Co je vám, doktore?

Jaksemi líbil tento film, když jsem ho v premiéře viděl v kině... Snad i proto, že jsem tehdy ve výpočetním středisku pracoval, a to prostředí velkých sálů počítače s magnetopáskovými paměti jsem zažíval denně. A postava Bohouše Burdy mi byla svou donkichotovskou filozofií velmi blízká. Nejlepší scéna filmu byla s prodávaným autem. Asi tak nějak bych prodával cokoliv i já, naštěstí jsem se obchodu nemusel ani v této době chytat... Tři ženy, tři muži (počítám-li i toho kameramana z televize) a jejich propletenec, který byl scénáristicky ne zcela zvládnutý, ploché postavy - Ondřej Pavelka coby vychytralý inženýr, který se šplhá výš a výš (dnes by to takhle mohl dotáhnout i na ministra), třebaže dělá podrazy i vůči své nadřízené, správně sebevědomý a liberálně uvažující, řeklo by se dnešním slovníkem. A snílek, který touží po zachování krásné přírody v době, kdy ji společnost devastuje... Krásná sympatická Tereza - a zase její vychytralá kolegyně, která sice zprvu míří za kameramanem, ale nakonec chytne za pačesy našeho inženýrka - a jistě dobře udělala, jen by se mělo natočit porevoluční pokračování... Mezitím proplouvá paní Hüttnerová... A zcela zbytečná postava Terezina otce. Tři hvězdy. (27.03.2016)

Pokud jsem před pětadvaceti lety tenhle film považoval za mrazivě aktuální, tak dnes to platí dvojnásob. Možná je to dobou, možná tím, že jsem starší. Každopádně mě hořce úsměvný příběh frustrovaného chlápka, který má všeho plné zuby a marně se pokouší uniknout, nejen baví, ale současně také silně oslovuje a dokonce dojímá. Může za to výborný scénář a ještě lepší Zdeněk Svěrák, díky němuž se dokážu vctít do každého pocitu, každé myšlenky, jeho Bohouše. A jako bonus několik výborných hlášek, skvělých scén a především neskutečně působivá atmosféra, která prostupuje každým okamžikem. (02.08.2011)

Film ze zašlé doby seznamuje s neméně zapomenutým lidský typem. S idealistickým intelektuálem, který i splývá, i přesahuje normalizaci posledních let komunistického režimu. Romantismus je aversem, touha po plném, kořistnictvím nepoznamenaném životě jejím reversem. V typu ctižádostivého chlapce i neméně ambiciózní slečny, která v boji o přepych přináší i ty největší oběti - sebe samu - , jakoby předznamenával polistopadové konzumery. Tento romantismus je křehkou bylinkou se zvlášť odolným kořínkem. I když nikdy nezvítězí, je nevyhubitelný. Takové je poselství nejen protagonistů Hüttnerové, Svěráka a krásné Yvety Krajčovičové, ale i tvůrců filmu. CO nesporně patří do širší špičky "stříbrného" rozmachu české i slovenské filmové tvorby osmdesátých let minulého století. (22.05.2010)

Tento český film, ktorý v roku 1984, natočil režisér Vít Olmer mi vôbec nesadol. Námet a scénar ma nezaujali a hlavný hrdina, stomatológ Bohouš Burda, mi bol silne nesympatický. Nechutný, slizký, strelený chlap. Herecké kreácie pána Zdeňka Svěráka sa mi zdali neznesiteľne kŕčovité. Milenecká dvojica Svěrák Krajčovičová mi bola protivná. Ani ďalší zúčastnení herci mi typovo nevyhovovali. Hudba Jiřího Stivína bola rušivá. Réžia Víta Olmera tradične podpriemerná. Neviem, neviem či aj tie dve hviezdičky čo tomu dávam nie sú priveľa. ** (22.07.2018)

Pod zdatnějším vedením mohla tahle neškodná blbina nabobtnat jinačejších proporcí, tématický potenciál by tu přeci jen byl. Dnes se však bez ostychu může pochlubit pouze excelujícím Zdeňkem Svěrákem v hlavní roli (jak jinak) a několika hláškami v pravý čas, po stránce filmařské je to katastrofa s velkým K. I tak zřejmě nejlepší Vítkův film. 2,5* (28.10.2008)