Co je vám, doktore?

Z nadhledu r. 2021 je to nesmírně pitomý film. Hvězdně obsazený, dobře zrežírovaný a velmi dobře zahraný.  Mudr. Burda je naprostý idiot, co vyčítá lidem, že jezdí auty. Taky to svoje pod cenou prodá, bez znalosti zákona, že se jedná o společné vlastnictví. Za svý kecy dostane po právu přes držku od podřízeného Hraběty z divadla Járy Cimrmana. Ten příběh by šel jako běžná story o rozpadajícím se manželství. Jenže ta ekologie se tam sere všemi děrami a působí to hloupě! Copak by Štrougal něco s ekologií udělal? Byl rád, že je rád. Navíc na mě jako programátora působilo velmi debilně řešení nějakých úkolů ala IT, co dávno popsal Mr. Scott a prof.  Šmiglevskij z Moskvy.  Ve světě v roce 1986 již vše bylo vymyšleno. A tady parta idiotů sepisovala zprávy, jak řídit přes computery výrobu.  Je to podobné jako řešit pandemii covidu s trotlem Hamáčkem a defraudantem Babišem. Vždy to dopadne špatně. (05.06.2021)

Skoro bych neřekl, že tento film mohl režírovat Vít Olmer. I když jeho rukopis je znát v sondě do pracovních poměrů v továrně. Rozhodně podle mě jeho nejlepší film. Smutná komedie o životních ideálech, kterých se člověk stejně nakonec musel vzdát. Na rozdíl od pohádek. Potěšila mě účast dalších "cimrmanů", i když se ve fimu spíš mihli. (07.07.2010)

O tom, že Vorlova Cesta z města nebyla prvním filmovým přikývnutím fenoménu návratu k přírodě a s tím spojeným útěkem před civilizací, nás může přesvědčit i tento snímek Víta Olmera. Příznačné je, že tvůrci závěrečnou scénou naznačují, že odchod z města (v Čechách, potažmo v Evropě) není vlastně možný, neboť civilizace si pro člověka přijde a přitáhne si ho zpátky. Co je vám, doktore je v kontrapunktu se zvolenými výrazovými prostředky (které zestárly spolu s dobou svého vzniku) film svým obsahem až překvapivě nadčasový, a nepoukazuji tím jen na jeho zjevný ekologický rozměr. Olmer tu na příběhu stárnoucího intelektuála zkoumá i v české kinematografii spíše opomíjenou hodnotovou krizi české společnosti (jejíž rámec má ale rozměr širší, evropský či spíše euroatlantický) a především pak krizi středního věku. Svěrákův dentista má pod Olmerovým režijním (ne)vedením až překvapivě hodně prostoru a vytváří tak zcela příznačnou ,,svěrákovskou" postavu, přičemž platí, že jeho hrdina dělá celý film, bez něj by byla aura filmu velmi mlhavá. Olmer prokázal velmi dobrý prognostický odhad a z podoby gulášového socialismu u nás velmi trefně předpověděl charakter konzumní společnosti, která se naplno rozvinula v etapě budování tržního systému po roce 1989. Kdyby výrazové prostředky charakteristické pro dobovou československou kinematografii (podivně roztřesená kamera snímaná z ruky, syntezátorová hudební složka, šedivá mizanscéna...) tak nerušily při percepci díla, měli bychom tu i dnes film, který bez satirického nádechu zcela pregnantně popisuje materialismus Česka současnosti... (24.07.2011)

Tohle mělo všechno. Perfektní mix komedie a drama o nástupu krize středního věku ve víru čím dál více nastupující kybernetiky a snaze tomu všemu nějak uniknout. Když je splín, hlásí se navíc nostalgie, hlavně v časech kdy se Bohouš Burda čím dál více odcizuje emancipované manželce. A tak vzpomíná na dětství a na časy, kdy se sice žilo tvrdě, ale mnohem klidněji. Jak sám říká - moje máma prala v neckách, ale času na nás měla i tak mnohem více než dnes má na mně manželka co pere v pračce. Není naštěstí sám, kdo se v tom chaosu moderního světa, který jiným vyhovuje tak trochu ztratil... Ačkoliv obklopeni lidským pulzujícícm sídlištěm, cítí se tito ztracenci velmi osamělí. Naštěstí Bohouš najde spřízněnou duši, která má pochopení nejen pro jeho povahu, ale i nahlížení na čím dál zmatenější a jemu se vzdalující svět.  --- Musíme si uvědomit v jaké době se film natáčel. Staré, mnohdy několik set let vlhké roubené chaloupky ustupovaly novým chatám nebo šumperákům a jejich modernějším verzím , mnohde se bouraly celé historické čtvrti aby se udělalo místo panelákům. Průmysl vyrábějící často neupotřebitelné a nikde nechtěné věci nehleděl na ekologii a tak u každého závodu nebo i JZD tikala časovaná puma v podobě skládek či kontaminované půdy, nehledě na čmoudy se sírou a popílkem co chrlily na naše lesy komíny fabrik. Zdálo se, že nemůže být hůře a téma ekologie začalo být velmi často zmiňováno už i na stranických schůzích. Pád režimu, alespoň tohle zastavil nicméně nástup kapitalismu a čím dál rychlejší zavádění počítačů a internetu do našich životů nebylo nám myslím jen ku prospěchu. Národ začal hloupnout, konzumovat, bavit se až k smrti. Ačkoliv jsme všichni vzájemně propojeni sociálními sítěmi, e-maily atd... leckdo se cítí osamělejší než dřív. Ne každému totiž vyhovuje (zejména těm starším) místo návštěvy nebo zavolání krátká zpráva přes třeba whatsapp - jak se máš? A tak leckoho dnes včetně mne tak skutečně dokáže vrátit k normálu jen vypnutý mobil, šumící les bez wifiny s nějakou opuštěnou chatkou či jen s oblohou nad korunami smolou vonících borovic. To je ta jediná pravá nabíječka našich z civilizace vyhořelých baterií. Ten únik. Návrat někam zpátky kam jsme patřili, ale z čeho jsme vývojem vpřed vypadli... Nebudu tu lhát, i já se pak zase rád po čase vrátím, dám si horkou vanu a přečtu na mobilu zprávy. Přesto si říkám co by bylo tu možnost vypadnout do přírody nemít ?  Toto téma se ve filmech objevuje zas a znovu, vzpomeňme třeba na Vorlovu Cestu z města i s jejími pokračováními. Dávám za 5 řezů Orient z Vitany. * * * * * (26.06.2022)

Film ze zašlé doby seznamuje s neméně zapomenutým lidský typem. S idealistickým intelektuálem, který i splývá, i přesahuje normalizaci posledních let komunistického režimu. Romantismus je aversem, touha po plném, kořistnictvím nepoznamenaném životě jejím reversem. V typu ctižádostivého chlapce i neméně ambiciózní slečny, která v boji o přepych přináší i ty největší oběti - sebe samu - , jakoby předznamenával polistopadové konzumery. Tento romantismus je křehkou bylinkou se zvlášť odolným kořínkem. I když nikdy nezvítězí, je nevyhubitelný. Takové je poselství nejen protagonistů Hüttnerové, Svěráka a krásné Yvety Krajčovičové, ale i tvůrců filmu. CO nesporně patří do širší špičky "stříbrného" rozmachu české i slovenské filmové tvorby osmdesátých let minulého století. (22.05.2010)