Večný svit nepoškvrnenej mysle

Tady budu stručný... Tedy chci být. Charlie napsal scénář- bezesporu skvělý - který byl odsouzen k smrti, kdyby se ho chopil někdo méně schopný než svěží Gondry, k tomu přidali Jim Carrey a Kate Winslet možná nejlepší výkony svých kariér. To co z toho vzniklo nebudu komentovat jinak než: MŮJ NEJMILEJŠÍ FILM. TOP 1. (18.06.2006)

Ste milí, ale aj úzkostliví a zdá sa vám, že nežijete naplno a že je to chyba? Nemáte odvahu prihovoriť sa človeku, ktorého vidíte prvý raz? Máte pocit, že vás niekoľkokrát v živote potrestali za to, že ste boli úprimní? Chcete konečne zasa pri filme cítiť, že má zmysel? A chcete vidieť, ako Kirsten Dunstová v nohavičkách tancuje na posteli? (17.03.2005)

Tak popravdě nevím co si mám o tomhle velice zvláštním snímku myslet!! Zcela určitě se jedná o jeden z nejoriginálnějších scénářů, který jsem nejen poslední dobou viděl. Excelentní herecké výkony především Jima Carreyho, ale Kate Winslet mu velice zdatně sekunduje. Oscar za scénář je ve správných rukou. Příběh o osudové lásce, kterou nejde ukončit jinak než vymazat všechny vpomínky..... (01.10.2007)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)

K snímku si stále opatrněji nacházím cestu, kdysi jsem jej vůbec nepochopil, podruhé se mě líbil přece jen více, ale dostavila se nuda a dneska to vidím tak, že sice to nebude nikdy můj kdovíjaký favorit, je třeba vidět obrovskou kvalitu a to ať myšlenkovou, vizionářskou, tak skvělé Carreyho herectví. Určitě by si tento film zasloužil od většiny lidí druhou šanci, protože je toho v něm ukrytého spousty a je požitek ty věci nacházet. 80% (24.03.2022)