Jesenná sonáta

Velmi podrobně vylíčený vztah matky a dcery podle Bergmana. Téma, které možná mnohé odradí, ale já tušil, že mě tímto filmem režisér zaujme a klaplo to. Výborně vykreslená psychologie a charaktery postav, výtečné herecké výkony obou představitelek a emoce, které by se daly ždímat po litrech (myšleno v kladném slova smyslu). Monologů Ullmanové bylo více (resp. to byl jeden dlouhý a přerušovaný), ale byly tam pasáže, kdy jsem i já měl skoro na krajíčku, jak mě dokázala svým naprosto uvěřitelným herectvím strhnout/zasáhnout. Akorát je škoda, že emoční vrchol přišel trochu dříve/předčasně a pak fakt, že režisér znovu využil adresování divákovi, které mám třeba v Allenových komediích rád, ale u Bergmana mi to prostě nesedí. Slabší 4*. (04.05.2014)

Pôsobivá komorná dráma do problematiky matky s dcérou, neporozumenie, ktoré medzi dvoma ženami je. Ich slová sú úprimné, ale tá druhá ich nemusí pochopiť tak ako ich tá prvá vyslovila. Slová sú tu vynikajúco mienené a veľakrát sa dajú pochopiť dvojzmyselne. Dve zatrpknuté a frustrované ženy, ktoré sú plné výčitiek, vyhovárania a zlých spomienok, ktoré len dusili v sebe a práve v tejto chvíli, vyplávali na povrch. Neskutočne silná psychologická dráma, ktorá sa vám zareže do kože a nepustí vás, lebo stále film na diváka chrlí emócie a psychické vypätie. Herečky to zahrali z neskutočnou realistickosťou. (02.08.2015)

Viděl jsem kolem dvacítky Bergmanových filmů a můžu říct, že tenhle snímek patří mezi ty nejpůsobivější, nejsilnější, nejemotivnější a nejpravdivější, které tento švédský filmový umělec natočil. Podobně jako v Šepotech a výkřicích jde o drama, které těží z neřešených a dlouhobých rodinných traumat, utrpení jednotlivce i celé rodiny, smutku z těžce nemocné dívky a vztahu mezi jejími ošetřovatelkami. Podzimní sonáta je provedena v mnohem komornější formě, ale o to působivější je výsledek. Celý děj stojí a padá na neuvěřitelných maxioscarových výkonech Liv Ullmannové a Ingrid Bergmanové. Noční scéna s rozhovorem dcery s matkou je to nejsilnější, co snad lze na filmovém plátně předvést. Takové scény a vůbec takové filmy definují hranice filmařského umění, kdy autor dokáže podat maximální výpověď, aniž by podléhal snaze po křečovité originalitě. Ačkoli jsem viděl Podzimní sonátu už potřetí, ani na okamžik mě nenapadlo jít s hodnocením pod pět * (08.09.2006)

Dá sa povedať, že celému filmu kraľuje Ingrid Bergman, ktorá zavŕšila svoju hereckú kariéru naozaj strhujúcim koncertom. Aj keď je tento film označovaný medzi najlepšie Bergmanove snímky a získal množstvo ocenení, je veľmi podobný s jeho ostatnou tvorbou, čím sa naozaj veľmi rýchlo stratí. Celé toto stručne a výstižne okomentoval ad. (02.11.2007)

Vzhľadom na televíznosť filmu, i keď to asi televízny film nie je, to nemôže byť taká bomba, ako veľmi podobné Šepoty a výkriky. Formálne hrátky s mizanscénou a farbami tu nie sú takmer vôbec, až snáď pri konci sa Nykvist trochu rozbehne. Klasické Ingmarove osi obratu ale nie je problém v tých dvoch- troch interiéroch dodržovať. Takže ostávajú iba postavy a dialógy a nie je prekvapením, že to úplne stačí. Občas totiž zaznie také životné múdro, že nemám vôbec chuť nejaké napísať, prekvapenie je hodnotnejšie. Bergmanov fanúšik si film aj tak pozrie. Film o....no ani to sa mi nechce písať, film bude najlepšie si zinterpretovať pekne každý sám pre seba.... (29.04.2016)