Bony a klid

Kdo chce moc, nemá nic. Olmerův film ve své době způsobil poprask nejen tím, že otevřeně a bez příkras popisuje strastiplný život lidí v socialistickém Československu v osmdesátých letech se všemi jeho zákrutami a falešnými iluzemi, ale také, a to především, obnažuje hroutící se totalitní systém, který svým oficiálním nepřátelům všemožně ustupuje či jim bez uzradění vychází vstříc. A přestože leccos už zestárlo, dokumentární hodnota tohoto nonkonformního snímku přetrvává. (03.04.2022)

Klady filmu - gradující atmosféra, která s postupem stopáže jen hořkla, sednoucí herci (vyjma Romana Skamene, který mě prudil svým "Klídek" už od začátku) a poutavý děj. Zápory - repetitivní, dorudavytáčející hudba, Roman Skamene. K tomuhle snímku se těžko staví jasný názor. Dobu jsem nezažil, mám to jen z vyprávění. Ale z toho, co vím, mi přijde že to Olmer dokázal vystihnout v dost pravděpodobném světle. Bůh ví, kolik takových Holců, co chtěli rychlý prachy bylo. Hodně hořká záležitost. (06.02.2022)

„Jen seď na zadku a neřvi.“ - „Ale já potřebuju za ním!“ - „Hele kamaráde, tohle je Praha, a ne nějaká zasraná Boleslav, rozumíš?“ Instruktážní film pro naivní, ambiciózní (nebo možná spíš bezskrupulózní?) hochy ze „Škodovky“, kteří se chtějí vydat do našeho krásného hlavního města a vydělat si tam pěkné peníze. Ještě před zhlédnutím jsem četl o nadužívání ústřední písně v tolika komentářích, že jsem se na to při sledování začal soustředit a…úsměvné (až směšné?) to určitě je, ale že by mi z toho krvácely uši či mě to prostě „jen“ otravovalo, to zas ne. Hlavní téma „když proti něčemu nedokážeš bojovat, tak se s tím spřáhni“ se určitě dalo zpracovat lépe, o „odumírání svědomí“ ani nemluvím (to nahrazuje otec, ačkoliv jeho neustálé „zničehonic“ objevování se zarazí), na druhou stranu jako sonda do určité doby a „jevu“ to podle mě funguje velmi dobře. Já osobně se s hodnocením zastavím tak někde na půl cesty, tedy průměru. „Nechci nikoho vokrádat.“ - „Co to meleš vole, jak jinak chceš v tomhle státě uplatnit obchodní talent?“ (18.11.2018)

Zatímco většina filmů z této doby je skoro o ničem, Bony a klid narážely na mocí tolerovaný byznys s tuzexovými bony a valutami. Stát potřeboval devizy a tak se veksláctví více či méně tolerovalo. Ano, zde a v této době se počaly psát životopisy některých dnešních velkopodnikatelů. Dnes by jste to z jejich aut, vizáže ani bydlení nepoznali, ale někteří jsou bývalými veksláky a v socialistických osmdesátých získali kapitál a kontakty do divokých devadesátých... Dondes si pamatuji rčení: Oko za oko, zub za zub, Bon za bůra... :-)! Mladý Potměšil si tu zahrál dva roky před svým úrazem mladého kluka, který se postupně dostaně do celého veksláckého byznysu a ten ho pomalu začne drtit. Nevím jaké poslání měl mít film tehdá. Dnes je to opravdu dokonalá konzerva osmdesátých let. Divné doby, kdy půlnoční království Husáka se již pomalu začalo hroutit k zemi, doba plesnivých džín, chlapských účesů s melíry, neskutečně barevného oblečení, doba diskoték a barevných světel, doba podivné hudby ... Jednou za čas stojí si to připomenout. Aby si člověk uvědomil jak je dobře, že už je to pryč. Aby dětem mohl ukázat ten podivný svět za železnou oponou. Tři videa. * * * (26.03.2014)

"Hold me, hold me, hold me my baby..." Na svou dobu nepochybně velmi odvážný a moderní film, který v očích soudruhů možná změkčil moralistický konec s potrestáním, ale ten zároveň ukazuje propojení organizovaného zločinu s justicí, takže jim Olmer s Johnem nezůstali nic dlužni. Roztěkaná kamera a nadupané pecky od Frankie goes to the Hollywood krásně vykreslují velký svět pražských veksláků očima naivního venkovského kluka. (28.08.2007)