Bratstvo neohrozených

Válečný seriál co hravě strčí do kapsy lecjaký válečný film. První výcvikové díly mne až tak nebavily, snad proto, že o tom něco vím a film mi nedal nic nového. Od okamžiku kdy se však první Dakoty dostanou do palby flaku nad LZ, jsem přestal dýchat a jen zíral. Takto zpracované boje jsem ještě neviděl a smekám. Kamera je naprosto dokonalá, stejně tak všechny reálie. Dodnes si vybavuji mráz Ardenských lesů, který mnou při sledování třásl. Dnešní poslední žijící veteráni ze 101. Airborne vysoce ocenili tuto poctu jakou jim vysekl tým režisérů a herců. (23.01.2011)

Jeden z mých oblíbených seriálů (a nutno dodat, nebudu zcela jista sám). Perfektní efekty a vše kolem války je skvěle udělané. I samotné dialogy, či jen gesta mi stále víc a víc rozevírala moje víčka. Na tento seriál se musím podívat ještě jednou, protože doteď nevím, jestli se mám na to podívat po padesátéčtvrté, nebo po padesátépáté. Každý díl má totiž v sobě něco jedinečného, originálního a roztáhnout Ryana na 10 dílů bylo to nejmoudřejší řešení, jakého jsme se mohli dočkat. 1. díl - Currahee = 100% | 2. díl - Day of Days = 100% | 3. díl - Carentan = 90% | 4. díl - Replacements = 85% | 5. díl - Crossroads = 100% | 6. díl - Bastogne = 100% | 7. díl - The Breaking Point = 90% | 8. díl - The Last Patrol = 95% | 9. díl - Why We Fight = 100% | 10. díl - Points = 100% (23.05.2005)

Sakra, tady někoho napadlo natočit válečný seriál bez patosu a patriotismu a taky to podle toho dopadlo. Bratrstvo neohrožených je prezentováno jako dokonalé dokudrama, které se drží reálných osnov s minimem vymyšlených odboček. Jenže k čemu tohle divákovi je? Já nechci dokonalý náhled do válečných řad, ale zábavu nebo alespoň nějaký chytrý snímek se zajímavou a hlavně poutavou zápletkou. No jasně, je to moje chyba, že osud vojáků ve válce je mi ukradený. Nechci to říkat takhle drsně, ale já jsem prostě vyrostl bez válek a ačkolik k nim nějaký vztah mám (druhou světovou jsem fascinován), je třeba aby byli režiséři a autoří tohoto díla schopni vytvořit mezi mnou a hrdiny nějaké pouto. Není totiž dobré, když si ani po posledním díle nedokážu k hrdinům přiřadit obličeje. Někdo tu možná bude polemizovat o mé inteligenci, ale já to prostě jednoduše svedu na tvůrce, neboť jiným se podařilo obeznámit mne s hrdiny ihned. No dobře, tak to jsem dokritizoval, teď by to chtělo i chválu, neboť si jej tento jedinečný seriál opravdu zasluhuje. První díl se mi opravdu líbil, byl sice trochu zdlouhavý, ale tenkrát mi to ještě nevadilo. Vlastně i dobrý byl fajn, jenže pak to někde začalo drhnout. O citech k hlavním hrdinům jsem již informoval, takže jen krátce řeknu, že jsem díky tomu nemohl zaznamenávat žádné emoce, ba ani napětí. Což rozhodně nevede ke 100% úspěchu. No dobře řeknete si, chce to sledovat i jiné věci. Scény z války jsou naprosto bezchybné, snímání, hudební podbarvení to všechno tu funguje parádně, jenže k čemu se kochat kabátkem, když nitro zůstává utajeno. Bohužel je to tak, Bratrstvo neohrožených soudím jako seriál, který je sice precizně odvedenou prací a je dokonalý napohled, ale v němž sehlává hlavní složka, zpětná interakce s divákem. 60% (25.08.2006)

Dlouho jsem měl ze seriálu obavu a záměrně jsem se mu vyhýbal hned z několika důvodů: 1) vysoké hodnocení, které mě spíše odrazovalo 2) neustálé srovnávání se Zachraňte vojína Ryana, jehož závěrečný patos sráží kvality celého díla zbytečně dolů, 3) obecné nadhodnocování válečných filmů/seriálů, zejména z II. světové války, 4) velmi nízké hodnocení některých mých oblíbených uživatelů (i odpad! se objevil), 5) téměř neustále přítomný americký patriotismus a nekonečně recyklovaná klišé. Důvodů je samozřejmě více, ale tohle jsou ty hlavní. Obavy se naštěstí z velké části nenaplnily. Bratrstvo neohrožených pracuje na podobném konceptu jako Zachraňte vojína Ryana, kdy každý díl (v Ryanovi celý film) začíná vzpomínkami (poslední část je vzpomínkami uzavřena) skutečných válečných veteránů a končí vysvětlovací titulkovou sekvencí k dané události/problematice. Seriál tak narozdíl od Zachraňte vojína Ryana získává punc jisté dokumentárnosti a reálnosti. Jména veteránů jsou přitom odkryta až v úplném závěru seriálu, divák tedy od úplného počátku neví, jestli jsou vyprávějící hrdinové právě z roty E 506. pluku 101. vzdušné výsadkové divize, o které celý seriál je, nebo z úplně jiného oddílu. I přes fakt, že je Bratrstvo neohrožených natočeno na základě skutečných událostí, nevyhnulo se mnohým klišé. Při poslechu sugestivních výpovědí jednotlivých veteránů, které časem sice mohou být trochu zkreslené, ale zjistíte, že podstata všech podobných "otřepaných frází" musí být nutně pravdivá a události se i přes svou určitou pokřivenost takhle nějak udály, ať už jde o celé operace jako vylodění v Normandii, Market Garden, bitvu v Ardenách nebo o konkrétní útoky americké armády resp. roty E (zničení německých děl na statku Brecourt) či události jiné (především v dechberoucí 9. díl Why We Fight). (15.01.2011)

Válka bez patosu a bez přehnaných emocí. To se cení. Postavy umírají právě tak, jak tomu ve válce nejšpíš bylo - bez velkých oslav, nebo vodopádů slz. Jednoduše jsou - granát/tank/samopal - a nejsou. Události přicházejí bez předchozích varování a občas jim předchází nepříjemně napjaté očekávání. Končetiny a vnitřnosti prostě mizí a na všechno bude muset stačit obvaz a trocha morfia. Pokud přežiješ - dobře pro tebe. Pokud ne - škoda pro toho, koho jsi měl krýt. Ale vlast ti za to bude tak jako tak vděčná a za to to přece stojí. (15.07.2015)