F. L. Věk

Natočit seriál o boji českého národa (nebo alespoň několika nadšenců) za svobodu vlasti; otevřeně kritizovat útlak, zastrašování a cenzuru v posledním díle, natočeném již v době normalizace, to chtělo doslova koule... a záštitu Aloise Jiráska. Otto Zelenka svým poutavým scénářem, redukujícím nesnesitelnou obsáhlost klasikovy předlohy, učinil z F.L.Věka nadčasový, přístupný seriál, režisér a nejlepší herci 60.-70. let jej dotáhli k dokonalosti. Zvlášť závěrečná scéna Radka Brzobohatého s malým Romanem Skamene na sněžných saních ukončena větou "Dobře, tak se nedáme!", mě v kontextu doby vždy spolehlivě dokáže vzít za srdce. (27.10.2012)

Tento seriál se mi obtížně hodnotí jako celek. Až do doby Věkova návratu domů a počátku jeho kupeckých časů je věc prakticky stoprocentní. Ovšem ta druhá půlka série je taková jakási lojovitá a utahaná a nezajímavá. Tohle vesnické vlastenčení už prostě nebylo podle mého gusta a při reprízách po devadesátém roce jsem už poslední díly ani nesledoval. Celkově si však seriál víc, než 75%, rozhodně zaslouží. (17.03.2010)

Neumřela česká řeč, jen spí. Postihnout význam a nadčasovou hodnotu Jiráskovy pětidílné národoobrozenecké epopeje by znamenalo zamyslet se nad zlomovými okamžiky naší dějinné historie, která se v pravidelných časových periodách ocitala v útlaku svých tradic a práv. Rozvržení natáčecího plánu v době posrpnové sovětské invaze se pochopitelně nemohlo minout účinkem; tento rozhodný a zcela otevřený manifest národního sebevědomí a svobody pak jakoby završoval předcházející léta těžce překonávaného mlčení a marného odporu (čtyřistaleté područí v habsburské monarchii je nahrazeno totalitárním systémem dvacátého století). Životní příběh dobrušského buditele, tohoto bytostného venkovana, tu ovšem neslouží pouze jako sjednocující pásmo rozsáhlého příběhu; vlastní prostor tu nacházejí reliéfní motivy jako zánik benediktinského řádu, počátky divadelní kultury, Mozartův pobyt v Praze nebo vlastně nepřetržité seznamování s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejšího veřejného života. Věk se zpočátku pražskému uměleckému a vědeckému prostředí okouzleně obdivuje, ale zčásti se k němu staví také kriticky a později, v rozhodných okamžicích, dává přednost životu na venkově před obtížnou a v podstatě riskantní existencí ve městě (mementem budiž trudný osud Václava Tháma). Prachem zavátý Jiráskův text, degradovaný na standardní výhrůžku školních škamen, se díky scénáristovi Otto Zelenkovi a režiséru Františku Filipovi proměnil v ryze aktuální téma o pokořeném národu, oděného do kostýmů konce osmnáctého a počátku devatenáctého století. Všeobecná glorifikace jednotlivých hereckých jmen je nošením dříví do lesa; neoddiskutovatelné špičkové výkony celého zástupu nejvýraznějších zástupců divadelní i filmové Thálie jsou právem označovány za legendární, ať už je to Pivec, Marvan, Höger, Nedbal, Růžek, Voska, Lukavský a Medřická, tak i Brzobohatý, Brejchová, Vránová, Bohdalová, Cupák nebo Tříska. Díky v případě VĚKA náleží nejen jeho duchovnímu otci a televizním tvůrcům, ale tak trochu paradoxně i komunistickým cenzorům, kteří se jeho urychleným uvržením do trezoru sami označili za spoluviníky tragédií našich národních dějin. To, oč před více než sto lety usiloval Alois Jirásek zůstalo a zůstává neměnné a budoucím generacím se tím de facto odkazuje jedno z nejdůležitějších poselství: nepolevující boj za vlastní identitu. I proto lze televizního VĚKA nazvat seriálem, který přišel ve správnou chvíli. (26.09.2010)

Jedno se Československé (socialistické) televizi upřít nedá. Některé seriály jsou opravdu zlato, které nebude ještě dlooouho překonáno. Jiráskovi to neublížilo a reputaci našich tvůrců přidalo. Černobílý materiál je naprosto vhodný. Jen bych dodal, že některé díly končí v docela nečekanou chvíli. Ale to už je chloupek, který snadno zfouknete... (20.04.2003)

Jeden z nejkrásnějších a nejkvalitnějších českých seriálů, který se dokázal na plátně vrátit až do doby osvícení a zachytit český národ tak, jak jej viděl Alois Jirásek. Nezapomenutelné výkony především R.Brzobohatého či Dany Medřické a jejich "povedených dcer". Bez drahých kulis si tvůrci dokázali poradit a s věrohodností sobě vlastní dokázali vytvořit poklidnou českou vesničku, starobylý klášter, panské domy či Boudu. Jediným negativem jsou občasná hluchá místa, která se v seriálu vyskytnou. 77%. (17.01.2008)