Báječná léta

Inteligentní soap opera. Amerika šedesátejch let očima dospívajícího kluka. Musím se ale přiznat, že jsem to moc nesledoval. Proč taky. Kulturně je to docela jinde a zrovna jsem taky dospíval -měl jsem tedy svých starostí dost a vtipné mi nepřišly. Seriál byl spíše pro starší. Každopádně si ale zaslouží metál - společně např. s East Enders. (02.05.2008)

Nostalgická slza z mého koutku oka ukápla. Vzpomínky na mé vysedávání před obrazovkou s právě běžícím seriálem bez pořádného tempa, smyslu a hereckých hvězd za doprovodu tradičního dabingu České televize jsou pro mě částečně záhadou a částečně perlou mého dětství. Kevin byl pro mě ideální hrdina, nic nevyhazoval do vzduchu, nechtěl změnit svět, jen dospíval a sledoval svou rodinu, kamarády a celou obyčejnou ulici. Síla tohoto díla je v jeho kouzelné atmosféře jedné doby, jednoho rostoucího chlapce a jeho životní lásky. Po závěru seriálu jsem měl chuť pustit slzy, ne protože se zastavil svět, ale že něco důležitého z něj odešlo... (kdo neviděl i konec, neviděl nic) (16.02.2010)

Velmi sofistikovaně podané zlaté šedesátky ze dnešního pohledu dosti neamerického amerického seriálu (jen zkuste postavit Kevina do latě např. vedle Beccy z CALIFORNICATION) s jednou ohromnou předností, a to je naprostá a netypická reálnost v postojích i dialozích, díky níž, domnívám se, nebylo třeba v seriálu "propagovat" 60. léta skrze opravdu radikální témata (Kennedy, King, Studená válka, hippies, Vietnam...) - spíš mě napadají ekvivalenty jako obyčejnost, přízemnost, citlivost, srdečnost, nostalgie. Navíc, některé prosté americké postavy (Lauriův bručoun, Landesův protěžovaný křupan) jsou ve svém hrubém mustru naprosto dokonalé. Ani WONDER YEARS se se nevyhnul nějaký ten opakovaný lapsus, jako příležitostné nafukování banálních světských problémů (Kevínek má díru v zoubku, Kevínkovi se zaběhl zhrzený čokl...) a v podstatě v každém díle se ozve úsměvná replika typu "Umědomili jsme si, že tím dnem se něco změnilo...", nicméně aktuálnost toho seriálu je i po X dekádách a o X tisíc kilometrů jinde na zemi pozoruhodná. (04.03.2008)

Srdeční záležitost, jako malý jsem tento seriál sledoval pravidelně, byl to můj "denní emoční chléb". Lásky a strasti Kevina Arnolda a Winnie Cooperové pro mne tehdy byly - v nadsázce myšleno - velkými milníky. Po značném odstupu jsem si seriál dal znovu a mohu říci, že mě vůbec nezklamal. Ano, některé herecké výkony jsou slabé (nebo mají kolísavý průběh), i přesto mohu seriál jen doporučit, jedná se totiž převážně o vtipnou a místy hořkou ukázku života šedesátých a sedmdesátých let v USA, která nám sic nejsou nejbližší, ale určitě si v něm můžeme najít své paralely. (28.10.2010)

Jeden z mých dětských nejoblíbenějších amerických seriálů a zároveň také jeden z prvních který se mě nesmazatelně vryli do mé paměti, vždycky jsem chtěl vypadat jako Kevin, fandil jsem mu, chtěl jsem být také tak inteligentí a pyšný na své rodiče a vždycky jsem si přál mít i takovou okouzlující holku, moji tajnou platonickou lásku Winnie (my generation). Miloval jsem ji tenkrát (ještě dřív než Jennie Garth nebo Annu Chlumsky) miluji ji dodnes ovšem s tím rozdílem, že tenkrát jsem ještě nevěděl co je to pořádně láska, dnes to možná vím ale ona by mě zas nechtěla:-) Samozřejmě báječná hudba z šedesátek, výchova po americku, svoboda, nostalgie ze vším všudy, prostě krása a hlavně mé bezstrarostné dospívání společně s tímto dlouhým seriálem. Nevím jestli by neuškodilo zopakování ale zároveň nevím jestli by to v dnešní době mělo ještě to prvotní kouzlo a jestli by to mladého diváka tak jako mě tenkrát oslovilo... (14.05.2006)