Večný svit nepoškvrnenej mysle

Přiznávám, měla jsem strach. Na jednu stranu jsem se těšila na další nádhernou šílenost ve stylu „V kůži Johna Malkoviche“ na druhou stranu mě děsilo obsazení hlavní role-nesnáším „humorné“ škleby Jima Carreyho.Nezbývá než konstatovat, že Jim Carrey mě velice mile překvapil a tímto se mu hluboce omlouvám. A poučení z filmu- radost ze života zřejmě spočívá v našich šťastných minulých časech, v naších vzpomínkách. Nemazat!!! (28.11.2004)

Sand's overrated. Nechal jsem se zlákat nadšenými ohlasy místních na druhé shlédnutí a, přestože nestíhám vidět ani většinu filmů, co bych chtěl, napoprvé, rozhodně toho nelituji. Nejvyšší hodnocení jsem dal už napoprvé, kdy mi určité nejasnosti vynahradila neskutečná vizuálně-scénáristická originalita. Teď, napodruhé, už vidím, že je vše do detailů promyšlené a krásně do sebe zapadá. Místo přemýšlení o drobnostech jsem se tak mohl pořádně položit do příběhu a stalo se něco, co bych opravdu nečekal - jen tak mimochodem se mi tento film vryl do hlavy jako ten nejkrásnější film o lásce, s některými naprosto geniálně citlivými místy, sem tam to jsou vážně neskutečné emoce, gradující obzvláště ke konci. Prostě další z nemnoha titulů, kterým bych dal okamžitě i šestou hvězdičkou, kdyby tu ta možnost byla. 110%. (16.12.2007)

Jedním slovem chytrý film, který se opírá o scénář pravděpodobně nejlepšího a nejkreativnějšího současného hollywoodského scénáristy Andyho Kaufmana a který se může navíc pochlubit chytrou nápaditou režií a výborným hereckým obsazením. Tenhle film připomíná nejlepší československé parodie a fantastické snímky 70. let. Hravá inteligentní filmařina. Celkový dojem: 85 %. (18.06.2006)

Jedna prostá sci-fi myšlenka (člověku lze vymazat paměť) a hodinová pouť napříč její realizací - přesto se Věčnému svitu podařilo takto úzké téma rozvinout do impozantního fikčního světa, který dokáže popřemýšlet o vztazích, decentně přednést emoce, okořenit je humorem a hlavně působit lidsky - přeměnit obyčejné lidi na zajímavé a najít v jejich všedních situacích jiskru i nepostradatelnost pro život. Věčný svit snad ani není sci-fi, on prostřednictvím nereálného tematizuje reálné a ukazuje, jak pěkné může být... To vše rozvedené ve výborném scénáři s excelentními herci a není co řešit... 9/10 (26.08.2010)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)