Jako jed

Jak sám stárnu, připadá mi tahle smutná komedie čím dál pravdivější, bezvýchodnější a hlubší, než jsem si uvědomoval v době, kdy jsem ji viděl poprvé. Mám moc rád některé scény (lavičková, rozhovor manželka-milenka, zasnění na poradě...) a připadá mi, že je to jeden z filmů, kde byla velmi věrně zachycena ubíjející šeď doby reálného kumunismu v tehdejší ČSSR. Herecké výkony postihly celou škálu - od přehrávání (Husák), přes bezvýraznost (Řehák), až ke skvělým výkonům - hlavně Kozderková a Svěrák. Tenhle film není nic roztomilého (ačkoliv slovo "chrobáčik" je zde klíčové), je to spíš panák pěkně hořkého likéru, jehož chuti se zbavujete čím dál hůř... (18.02.2009)

Tak jsem si taky konečně našel špatný film, ve kterém se objeví Zdeněk Svěrák. V Jako jed totiž hraje postavu, co se bezhlavě zamiluje do milenky (ještě ne dvakrát hezký, nechápu proč měla tu paruku) a na všechno ostatní sere. Mám ale pocit, že to sraní na práci by mu tenkrát mohli odpustit fakt jenom komunisti. Dneska by přišel o všechno, hned. (08.08.2014)

Nemůžu se rozhodnout, jestli jsou víc na pár facek filmové manželky Svěráka, nebo Svěrák sám. V Co je vám, doktore? hrál nepraktického dětinu a jeho žena byla sobecká egoistka. Tady hraje tuplovaného vola a jeho manželka, ač na první dobrou vypadá jako chladná manipulátorka, nakonec působila vcelku pochopitelně a téměř schovívavě. Jako jed je ambicióznější a hlubší než jeho o rok starší předchůdce. Je opravdovější, poctivě odžitý a snaží se o určitý společenský komentář. Možná je to dědictví knižní předlohy, možná se Olmert cítil povolán k tvorbě něčeho kompexnějšího. Jenže jako ostatně vždy, i tady narazil na své limity, a víc než lepší průměr z toho není. I tak je to jeho nejlepší film. (05.01.2021)

Komedie? Je mi z tohoto filmu strašně smutno, až tak hořké jsem to nečekal. Neříkám, najde se tam několik úsměvných scén (viz hláška na konci komentáře), ale působí to na mě spíš jako drama. Zdeněk Svěrák je i vážné roli výborný, přesto jsem jeho postavě příliš nefandil vzhledem ke stupňující se blbosti, kterou se vyznačovala. K tomu ta potěmnělá, šedá kamera, smutná hudba, postupná bezvýchodnost...tuhle tragikomickou depresi si už asi znova nedám a vidím to na lepší průměr. "Tak tu zprávu, já ji, abych tak řekl v podstatě mám, aleee vzhledem k neodkladným úkolům, které jsem teď musel řešit, prostě potřebuju to hodit na papier, na papír, takže dneska, ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli mít všichni na stole...možná." (29.10.2011)

Tenhle film mě zaujal už dávno při premiéře v kinech. Tehdy to byla každodenní současnost, tyhle přeplněné kanceláře, drbárny, kafíčkování, doby, kdy každý měl na práci dost času... ale lidé měli aspoň práci... Příběh o stárnoucím technikovi (dnes by patřil mezi kastu manažerů), do jehož osudu vstoupí mladá atraktivní a svůdná Slovenka, nebyl a není ojedinělý. Kolik takových "starců" - a to bylo Svěrákovi necelých padesát - se bláznivě zamilovalo a doslova zblblo a zničilo si přinejmenším kariéru, ač toto slovo nemám v lásce, musím ho použít... Klasický výkon Z. Svěrákai I. Krajčovičové, z vedlejších postav vynikla Laďka Kozderková, škoda, že odešla tak mladá. František Husák vytvořil až poněkud přehnanou postavu podrazáka... Nejživotnější (však já dost pamatuju) byly ty kancelářské drbny... Moc pěkný film... (05.08.2014)