Bony a klid

Nehorázné (ještě) Československé klišé, jež je jakýmsi hodinovým hudebním videoklipem písničky Relax, kterou zjevně po zhlédnutí tohoto nezáživného, nedějového braku vyřadím se seznamu oblíbených skladeb nadobro. Typický příklad toho, jak je pro film důležitý i hudební podklad. Tady se to bohužel ukázalo v nejhorším slova smyslu. Co scéna to "Relax, don't do it..." a furt a furt dokola jedna a ta samá skladba. Tohle se panu Soukupovi absolutně nepovedlo. Kdyby nebylo této písničky, mohl bych snad vnímat i nějaký děj, který byl ovšem po scenáristické stránce také výstřelem do prázdna. (14.10.2014)

"Bony? Chceš bony? Ňáký bony?" Každý, kdo někdy stál před výlohou Tuzexu a fascinovaně koukal na nedostupné zboží, tyhle otázky někdy slyšel. Mít za socialismu bony za 5,- Kčs bylo fakt terno. Mladíci v riflích se rychle učili základy podnikání a jeho podstatu si přenesli do doby kuponové privatizace - tedy legálního rozkrádání země. (18.12.2008)

Tohle je vážně film? Tipoval bych to spíš na podprůměrný devadesátiminutový videoklip, dělající (medvědí) službu Frankie Goes To Hollywood. Horší hudební dramaturgii (pouštět jeden song pořád dokola po celou stopáž!) si snad ani nejde představit. Ale chápu, že ve své době to muselo zdejším lidem připadat asi dost cool. 40 - 50 % (28.12.2014)

Kdo chce moc, nemá nic. Olmerův film ve své době způsobil poprask nejen tím, že otevřeně a bez příkras popisuje strastiplný život lidí v socialistickém Československu v osmdesátých letech se všemi jeho zákrutami a falešnými iluzemi, ale také, a to především, obnažuje hroutící se totalitní systém, který svým oficiálním nepřátelům všemožně ustupuje či jim bez uzradění vychází vstříc. A přestože leccos už zestárlo, dokumentární hodnota tohoto nonkonformního snímku přetrvává. (03.04.2022)

Tak si představte, že jsou 80. léta, jste mladí sopli, co mají v lebce nasráno a chcete si pořídit nějaké to luxusní zboží, třeba odsuzovaný symbol prohnilého kapitalismu - džíny. A takové provokativní hadry se holt v galanterkách na pultech neválí, tam tak leda tesilky do zvonu... Vytáhnete tedy prdel z rodné vísky (pouhých 300.000 obyvatel) a zamíříte do civilizace, jediného centra kultury a obchodu, prostě do té naší milované matičky stověžaté Prahýýý. Džíny budou možná v Tuzexu - s dalším v socialistické vlasti obtížně sehnatelným zbožím jako jsou banány, hajzlpapír a dámské vložky (s lepícím páskem, ne jen vatové dělostřelky!). A v Tuzexu si toho smrtelník za české koruny moc nekoupí, to chce skutečné peníze, tvrdou měnu, bony! Patřičnou bumážku na jejich legální vlastnictví jen tak nedostanete, jestli fotr není ve Straně fakt velké zvíře, musíte se proto obrátit na veksláky. Však jsou jich v ulicích 3 prdele, vnucují se, otravují, hledají kšeft a hlavně debila k oškubání. A už ho našli - vás... Peníze, vlastní i půjčené, jsou díky vaší vidlácké důvěřivosti v hajzlu a vy se můžete buď otočit na patě a zamířit jako zpráskaný pes zpátky do rodného Buranova, kde jen těžko z platu zatáhnete dluhy... nebo budete v nepřátelském prostředí ty hajzly zlodějské nahánět tak dlouho, dokud nedostanete možnost získat své love zpátky (a možná i něco navíc, třeba ošklivou zmalovanou pipinu). Sice se tak degradujete (upgradujete?) na dalšího prohnilého šupáka, který musí mít rychlé nohy, aby utekl fízlům, konkurentům nebo třeba cigánským šmejdům, ale koho by to trápilo, když konečně nemá holou řiť a bankovkami může tapetovat? Občas se něco zvrtne a doslova s tou holou řití stejně skončíte, někdo zařve a nakonec beztak půjdete do tepláků, ovšem předtím si aspoň pořádně zapaříte, zachlastáte a zašukáte, vždyť poctivý, chudý život je pro blbce... Na svou dobu originální filmový kousek, který zhýralost pohůnků imperialismu demonstroval odvážnými scénami, aby bylo jasné, co je kapitalismus za Sodovku v Komoře. Zpočátku jsem si užívala důrazné fláky od Frankie goes to Hollywood, jenže když "Rellax" začal hrát v průběhu půl hodiny asi po čtyřicáté, rychle jsem se té melodie přejedla a stala se na ni vyloženě alergickou. K tomu mě štvala zabedněnost hlavního hrdiny i celé to pokřivené prostředí (ať už rozežrané podsvětí, nebo zpola naznačený šedivý život bezúhonných občanů), takže nad 65% jít nemůžu. (18.07.2012)