Vražedné pobrežie

V dětství to pro mě byl symbol exotiky a prázdninové bezstarostnosti. Po mnoha letech jsem se k seriálu vrátil a světe div se, je to o dost jiné, než jak jsem si to pamatoval: 1. Exotická a prázdninově bezstarostná je hlavně famózní úvodní písnička, zbytek dobrodružství Nicka a spol. je tak televizně unylý, jak jen kanadský seriál ze začátku 90. let může být, a zjevně doplácí na lacinou mexicko-izraelsko-jihoafrickou výpravu. 2. Nick Slaughter se narozdíl od mého dalšího hrdiny z té doby, Rena Rainese, vůbec neumí prát a skoro od každého dostane na budku. 3. Služeb Nickovy detektivní agentury využívají výhradně sexbomby, obvykle s postranními úmysly a za účelem špehování dalších sexbomb, jež obvykle také mají postranní úmysly. 4. Nick není hloupý, ale má nikoli nulový nýbrž negativní pud sebezáchovy a s oblibou se pouští do krkolomných aktivit s mizivou šancí na přežití, načež je obvykle zmlácen/otráven/zastřelen gorilou či účetním nějaké sexbomby, ale pokaždé nakonec zázračně vyvázne bez úhony. 5. Nejsmutnější je, že dnes by něco takového nemohlo vzniknout nejenom v kanadské produkci, ale ani nikde jinde: v každém druhém záběru holky v bikinách (a kluci ve speedech), Nickovy oplzlé pohledy na kolemjdoucí sexbomby a jeho interakce s klientkami-sexbombami, kde v podstatě každý dialog je současně flirtem. A to je v mých očích nakonec to, co z celé té exotiky a prázdninové bezstarostnosti přetrvalo, coby připomínka svobodnějších, hravějších a paradoxně dospělejších časů před tím, než Západ bůhvíproč zaplavila nová vlna amerického puritánského třeštění. (05.02.2021)

Tak tenhle seriál jsem měl obzvláště rád, když ho dávali na Nově. Opakování jsem si většinou nenechal ujít. Tenhle seriál mi vždy dokázal vykouzlit pohodovou atmosféru na krásné letní večery o prázdninách, ale to už je několik let zpátky. Hm nostalgie je prevít, takže proto zkresluje i mé hodnocení :-), protože některé díly nebyly tak kvalitní, ale to vůbec nevadilo. (16.05.2011)

Vedro, písek, slunné pláže, pěkné holky a jeden soukromý detektiv v nevkusné košili, který by se mohl živit jako gigolo. Jenže to on ne. Raději vyšetřuje případy, které jsou napínavé asi jako čtení telefonního seznamu, kdy byl ještě na začátku devadesátých let plný účastníků telefonních stanic. V té době na Novu dorazil po celém světě úspěšný seriál, jehož dojem moc nevylepšil dabing Martina Zounara, který nelenil a než zkrachoval, tak pravidelně opatřoval nedívatelné kousky neposlouchatelným dabingem "quality from sud" ze svého dabingového studia. V té době pochopitelně nikdo příliš nečetl zdrcující kritiky na tento seriál, ti odvážnější se dokonce do postavy Nicka stylizovali a frajeřili. V té době bylo možno spatřit mnoho takových maníků, co s copánkem, květovanou košilí, se slunečními brýlemi navrch hlavy a plážovou obuví žabky posedávali na letních zahrádkách v přesvědčení, že si je někdo splete s Robem Stewartem. Ti úspěšnější dostali pivo zadarmo a ty ještě úspěšnější si mnozí spletli se Stevenem Seagalem, který v té době také frčel. Byla to opravdu uvolněná doba. Všichni se radovali, že socialistické seriály vystřídal kanadský detektivní seriál se sympatickým hercem, který uhrane každou ženu. Ano, mohlo to tak být, ale než k tomu došlo, tak se divák musel prokousat zdlouhavým, nezáživným dějem, který zpravidla obsahoval nějakou tu podprůměrnou akční scénu a pár hlášek, které překvapivě nezlidověly. Jízda Jeepem s mužem ve vlající košili se stala legendou. Dneska si už snad všichni uvědomili, na jakou blbost se to ve vzkvétajících dobách pro tyto typy seriálů dívali. A to nás ještě čekala vlna telenovel v čele s přízrakem Esmeraldou. Televizní Bůh nebyl pro diváka milostiv. 20% (28.03.2014)

Nick Slaughter v legendární rozepnuté havajské košili a zrzavá Sylvie Gerard šli svého času po krku zločincům i sami sobě navzájem, ne nadarmo se totiž říká, že co se škádlívá, rádo se mívá.. Velmi zábavný detektivní seriál, nutno dodat s famózní znělkou, který si pohrává nejen se vzorci buddy movies.. (07.02.2019)

Seriál pro pamětníky. :) Většina diváků se asi shodne v tom, že nejlepšími atributy této oddechovky jsou moře, pláže, luxusní hotely, domy, dobové bary a krásní, mladí lidé. Je to taková Pobřežní hlídka s detektivními zápletkami. Výhodou této rekreační zábavy jsou vtipné hlášky, které nejsou prostoduché, což se o seriálu samotném říci nedá. Tropical Heat byl jedním z prvních polistopadových zahraničních seriálů, které jsem jako náctiletá viděla. V té době mi přišel moderní, s moderními interiéry, včetně in oblečení ženských postav a hlavně s exotickým prostředím, na které jsem nebyla zvyklá. Z nostalgie a kvůli autentickému kouzlu 90. let si dávám seriál do oblíbených. Ač jsem nikdy úplně všechny díly neviděla. Po čase se totiž nápady stále recyklují, hláškující detektiv a hlavně holkař Nick Slaughter, který po celou dobu seriálu nemá vážný vztah, postupně ztrácí svůj pověstný humor. Náměty jsou sice podobné, ale už nemají ten správný drive. Zhruba v polovině seriálu už začínají být některé epizody úmorné jako to tropické vedro. Detektiva se specifickým, někdy poněkud laxnějším přístupem ke své práci a hlavně k finanční stránce věci hrál Rob Stewart, jemuž tato role přinesla slávu. Díky ní se i seznámil se svojí manželkou. Dokonce bydlí na jednom místě, kde se seriál natáčel. Pro herce to byla osudová role, před ní byl jistou dobu nezaměstnaným povalečem, marně hledající správné zaměstnání. No, nyní se má podstatně lépe. Konec dobrý, všechno dobré. :) Tropical Heat je prostě takové sluníčkové. :) (15.08.2019)