Réžia:
Laurence OlivierKamera:
Desmond DickinsonHudba:
William WaltonHrajú:
Laurence Olivier, Jean Simmons, John Laurie, Esmond Knight, Anthony Quayle, Niall MacGinnis, Harcourt Williams, Patrick Troughton, Peter Cushing (viac)Obsahy(1)
Anglický film podle stejnojmenné tragedie Williama Shakespeara (1564 -1616). „Hamlet", jedna z nejslavnějších tragedií, napsána na podkladě pověsti dánského dějepisce a básníka Saxona Grammatica ze 12. stol. patří časově do temného období Shakespearovy dramatické tvorby, které vystřídalo po 37. roce básníkova života gracii, rozmar, vtip, veselí a božskou pohodu lehkomyslné důvěřivosti předcházející éry jeho slavných komedií. Hrdinou a ústředním pilířem děje a celé problematiky dramatu je „člověk geniální, který zmrhává nejlepší síly své duše pochybami a úvahami a podvádí se tak o čin, vlastní plod života: ve svou mstu nevtělil svou vůli, svůj rozmysl, svou duševní výsostnost, nýbrž přijal ji jako pokořující improvisaci výsměšným darem od pusté náhody..." (F. X. Salda). (Filmový přehled)
(viac)Videá (1)
Recenzie (53)
Všetko už asi bolo za vyše polstoročie povedané, takže by som doplnil iba zopár postrehov. Olivierov Hamlet je v prvej polovici čisté divadlo. Ja som však mal pocit, že som divák v divadle, ktorému bolo umožnené chodiť po hľadisku. A cítiť sa medzi postavami ako duch, sledujúci, či sa herci do svojich rolí skutočne vžili. Niektoré momenty tej druhej mi pripomenuli klasickú hollywoodsku melodrámu 30. a 40. rokov. Nezabudnuteľný moment: prekrytie Hamletovho tieňa s lebkou. ()
Ze všech adaptací Hamleta jsem si vybrala právě tu Olivierovu, ač Branagh nebo Zeffirelli také znějí slibně. Hamleta jsem zrovna podruhé přečetla a Shakespearovi se v posledních týdnech celkem věnuji kvůli škole, takže asi budu přísnější. Stejně jako Olivierův Jindřich V. mě příliš nezaujal ani jeho Hamlet. Nemůžu si pomoci, ale vadí mi ta jeho oscilace mezi divadelním a filmovým pojetím, která mnohdy působí, jako že si nemůže vybrat. A nemám příliš ráda, když filmy působí divadelně, pokud si z tohoto faktu neudělají přednost a nějakým způsobem snímek neshodí. To Olivier nedělá. Dvě a půl hodiny jsou moc a film často nudí. Na divadle by to vypadalo určitě lépe. ()
Vynikající anglický divadelní a filmový herec a režisér Laurence Olivier přijal pro své filmové zpracování „Hamleta" tradiční názor na smysl a poslání této Shakespearovy tragedie. Proto klade jako předznamenání filmu slova: „Toto jest tragedie člověka, který se nedovedl rozhodnout!" Slova, která určují koncepci Olivierova díla. Ostrým a přitom nesmírně citlivým pohledem filmové kamery přibližuje divákovi nešťastného dánského prince, jeho rozbolavěné nitro, jeho něžnou duši naplněnou vášnivou obrazotvorností, duši, kterou povaha a vychování činí citlivější nežli ostatní, duši, ne vladaře ani bojovníka, ale básníka, který jest stvořen nikoliv aby jednal, nýbrž aby snil... — Nucen zkrátit obšírný děj divadelního dramatu do doby pro filmové dílo únosné, vypustil Olivier vše, co přímo nesouvisí s vnitřní problematikou Hamleta — člověka. Vypustil celé zahraničně-politické zarámování příběhu a všechny postavy, jejichž působení je čistě dějové a nemá vlivu na utváření vnitřní problematiky tragedie (dvořané Voltimand, Kornelius, Rosencrantz a Guildenstern, Poloniův služebník Reynaldo a jeden z hrobníků). Je jisté, že tyto změny v klasickém dramatu neprovedl s lehkým srdcem. Dobře si uvědomoval, jak každým sebemenším škrtem Shakespearova hra ztrácí. Proto sám nepovažuje svůj film za „zkrácenou versi Shakespearova dramatu", nýbrž spíše za jakousi „essay o Hamletovi". — Po filmové stránce je to dílo mistrovské, od scénáře, který umně a s nesmírným, smyslem pro logičnost spojuje jednotlivé scény a záběry, aniž v nejmenším porušuje křehkou stavbu básníkova díla, přes vynikající režijní zpracování, podporované hloubkovou kamerou, až k mistrovskému výkonu herců a zejména samotného Oliviera v titulní roli. — Našim divákům, kterým je jen velmi zřídka dopřáno zhlédnout toto vrcholné Shakespearovo drama na jevišti, a zejména těm mladším a nejmladším, kteří je v divadelní formě dosud vůbec nepoznali, dá Olivierův film nesmírně silný a hluboký zážitek, hodný nesmrtelného díla Shakespearova. A v tom vidíme jeho význam a poslání pro naše filmové diváky. Filmový přehled 41/1954 ()
Velikost klasiků spočívá v nadčasovosti jejich díla. Je přirozené, že anglická mluva v divadelní tragedii ze 17. století se bude občas nést v hůře ztrávitelném vysoko vznešeném stylu, že filmové zpracování z roku 1948 nemusí být z dnešního pohledu technicky bezchybné, ale nadčasový duch Shakespearova Hamleta z Olivierovy adaptace ani ze hry samotné rozhodně nevymizl. Provedení místy připomíná spíše 30. léta, než poválečnou éru, vzhledem k ději i divadelnímu původu zde logicky převažují komorní interiéry, ale líbilo se mi, když film několikrát vhodně přešel i k realističtějšímu prostředí (lodě, vykopaný hrob, jezírko, hradba zvenčí). Pohltivý příběh (pohltivý i přesto, že děj dopodrobna dávno dobře znám), spousta duchaplných myšlenek a krásných přirovnání i celkově velmi zdařilá atmosféra černobílého filmu, který si ve vybraných scénách působivě pohrává se stíny nebo mlhou, přispěly k tomu, abych ty dvě a půl hodiny přežil s téměř maximálním zaujetím klasického příběhu o mocenských intrikách a pomstě. Souhlasím, že v případě Hamleta má tohle klasické provedení daleko větší sílu a hodnotu, než mnohdy kuriózní pokusy o zmodernizování. 75% ()
Shakespearov Hamlet je klasika, ktorú by mal každý rozhľadený človek poznať aj za cenu, že všetko v nej ukryté nepochopí. A ten, ktorý sa nedostal do divadla alebo si Hamleta neprečítal má možnosť si vybrať z viacerých adaptácií. Ja som zatiaľ videl Branaghovu verziu, ale napriek spokojnosti s ňou tvrdím, že klasiku je potrebné poňať klasickým spôsobom. Žiadne experimenty Shakespearovo dielo nevylepšia. Stačí to zinscenovať a zahrať tak, aby sa majster v hrobe neobracal. Myslím, že Laurencovi Olivierovi sa to podarilo, i keď samozrejme každý, kto bude veľmi túžiť odhaľovať najrôznejšie nedostatky, ich tam nájde. Tiež som nebol spokojný na sto percent, ale spokojný som bol určite. ()
Galéria (97)
Zaujímavosti (11)
- Laurence Olivier (Hamlet) se stal prvním hercem, jenž získal Oscara za hlavní roli ve filmu, který sám režíroval. Následoval ho až Roberto Benigni se svým filmem Život je krásný (1997). (CrypzzXD)
- Hlas ducha Hamletova otce je často připisován Johnu Gielgudovi. Namluvil ho však sám Laurence Olivier a pro dosažení strašidelného účinku nechal nahrávku svého hlasu zpomalit. (CrypzzXD)
- Laurence Olivier (Hamlet) se nemohl zúčastnit předávání Oscarů, protože měl ve stejnou dobu divadelní představení v Londýně, kde hrál po boku své ženy Vivien Leigh. (CrypzzXD)
Reklama