu vidět, že ti tvůrci to brali jako poctu, že něco takového vůbec zfilmovávají. V dnešní době by z toho každej viděl akorát prachy a ještě by to dopadlo otřesně. (27.09.2010)

Jedno se Československé (socialistické) televizi upřít nedá. Některé seriály jsou opravdu zlato, které nebude ještě dlooouho překonáno. Jiráskovi to neublížilo a reputaci našich tvůrců přidalo. Černobílý materiál je naprosto vhodný. Jen bych dodal, že některé díly končí v docela nečekanou chvíli. Ale to už je chloupek, který snadno zfouknete... (20.04.2003)

Nečekaně poutavá epopej podle "nečekaně" rozsáhlé předlohy jednoho z nejvěhlasnějších grafomanů české literární historie. Ve své době velkolepé dílo, v dnešních dnech televizní klasika, díky které si při jakékoliv zmínce o F. L. Věkovi každý vybaví mladého Radoslava Brzobohatého. A já osobně hned na druhém místě i Františkova pana otce, Jana Pivce. To slovo se mi sice vzhledem k tomuto "místu" příčí hrdle, ale casting celého F. L. Věka je naprosto dokonalý. Vezměme si pana Brouska jako jeho císařskou milost, Eduarda Cupáka coby na prázdniny do Prahy si odskočivšího Wolfiho či úžasně aristokratického (jakkoliv je toto adjektivum nepatřičné) pana Radovana Lukavského v roli Václava Tháma, a mnoho, mnoho dalších. Individuální výkony si zaslouží vyšší hodnocení, ale výslednému dílu jako takovému dám "jen" 80%. (06.07.2008)