Večný svit nepoškvrnenej mysle

Něco úžasného. Velký zážitek z hlediska filmu, ze začátku mě film zaujal, ale trochu jsem v ději tápal. Vše se ovšem napravilo a krásně do sebe zapadlo, těším až film uvidím s odstupem času po druhé, prožitek se určitě zvedne. Absolutní hodnocení je ovšem bez debat, málokterý film dokáže zaujmout po celou dobu jeho trvání a to navíc ještě s takovou grácií a lehkostí jako Eternal Sunshine of the Spotless Mind. Vynikající scénář a Jim Carrey, věděl jsem vždy, že má velký herecký potenciál, hrát takřka cokoliv i vážné role. (02.12.2008)

Přiznávám, měla jsem strach. Na jednu stranu jsem se těšila na další nádhernou šílenost ve stylu „V kůži Johna Malkoviche“ na druhou stranu mě děsilo obsazení hlavní role-nesnáším „humorné“ škleby Jima Carreyho.Nezbývá než konstatovat, že Jim Carrey mě velice mile překvapil a tímto se mu hluboce omlouvám. A poučení z filmu- radost ze života zřejmě spočívá v našich šťastných minulých časech, v naších vzpomínkách. Nemazat!!! (28.11.2004)

Velice zvláštní a chaotický film, ve kterém se skrývá výjimečná genialita, originalita a taky trochu šílenství. Vše vychází z neprobádané, fascinující mysli Charlieho Kaufmana. Jim Carrey, kterého jako herce nemám příliš v oblibě, mi zde dokázal, že ho, i jeho postavu dokážu mít ráda. A Kate Winslet je pro mě královna. (28.09.2007)

Film briliantní jednak scénáristicky a pro mě nečekaně (u Jima Carreye - příště už se divit nebudu, slibuju) i herecky. Příběh je krásně zamotaný, ale naprosto promyšleně a dá se v něm při pozorném sledování solidně zorientovat a navíc kromě té "matoucí a zamotané" roviny obsahuje i lidský rozměr v podobě krásné love story, partnerského pochopení a porozumění. Po dlouhé době zase jeden film, který mě nadchl jak pro svůj inteligentní scénář a příběh, tak pro svojí hloubku a na který se přitom krásně dívá. (10.09.2005)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)