Takže ahoj

Osobně vnímám Olmerova 80. léta jako nejsilnější z jeho celé tvorby. Tak ahoj je pro mne jakýmsi ženským protějškem ke Kristovým rokům. Leč oba filmy mne míjejí. Vnímání světa a jeho hodnot, neukotvenost ve vztazích a ve vlastním životě nenachází ve mně žádnou rezonaci. Mnohem silnější a sirovější je Nahota natočená ve stejném roce. Olmerovou silnou stránkou bylo vždy sociální drama, člověk zasazený do své doby, zde však rozmělněné postavy bez pevnějšího uchopení. (21.07.2016)

Někdo by mohl říci, že Vít Olmer přichází s křížkem po funuse (bohužel doslova), a naopak někdo, kdo třeba zná jen jeho polistopadové tragedie (s občasnými výjimkami) a považuje se za znalce nové vlny, musí toto ocenit. Osobitost Veroniky je Schorm jak vyšitej a i fakt, že nám režisér nabízí pohled na rozvlněné herce, kteří by si bez něj ani neškrtli, je také velmi milý. I když Pepa Dvořáků nevychází ze své tajtrlické polohy, něco se zaznamenat dá, Synková je absolutně k nepoznání a Schmitzer si něco podobného střihnul ještě ve druhém filmovém dozvuku nové vlny. V Schormově Lítosti. Budoucí představitel straníka Satoranský zde také docela překvapí. Ovšem celý tento film je o Valerii Chmelové, tedy o Veronice. Její pohled na život je sociálně nadčasový a to, že režisér natočil další celovečerní film až za 10 let, může mít kořeny v tomto snímku. Toto pustit mládeži v 70. letech, by bylo skutečně proti normalizační jednání. Film, který dostává obsah až v posledních několika desítkách minut. Tak dlouhé je její hledání. Zmatená ve své době i ve svých pocitech, které si ovšem umí nádherně rozložit. Miluje jen když chce...zatím. Někomu jde o krásné pocity z aktu muže a ženy, někomu jen o fotky. Životní rozhodování promiskuitní studentky filozofie by mohlo být obohaceno i o nějaký pořádný undergroundový, hudební doprovod. V jednu chvíli se tak dokonce i stane, ale chtělo to víc. Vít Olmer v těch normálních filmech rád nastavoval zrcadlo doby. Kšefty a podrazy později. Teď zobrazuje osamocenost svobodomyslných lidí. Jsou to ti, kteří jdou v dešti bez deštníku a hledají jeden druhého i proti šedivému sociálnímu proudu, který se blížil. (12.08.2013)

Obrovské překvapení. Jsem velkým milovníkem Nové vlny, ale přesto jsem tomuto snímku nevěnoval příliš velkou pozornost(přece jenom už se podle data jedná pouze o dozvuk, říkal jsem si). Vít Olmer nebyl velkým lákadlem, a tak jsem zhlédnutí tohoto snímku dlouho odkládal. Snímek je skvělou sociální sondou do života mladých lidí. Mladých lidí, kteří nudou neví coby a tak si vymýšlí hry, kterých později litují. Zjišťují totiž, že hrát si nedá donekonečna. Nezní to téma tak nějak aktuálně? Ano, je tomu tak. Tento snímek bych si dovedl představit v dnešní době v novém kabátě a přesto by dokonale vystihoval pocity dnešní mládeže. Po celou dobu se mi zdálo, že hlavní hrdinka ví moc dobře, k čemu směřuje. Je si vědoma toho, že její vztah nemůže dojít naplnění. Nahlas si říká o své potrestání, tak říká slogan v popisku. Díky dokumentární věrohodnosti jsou nám hrdinové blíž, dovedeme chápat jejich počínání, dovedeme se do nich vcítit. Je jisté, že Olmer těžil hlavně ze snímků, které vznikly o pár let předtím. Přesto bych ho nezatracoval, tento snímek mi nepřijde v ničem horší. Místy jsem byl nadšený jako při sledování Křiku Jaromila Jireše. Je mi trochu smutno z toho, co se později Olmer rozhodl točit. Takže ahoj ukazuje, že býval kdysi talentovaným filmařem... (24.04.2006)

Hrozný, nechápu jak Vít Olmer vůbec dokázal dostat nějakej prostor na to, aby nás filmové fanoušky mohl obtěžovat svým "neuměním". To co "znetvořil" zde, určuje paralelu v budoucích "filmech" alá chlupatej Slávek Boura (playgirls), Róm co jednoho krásnýho dne našel kouzlo dvojitého výfuku u káry převezený z Německa(Nahota na prodej), či nejhorší role Surio Mária Woříška (Waterloo...). V cyklu - Zlatá šedesáta pobavil Víťánek snad jen svým neskutečným hulvátismem v předfilmovém rozhovoru. Já vím že cyklus je to obsáhlej, ale částečný "odpad" dávám dramaturgii jinak výjmečnému filmovému pásmu na ČT2, samotnému filmu dávám z milosti jednu a to proto Víťánku, že si tam přivedl alespoň kuchaře Svatopluka a pro tebe osobně Víťo - ahoj.... (18.07.2009)

Nikým nehlídaný Vít Olmer za svou kariéru vytočil dost lidí. Konvertoval od tématu k tématu, ovšem v našich podmínkách se většinou jednalo o utrápené štiky v mírumilovném rybníce. Hanit jeho snahu je krátkozraké (ani já se místy neubránil), byť se nepoučil a létal k dalším malérům. Ale snaha byla. Ještě víc krátkozraké je odkopnout jeho poměrně zdařilou variaci na novou vlnu, jen kvůli tvůrcově pozdějšímu (ne)žití. To jen na okraj. Olmer neobjevil vesmír, proflákle a trochu zbrkle kopíruje téma Chytilové debutu Strop. Klasická smyčka, nápaditá kamera, levné floskule, dohromady nic nového ani objevného. Ale ani vyloženě nepodařeného, jako kopie velkých vzorů neuráží milovníky nové vlny (třeba mě) a to s přihlédnutím k dozajista polním podmínkám, které režisér měl. Olmer by na ty nejlepší nedosáhl, prostě chyběl talent. Ale některé odsudky jsou zjednodušující a nespravedlivé. (06.08.2009)