Aquaman a stratené kráľovstvo

Já bych to nedramatizoval. Po všech těch průtazích, přetáčkách a hejtu kolem poo poo královny to dopadlo ještě nad očekávání. Z hlavy se to vypaří rychleji než špatně uvařený piko, blbý to je jak syn televizní rosničky a vesnického vidláka, ale celkově s tím vlastně nemám vůbec problém, byť to na víc než 3 není. I tak ty 2 hodiny utečou jako voda, hah hah, a vizuálně se opět jedná o velice pěknou podívanou. Místy to hrozně spěchá, aby to diváka nenechalo moc přemýšlet a tím pádem atmosféru spíš nahradila akce. Té není vůbec málo, na druhou stranu je solidně zábavná. Prostě pohodová akční pohádka, která nemá to něco navíc co první díl. Bratrská chemie a škádlení taky funguje docela slušně a hudební podkres u Black Manty je stále prostě top. 65%! (02.02.2024)

A mě to přišlo zábavnější než jednotka. Mírně nadhodnotím, protože po těch odkladech, přetáčkách a průseru s Amber to mohlo dopadnout o dost hůř. James Wan doplavil zábavnou blbinu, která dobře odsýpá, dobře vypadá a nějaké větší ambice v době přestřihávání vzdala. Že za globální oteplování může černoch s hlavou v akváriu a vstup od OSN neberu za ambice, ale podvratný pokus o komedii. Scény s dítětem, cheeseburgerem a švábem, nebo běháním jsou mile over the top a vyrovnávají přehnanou vážnost, co mi vadila v jedničce. Jason Momoa si roli vychutnává a mačká z ní maximum. DC to vlastně neukončili zase tak špatně. I am Aquaman! (31.01.2024)

Pobavilo mě, že si James Wan našel inspiraci v Thorovi a Lokim, ale upřímně, nevadilo mi to. Aquaman a Orma mě baví jako postavy a baví mě i jejich herečtí představitelé. Celkově to vůbec nebyl špatný film, má to akci, napětí. Jasně, záporák mohl být trochu promyšlenější, tam se to trochu seklo, ale jinak jsem se bavila. Do kina bych na to nešla, ale je to příjemná popcornovka v pohodlí domova. (03.03.2024)

Aquaman čerpá z toho, že ho hraje Jason Momoa. Ten by i v průseru byl dobrej. Ale tady to není úplně průser, jen to prostředí je natolik neuvěřitelné, že to bez absolutního digitálu prostě zfilmovat nezvládnete. A tak i když je film v pohodě a místy i docela vtipný, dochází tu k tomu, že tak trošku tou umělotinou přichází o filmařského ducha, který z filmu dělal zážitek a tak je to spíš rutina. (26.03.2024)

Na prvním dobrodružství z podmořského světa Atlantidy a dalších říší jsem si v kině bez přehánění ujel. Čerpal jsem z něj dobrou náladu celé dny, vzpomínal jsem na všechny hlášky a kombinaci s nápaditou akcí považoval za překvapení celé sezóny. Tenhle svět si proto zasloužil těžit okamžitě a čekat na neustále odkládané pokračování bylo trochu smutné, ale ještě víc zlověstné. Zprávy o problémovém natáčení a přepisování scénáře se nakonec projevily, protože tohle pravá dvojka není, tohle je jen opatrně dopovězený původní koncept. Vzhledem k tomu, že film hodně často připomíná akční videohru (myšleno nejen ve zlém, ale rozhodně i v dobrém), hodí se příměr k očekávání plnokrevné dvojky a místo toho v rukách veřejnosti přistane horkou jehlou šitý datadisk. Protože ve Ztraceném království se ztratil ten původní poctivě dobrodružný duch vyprávění, který, ať se zrovna vrtnul kam chtěl, dokázal nalákat do všech lokací a ke všem postavám. Dnes se jen dokončují linky z prvního dílu a žádné překvapení tu nečeká. Zčásti to není špatná volba, protože vztah Arthura s Ormem pro mě vždy tvořil hlavní (melo)dramatickou linku, ve které se sice okatě kopíruje předobraz Thora s Lokim od konkurence z Marvelu, ale proč spravovat něco, co funguje. Bohužel záporákem do party je Manta, prototyp charakteru, který je zlý, protože je zlý, křižuje sedmero moří těžkotonážní ponorkou a občas terorizuje svoji posádku. Nálada bezhlavého, téměř osmdesátkově vibrujícího vyprávění tak v tomto případě nenávratně mizí. Mrzí mě, že se Momoa s postavou, která se mu chvályhodně upravila na míru, loučí takhle polovičatě, ale díky Poseidonovi za to, že má smutně krácená série alespoň nějaký smysluplný a relativně uspokojivý konec. (02.04.2024)