The Wire - Špina Baltimoru

Jeden z nejlepších televizních seriálů všech dob a s velkým, velkým přehledem nejlepší kus v celých dějinách televize, který nikdy nic nevyhrál. V moderním showbusinessu velmi vzácný živočišný druh - takový, kde scénář vysoko ční nad audiovizuálnem. Trochu laciný vizuál a ne finančně nedojezená produkce podle mého skromného odhadu můžou za to, že The Wire si nikdy nezískal žádnou špičkovou sledovanost u masového diváka, pouze chválu kritiků. I já jsem si po puštění prvního dílu pomyslel, co je to za levnou německou detektivku ze 70. let, a po skončení jsem vůbec neměl chuť na druhý díl. Autoři se totiž s divákem nemazlí a drží se pravidla "Nevysvětluj nic, co můžeš vysvětlit až příště". Díky bohu, že jsem mu dal přece jen šanci. (13.08.2013)

The Wire za svou maskou obyčejnosti skrývá nefalšovanou tvůrčí genialitu, vykreslení práce policie i institucí s ní spojených je až fascinující, ale přitom věrohodné, syrové, komplexní, bez přikrášlení, bez zjednodušení i bez urychlování. The Wire není ani tak o lidech a jejich charakterech, jako o procesech ve společnosti, o našem systému, samozřejmě především o jeho zhýralosti a chybách (ze seriálu jako celku se vztyčuje obrovský vykřičník), ale nechybí v něm ani spousta naděje a hlavně pravdivosti a reality. The Wire je opus magnum, který sere na svou uměleckost, protože nemá potřebu si na cokoliv hrát, ani se jakkoliv diváku podbízet, je to příběh ulic v ryzí formě... Dokonalý příběh... 10/10 Dodatek po ukončení seriálu (obsahuje SPOILERY): Speciálně mě dostalo, jak The Wire poukazuje na nepoučitelnost společnosti, naznačuje, že boj dobra proti zlu nemá vítěze, ty dva elementy se mohou jen ovlivňovat a donekonečna bojovat. Ono snažení však v zádném případě není bezvýznamné, i když nikdy nebude dotáhnuto k dokonalosti, seriál nám říká, že i když svět je jakýsi koloběh (na konci vidíme, že gang má nového vůdce, ulice mají nového Bublese i nového Omara, policie má nového Danielse i nové leadery, kteří jsou vlastně pořád ti samí), nesmíme se přestat snažit... (19.01.2010)

"Listen carefully" The Wire naplno využívá možnosti seriálové formátu vyprávět příběhy, které pro svou komplexitu mohou být srovnávány s klasickými díly literárního realismu (Dostojevskij, Zola). Realismus, daný pozornosti věnovanou detailům legálních i ilegálních činností (mezi nimiž nevede zřetelná hranice), má přednost před tím, aby seriál plynule šlapal a držel diváka v neustálém napětí. Tvůrci si naopak si mnohokrát dovolí zvolnit tempo a věnovat zvýšenou pozornost zdánlivě marginálním skutečnostem, které však v širším kontextu mohou být klíčový význam pro životy autenticky nedokonalých postav (které nezapadají do známých typových škatulek). Zohlednění komplikované sítě vztahů, kde téměř vše viděné souvisí s něčím/někým jiným a jednotlivé úrovně (svět zločinců, policistů, politiků) se neustále prolínají, nám brání ve zjednodušeném vnímání např. policejního vyšetřování, které kromě akčních konfrontací se zločinci zahrnuje taky hromadu papírování, všelijaké kličky, využívání známosti, uplácení apod. Boj se zločinem je ukázán jako běh na dlouhou trať, v němž jsou často rozhodující maličkosti, ne heroické skutky. Nejistá cesta ke spravedlnosti vede skrze byrokratické bludiště i spleť antipatií a sympatií. Kriminalisté se musí hodně snažit, aby se nedostali do konfliktu se zájmy mocnějších. Od odhalení pachatele nikdy nevede přímá cesta k jeho dopadení. Ve hře je tolik protichůdných sil, že zločin nakonec nemusí být vůbec potrestán, což je stejně deziluzivní a pravdivé jako celá procedurální rovina seriálu. Kriminalistická práce v The Wire je v zásadě realistická díky tomu, co by hollywoodští producenti mohli považovat za komerční sebevraždu – díky pomalosti, složitosti a neustále přítomné nejistotě, že vyšetřování k něčemu povede. Fakt, že téměř každý krok je nahlížen v širším kontextu společenském, politické nebo ekonomické, také tvůrcům brání sahat po zjednodušujících vyprávěcích kličkách a usnadňovat si práci. Díky odmítání tradičních vyprávěcích schémat nemůžeme kalkulovat s tím, že se určitá postava zachová určitým způsobem, že některé postavy zaručeně přežijí do další série. Seriál je tak příjemně nepředvídatelný a dokáže i v silné konkurenci kriminálek neustále něčím překvapovat. 100% Zajímavé komentáře: Isherwood, viperblade, Ai.ma (28.04.2009)

Zřejmě nejkomplexnější a nejrealističtější krimi, které je v seriálové rovině k dostání. Pomalejší tempo je nutností k detailnímu prokreslení charakterů a k tomu, abychom věděli, jak to doopravdy funguje. Jde se na to zeširoka, ale když se po pěti seriích ohlédnete, připadá vám, že už jste v Baltimoru zdejší. Zdroje jak lidí, tak prostředků se tu neberou jako samozřejmost, dobrá policejní práce se tu nebere jako samozřejmost a rozhodně se tu nebere jako samozřejmost úspěch. On se totiž často ani nedostaví a když už, tak dosažený skrze spoustu kompromisů a vedlejších škod. Nejsou tu žádné dokonalé kladné postavy, jsou tu jen obyčejní lidé snažící se protlouct, uživit a při tom třeba čas od času i udělat kus práce. The Wire je pohled za oponu. // Nejoblíbenější postava: Omar Little // 1. serie: 100% // 2. serie: 90% // 3.serie: 95% // 4.serie: 95% // 5. serie: 95% (25.05.2011)

Důkaz, že i bez podlézavých clifhangerů, vybuchujících aut a zběsilých přestřelek jde udělat kvalitní seriál. Po pár dílech si člověk zvykne na pomalejší tempo, hrdiny si zamiluje a jeho následující dny u televize jsou zpečetěny. Prostě jen dokonale napsaná krimi gangsterka s extrémě pomalými rozjezdy. (01.03.2009)