Prameň panny

Opravdu to byl Cravenův The Last House on the Left, co položil základy exploitationu? Ale houby, pravým kmotrem tohoto subžánru by měl být Pramen panny, od kterého Wes Craven čerpal hodně inspirace. Právě Bergmanův mistrovský kousek snad vůbec poprvé použil jako střed všeho dění dnes již klasické prvky: kruté znásilnění a zabití mladé dívky partou hnusných grázlů (v tomhle případě divokých pastevců), kdy následuje neodvratná očista v podobě pomsty jejího otce. I zde se viníci schovají přes noc u nic netušících, silně věřících rodičů, aby nakonec byli všichni zabiti. A to bez prominutí věku, jelikož nejmladší z násilníků je ještě dítě. Snímek má úžasnou výpravu a kameru, díky níž jsou jarní lesy i skrze černobílost jasně barevné, do toho tu herecky vládne výtečný Max von Sydow jako mstící se farmář. Film nedokáže nudit, ani jednou neškobrtne, prostě je tu všechno na svém místě. Za mě tudíž velká spokojenost. (24.05.2011)

Máme zde možnost vidět klasický střet dobra se zlem, kdy se navždy změní uspořádaný život jedné rodiny, která ze všeho nejvíce miluje své blízké a samotného boha. Nyní však všichni budou vystavěni zkoušce, která je navždy poznamená. Kromě všudypřítomné a místy až otravné lásky je zde rovněž k vidění pohrdání, závist a především nenávist. Bergman je mistrem v psychologických hrátkách nejen s diváky, ale i svými postavami. Nejprve vás mile naláká, vylije vám své srdce a pak si pro vás přichystá ďábelský drink a vy se zcela ponoříte do jeho psycho-dramatického vlnobití, ve kterém vás nechá pomalu se utopit. Max von Sydow je herec s velkým H a během celého filmu nám to neustále dokazoval. Stal se jasně největším tahounem a při závěrečné scéně doslova exceloval. Jeho samotný projev a charisma jsou zaručeným receptem na skvělou zábavu a věřte, že i zde si ho užijete dosyta. (02.11.2010)

Subjektivně za tři hvězdy, ale objektivně si tady Bergman vyhrál nejen s realističností středověkého prostředí, ale také náznaky hříchů lidí, kteří někteří ani na hříšníky nevypadají (je větším hříchem závist - matky na otce, holky parchanta na mladou paní -, nebo vražda a pomsta?), s přelomem tehdejší doby, kdy mnozí ještě obětovali (a dodnes obětují) Ódinovi, severskému válečnému bohu, je zde tedy i pohanství a proti tomu nastupující úsvit křesťanství, a nakonec Bůh skutečně zemanovi odpoví, a jak je jeho zvykem, naprosto nečekaně, a přitom očistně. Ale přece jen některé nedotaženosti mi vadily - asi bych mladou holku neposílal někam daleko samotnou, doby přece nemohly být idylické ani tenkrát, a jestli tam tudy jezdily holky do kostela se svícemi co chvíla, tak zas musely ty lidi po cestě znát - přece se tam nezjevili ze dne na den? Vadila mi i jistá šablonovitost postav, včetně obou dívek... Nakonec nejvíc se mi líbila postava proroka. (28.03.2021)

Klasický príbeh pomsty z doby, keď jej vykonávateľ nebral tento akt iba ako spôsob výmeny oka za oko a zubu za zub, ale ako všemocným, všade sa nachádzajúcim spirituálnom ovplyvnený fakt. Bergman natočil film v štýle Siedmej pečate, ktorej dominuje rovnako pochybujúci, krutý a sebavedomo hrajúci Max von Sydow. Možno je príbeh až príliš priamočiary a jednoduchý, ale preto potom nastupujú na svoje miesta metafory, symboly a podobenstvá. Svet chorôb, zimy, chudoby a náboženstva je iný, ako dnešný európsky, psychologické drámy s rovnakým motívom však zákonite aj dnes musia riešiť takmer totožné dilemy postáv. (30.10.2014)

Temná syrová a velice jednoduchá Bergmanova povídka je dle mého jeden z vrcholů filmografie. Naprosté vtažení do děje, psychologie bez zbytečného přehrávání, nervydrásající napětí bez prázdných okamžiků a čistá poetická estetika srovnatelná jen s Lesními jahodami. Dialogy možná nejsou tak filosofické a složité jako v Sedmé pečeti - ale ve filmu nejde v první řadě o filosofii, ale o komplexní filmový prožitek. A tahle kratičká legenda je filmařina jak má být. (30.09.2009)