Aquaman a stratené kráľovstvo

Jamese Wana je škoda na tyhle digitální blbiny. Chce to buď další horor nebo nějaký akční nářez, tohle zkrátka mohl natočit kdokoliv jiný a výsledk by vyšel stejný- Průměrný. Přitom jednička byla hodně fajn, tohle je trochu recyklace, ale zároveň bez žádné přidané hodnoty. Humor nefunguje ani zde, proč je tu sakra zas ten stejný záporák a ne někdo nový? Chyběla mi tu nějaká vyloženě hororová a atmosférická sekvence z jedničky ( kde byly ty potvory jak z Vetřelce- Škoda, že ten spin-off s němi se zrušil). Vedlejší postavy tu moc prostoru nemají Nicole Kidman, Amber Heard i Lundgren jsou tu chvilkově a akce sice střídá akci, ale žádná vyloženě neurve koule. Když si vybavím zpětně ten epický monstrózní fight z jedničky, tak tady bylo finále docela dost komorní, což je za mne velké mínus. V Theatre Deluxe ozvučení super, bylo se na co dívat, takže vyloženě nasraný člověk po projekci není. Je to lepší než Marvels,Antman a Blue Beetle, ale pořád to sakra není nic extra. Komiksovky jdou už špatným směrem. 6/10. (04.01.2024)

Druhý Aquaman vznikl na základě mnohaměsíčních přetáček a objektivně vzato se nejedná o moc dobrý film. Na nižší úrovni jsou prakticky všechny složky od nevtipného scénáře (hned několikrát je titulnímu hrdinovi načuráno do obličeje, což na rozdíl od tvůrců nepovažuji za vrchol humoru) po výrazně horší vizuální efekty. Mezi klady ale určitě patří tempo a taky smířlivá stopáž (konečně komiksovka, která nemá dvě a půl hodiny). Reprízu si ale nechám ujít. Hodně slabé 3* a po jedničce, kterou jsem si oblíbila, velký kvalitativní sešup. (14.01.2024)

#15 DCEU. Závěrečný film DC Extended Universe je Aquamanův sequel. Film šlape jako hodinky, vychází z klasického konceptu buddy movie, ve kterém se úhlavní nepřátelé z jedničky stávají pod vlivem okolností parťáky a společně bojují proti novému nepříteli. Což je něco naprosto ideálního pro feel good divácký zážitek. Jason Momoa a Patrick Wilson mají charisma na rozdávání, podmořský svět je velmi atraktivní na pohled a je fajn vnímat všechny ty architektonické nápady a faunu a floru. Pro filmaře je něco takového vždycky zajímavou výzvou, ostatně koncept Atlantidy láká ke zpracování už od antických časů. V kině to musela být pastva pro oči. Samozřejmě bych si užila víc prostoru pro Kidmanku/Heard/Lundgrena/Morrisona, ale vzhledem k tomu, jak dlouho se na film čekalo, je výsledná podoba víc než ucházející. Jednička byla věnována dvojici Aquaman/Mera, dvojka je o dvojici Aquaman/Orm. (14.05.2024)

Jednička pro mě měla kouzlo jakési superhrdinské pohádky pro dospělé z neokoukaného vodního světa (bylo to před Avatarem), poutavý příběh a sympatického hrdinu. Ve dvojce je sice všeho na první pohled vic, ale vodní magie se někam vytratila, příběh o starodávném zlu je jako z pomocné školy, a Arthur se z jakéhosi důvodu stal oprsklým teenagerem. Až na skvělé akční scény a vizuál downgrade ve všech směrech. [HBOmax] (08.03.2024)

Na prvním dobrodružství z podmořského světa Atlantidy a dalších říší jsem si v kině bez přehánění ujel. Čerpal jsem z něj dobrou náladu celé dny, vzpomínal jsem na všechny hlášky a kombinaci s nápaditou akcí považoval za překvapení celé sezóny. Tenhle svět si proto zasloužil těžit okamžitě a čekat na neustále odkládané pokračování bylo trochu smutné, ale ještě víc zlověstné. Zprávy o problémovém natáčení a přepisování scénáře se nakonec projevily, protože tohle pravá dvojka není, tohle je jen opatrně dopovězený původní koncept. Vzhledem k tomu, že film hodně často připomíná akční videohru (myšleno nejen ve zlém, ale rozhodně i v dobrém), hodí se příměr k očekávání plnokrevné dvojky a místo toho v rukách veřejnosti přistane horkou jehlou šitý datadisk. Protože ve Ztraceném království se ztratil ten původní poctivě dobrodružný duch vyprávění, který, ať se zrovna vrtnul kam chtěl, dokázal nalákat do všech lokací a ke všem postavám. Dnes se jen dokončují linky z prvního dílu a žádné překvapení tu nečeká. Zčásti to není špatná volba, protože vztah Arthura s Ormem pro mě vždy tvořil hlavní (melo)dramatickou linku, ve které se sice okatě kopíruje předobraz Thora s Lokim od konkurence z Marvelu, ale proč spravovat něco, co funguje. Bohužel záporákem do party je Manta, prototyp charakteru, který je zlý, protože je zlý, křižuje sedmero moří těžkotonážní ponorkou a občas terorizuje svoji posádku. Nálada bezhlavého, téměř osmdesátkově vibrujícího vyprávění tak v tomto případě nenávratně mizí. Mrzí mě, že se Momoa s postavou, která se mu chvályhodně upravila na míru, loučí takhle polovičatě, ale díky Poseidonovi za to, že má smutně krácená série alespoň nějaký smysluplný a relativně uspokojivý konec. (02.04.2024)