Prameň panny

Více údernosti a méně hysterické Ingeri. Jenom tyhle 2 věci mi chybí k tomu, abych filmu přihodil plný počet. Jinak je tenhle surový příběh o znásilnění, vraždě a pomstě velmi silný, dokáže v divákovi vzbudit ty správné emoce a tím ho naprosto pohltit. Zároveň ho umně dráždí oním nesnesitelným čekáním na odvetu. A trocha symboliky na konec. Solidní 4*. (22.11.2013)

Máme zde možnost vidět klasický střet dobra se zlem, kdy se navždy změní uspořádaný život jedné rodiny, která ze všeho nejvíce miluje své blízké a samotného boha. Nyní však všichni budou vystavěni zkoušce, která je navždy poznamená. Kromě všudypřítomné a místy až otravné lásky je zde rovněž k vidění pohrdání, závist a především nenávist. Bergman je mistrem v psychologických hrátkách nejen s diváky, ale i svými postavami. Nejprve vás mile naláká, vylije vám své srdce a pak si pro vás přichystá ďábelský drink a vy se zcela ponoříte do jeho psycho-dramatického vlnobití, ve kterém vás nechá pomalu se utopit. Max von Sydow je herec s velkým H a během celého filmu nám to neustále dokazoval. Stal se jasně největším tahounem a při závěrečné scéně doslova exceloval. Jeho samotný projev a charisma jsou zaručeným receptem na skvělou zábavu a věřte, že i zde si ho užijete dosyta. (02.11.2010)

"Bože, nerozumím Ti" Boží trest, či jeho netečnost? To je, oč tu běží. Panensky čistý, rozmařilý a naivní svět mladého, krásného života, se střetává s nekompromisní realitou doby. Film poskytuje i drsný kontrast dvou dívčích světů. Je zde závist, je zde i vina. Nelehký námět je převeden v silný film. Situace, jakou připravil zeman Max von Sydow něčenaké návštěvě, je dechberoucí, stejně tak celý závěr. Smíření se s "boží vůlí", kterou má ovšem v rukou člověk. Klasická otrocká víra, těžké monology (mnichova promluva k chlapci, či pánovo slib Bohu) a dokonale podchycená atmosféra s dobovými reáliemi. Mohl bych napsat, že se jedná o dokonalou záležitost, nebýt nulové hudby, chvílemi zvláštního jednání postav, či vývoje děje. Nakonec, osobně si myslím, že si můžu dovolit srovnání (zvlášť, když se podívám na totožné herecké složení), a v tomto případě, je zde pro mne zástupcem plného počtu Sedmá pečeť. Ovšem respekt, který k tomuto filmu mám, je silný. (11.08.2013)

Trošku jiný Bergman, acož však neznamená že je slabší, spíše naopak. Více se odpoutává od své skepse a osobitých mýtů (v tomto období to není ojedinělý případ) a brousí tak do poněkud jiných vod, i když zachovává svůj pověstný, trochu archaický rukopis a úctu ke skandinávským tradicím a kořenům i onu nezbytnou a palčivou otýázku víry, ale ta zazní spíše v závěru. Středověkou legendu se rozhodl pojmout tím nejlepším možným způsobem - podobně oproštěně, přímočaře, syrově, animálně a trochu symbolicky. A vzniklo tak krásné dílo prosycené středověkem a krutým severem, mrazivými pocity doprovázející nádherné obrazy. Mnoho scén se nadlouho vryje do paměti - samotný akt znásilnění na prosluněné louce, sníh, který se náhle spustí z nebe, zoufalé zkácení stromu, nevinná tvář Valbergové a ještě zajímavější polopohanka Lindblom. Nejvíce však uchvacuje nadpřirozeně laděný konec, který má skutečně očistnou sílu a působí neuvěřitelně dojemnou silou. Tak přímou a silnou emoci spjatou s tímto zakončením lze u B. jiných děl najít stěží. Ryzí důkaz toho, že i bez svých upřímných a hlubokých výpovědí dokázal B. natočit stále působivý až nadčasový snímek. (05.04.2010)

Styl Ingmara Bergmana mě po asi sedmi filmech trochu omrzel. Některé prapodivné a nevěrohodné herecké výkony (ano, i Sydowa) zejména v akční scéně a poté ve znásilnění, které bylo samotné značně obelháno a na mě působilo až amatérsky a také ještě s mým přesvědčením nekorespondující závěr, tvoří fragmenty, které plné hodnocení citelně skrouhly. Jinak je to ale, pokud to není příliš hrubé vyjádření, Bergmanův kvalitní standard, s výbornou kamerou, kterou oceňuji i já, člověk, jenž si podobných věcí nevšímá. Dále mě mrzí, že režisér tak často ve svých dílech opomíjí hudbu. Jinak ale příběh byl fajn a líbí se mi takovéto filmové pojetí středověku. (04.01.2007)