Večný svit nepoškvrnenej mysle

„Končí to. Za chvíli bude po všem.“ - „Já vím.“ - „Co uděláme?“ - „Užijeme si to.“ Na snímku mám rád, že ačkoliv jde o hodně pocitový film, divák u něj musí i přemýšlet a být ve střehu. To proto, aby se ve všech těch fantazijních představách, vzpomínkách a časových přeskáčkách neztratil. A baví mě, že se u filmu s každým dalším zhlédnutím (prozatím jsem viděl 3x) chytám zas o něco víc. Na rozdíl od jiných nepoznám, kde přesně končí Kaufman a začíná Gondry, ale to je myslím úplně jedno, protože spojení těch 2 přineslo na plátno jednu z nejoriginálnějších a nejpovedenějších romantických žánrovek vůbec. I za velkého přispění luxusního hereckého ansámblu, a to nejen skvělé dvojky Carrey-Winslet, ale i herců ve vedlejších rolích (hlavně Dunst a Wilkinsona). Tuto hořkou, smutnou, ale i vtipnou a příjemnou studii vztahu 2 zcela rozdílných lidí jsem si oblíbil natolik, že už o 5* nemám pochyb. „Nejseš nějakej stalker?“ - „Nejsem. Tys oslovila mě.“ - „To je finta z příručky stalkerů!“ - „Stalkeři mají příručku? Tu si musím nastudovat.“ (14.07.2008)

No behem prvnich 15 minut jsem si rikal, co to je za divnou kravinu, ani komedie ani drama, ale jakmile se zaclo s mazanim vzpominek, sla kvalita filmu rapidne vzhuru, az se nakonec vytahla na maximalni hodnoceni. Kuli michani vzpominek se skutecnosti jsem se obcas ztratil, ale nastesti jsem se zase za chvily zorientoval. Scenar je skutecne vybornej a originalni, hudba taky a kamera spolu s trikama naprosto perfektni. Herecke vykony jsou vyborne, docela mile prekvapil Elijah Wood a Kirsten Dunst. Jim Carrey byl naprosto uzasnej, nevim jesli to byl zamer, ale fakt vypadal jako silenej chudak. A Kate Winslet byla minimalne na stejne urovni jako Carrey, taky vyborna. Nejvic me dostali sceny, kdy byl Jim Carrey jakoby malej, i kdyz tu zacinal predvadet xichty, bylo to to nej v celym filmu. I kdyz je film po celou dobu hodne divny, tak je ale zaroven nadherny a plny pocet si zaslouzi. (19.10.2005)

Skvělá absurdní fikce na téma Lásky a vůbec těch věcí lidských... Díky vypointovanému kongeniálnímu scénáři Charlieho Kaufmana (na němž se podílel i sám režisér) a klipovitému střihu s vizionářsky promyšlenou režií vznikla tahle lahůdka pro fajnšmekry a milovníky originálních forem moderního filmového umění (bez emocí dá se říci umění s velkým U!). Nemá smysl se zde na příliš malém prostoru pouštět do nějakých povrchních rozborů a pitvat tohle formálně vytříbené nekonvenční dílko. Pět hvězdiček s hvězdičkou a bez zráty paměti... ;-) - - - P.S. Je fakt, že stvoření, jako je tahle sladká Clementine ve fantastickém podání K.W. nelze nemilovat. Řekl bych, že je to asi hereččina nejlepší role v její dosavadní kariéře... (06.05.2006)

Sand's overrated. Nechal jsem se zlákat nadšenými ohlasy místních na druhé shlédnutí a, přestože nestíhám vidět ani většinu filmů, co bych chtěl, napoprvé, rozhodně toho nelituji. Nejvyšší hodnocení jsem dal už napoprvé, kdy mi určité nejasnosti vynahradila neskutečná vizuálně-scénáristická originalita. Teď, napodruhé, už vidím, že je vše do detailů promyšlené a krásně do sebe zapadá. Místo přemýšlení o drobnostech jsem se tak mohl pořádně položit do příběhu a stalo se něco, co bych opravdu nečekal - jen tak mimochodem se mi tento film vryl do hlavy jako ten nejkrásnější film o lásce, s některými naprosto geniálně citlivými místy, sem tam to jsou vážně neskutečné emoce, gradující obzvláště ke konci. Prostě další z nemnoha titulů, kterým bych dal okamžitě i šestou hvězdičkou, kdyby tu ta možnost byla. 110%. (16.12.2007)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)