Vlak detstva a nádeje

Vrcholné klasické dílo českého televizního seriálu podává truchlivé události krizového, osudového českého desetiletí očima nejprve malého osiřelého děvčátka a pak rychle dospívající dívky. Režisér, který v čase potřeby uměl být stejně zdatným scénáristou a námětářem, literární předlohu podle všeho nejen zachoval, ale naopak ještě zvýraznil a prohloubil. Ať už jde o pohraniční izolované město (Jeseník-Frývaldov) nebo potom Brno, vidíme na pozadí neutajeně se odvíjející historické reality pozoruhodného tatínka z rodu hrabalovských pábitelů, vášnivou mateřskou macechu, která by pro svou svěřenkyni vykonala víc než pro své vastní dítě, nebo cudný, uměřený projev v té době rychle k herecké velikosti vyzrávající Brodské. Velikost lidské prostoty, jíž není nic lidského cizí, promlouvá i k nám. Natahuje ruku a my cítíme, že odmítnout ... nelze. Nebudeme přece hrubí a necitelní vůči sobě samým. Viď, Věrko. (17.09.2007)

Možno som tento seriál podhodnotil, ale tak ako ma prvé diely potešili atmosférou,, trefnými empatickými Vierkinými monológmi a Pani Herečkou Ružičkovou, tak ma posledné časti sklamali: 1. ústupom role HR do úzadia, 2. silnejúcou prokomunistickou ideologizáciou, 3. snahou o dobré a podrobné zachytenie motívov konania jednotlivcov v kontraste s načrtnutou hrubou čiarou medzi lepšími Čechmi a horšími Nemcami a kolaborantmi, 4. patetické deklarácie tipu "Odejdi smrtihlave, chci se smířit s Bohem, i když už není nade mnou, ale pode mnou." (24.06.2011)

Pekných pár epizód vo vkusnej réžii Karla Kachyňu. K povahe našinca zmierlivé, ale bez ústupkov. Krutosť a absurdnosť doby vykreslená síce bez príkras, ale rovnako tak bez zbytočných explicít či citových vydieračiek. Tak nejako to bolo vtedy aj u nás, pamätám z rozprávania starej mamy a preto na mňa Vlak detstva a nádeje o to príjemnejšie dýchal. Univerzálne vo zvolenom jazyku, pravdivé v spomienkach. Intenzívny zážitok, v rámci rodinného (pretože takým tento seriál v prvom rade je) filmu unikát! (06.12.2010)

Československá válečná kinematografie je nejobsáhlejší sbírka událostí v Evropě po roce 1938 do roku 1945. Tento výjimečný seriál se může bez diskuze zařadit mezi plně vypovídající, kvalitní válečné příběhy. Perfektní atmosféra Sudet, měnící se mezilidské vztahy, neúprosná a nevyhnutelná německá demagogie na každém kroku. Vynikající forma vyprávění a nakonec Anna Urbanová, která svojí životní filosofií, dokáže v podstatě cokoli, v jakékoli době. Přímý důkaz výborné univerzálnosti Heleny Růžičkové, která zde zanechala jednu ze svých vrcholných rolí. (02.08.2012)

„Tatínku, prosím tě…“ - „Tak já mu půjdu pomoct. Na Štědrej večír se maj všichni lidi milovat. I když teda někerý z nich jsou pořádný svině.“ Těžká doba pro národ, ještě těžší pro malou Věrku, která přišla o matku. Naštěstí je tu amazonka Anna Urbanová, která hravě zkrotí rozbouřené stádo henleinovců, vyvrátí pařez či navaří ten nejlepší guláš! Nostalgické vykreslení doby z pohledu malé a později už dospívající slečny se podařilo. Kachyňa také zde projevil svůj cit pro vyprávění a atmosféru (za vydatné pomoci silné dvojky kameramanů a Fišerovy hudby). A spolehnout se mohl i na herce, hlavně Růžičkovou, Fuchsovou a Zindulku. Zaujme i Javorského Sepp, Augustův strýc („Baby člověka ani o životě rozmýšlať nenechajú, enem ho otravujú!“), Ševčíkův nácek a mnozí jiní. Ani tento seriál se neobešel bez menší dobové propagandy, ale těch pár „rudých“ momentek naštěstí tolik neruší. Dávám solidní 4*. „Tak co? Seš schopná předstoupit před mý stařičký rodiče jako slušná žena?“ - „Ale jo, ať to frčí srágoro, vem kufr a dem!“ (15.08.2021)