Samotári

// To je tak, když jdete po dlouhé době do kina na český film od jednoho z mála tvůrců, který podle vás za něco stojí a sejme vás to tak, že pak nechcete koukat na nic jiného. Naštěstí v případě Samotářů to je i fakt, že vidět je jednou, kouskovitě, před bůhvíkolika lety, vzhledem k mému zájmu také není zrovna sláva... ne, jinak. Je to kurva ostuda. A co že jsem si z toho dnes odnesl? Tak třeba to, že takový film můžu bez nadsázky označit jako zlomový. Je to český milník, velká generační výpověď, příběh sedmi lidí, který dokáže napsat jenom člověk, který je v prvé řadě inteligentní, zkušený a osobitý a v té druhé (protože bez ní by to nešlo) zatraceně talentovaný. A tím vším Petr Zelenka očividně je, protože tohle je jednoduše testament, který se ve své době trefil absolutně do černého. Ale víte, co je na tom úplně nejlepší? Píše se rok 2015, přichází nová generace, tentokrát už jí jsem součástí, a je pomalu na čase, abychom si udělali výpověď novou. Vlastní. A dost možná ještě smutnější. Pravdou totiž je, že jsme se za těch patnáct let *vůbec* nic nenaučili a pořád málo hulíme. (a protože jsem ten komentář měl utnout už někdy kolem trefy do černého, nebude snad nikomu vadit, když ještě v závorce pochválím režiséra Davida Ondříčka a kameru Richarda Řeřichy - jehož jméno si odteď zapamatuji, bez nichž by to taková pecka taky určitě nebyla. Díky!) 10/10 (21.10.2015)

Myslel jsem si, že na tohle budu už "starej", ale přiznám se že mě Samotáři nadchli. Škoda sice, že všichni nehrají jako Trojan, Macháček a Mitevská, ale to už by nebylo normální :). Tihle tři to ale odtáhli fantasticky. Ještě že si to Ondříček s obsazením Ivana Trojana nerozmyslel ! Objevil ho pro náš film sice v jeho 36 letech, ale myslím že ho čekají ještě další velké role. Moc se na to těším. (27.03.2003)

Nelíbí se mi, že většina lidí je ze Samotářů odvařená kvůli Macháčkovi. Jakub je sice úleťák a jeho hlášky zkultovněli, ale já osobně dávám přednost postavě a hereckému výkonu Ivana Trojana. Za nejlepší zcénu pak považuju dramaticko-komediální hádku v rodině Černých při japonské návštěvě. David Ondříček občas vykouzlí zajímavé obrázky, ale film, který vás zahřeje na duši, nebo při kterém vám zamrazí v zádech, to rozhodně není. (01.11.2003)

Pre mňa tento film obchádza prívlastok kultový pomerne dosť veľkým oblúkom. Veľmi dobrá reakcia na podobné komédie zahraničného typu, ktoré ukazujú skazenú spoločnosť, plnú nemravných ľudí, skazených chorobami a závislosťami novodobej civilizácie. Skôr ako komédia mi to prišlo ako občas veľmi súcitný a tragický film, ktorý ma okrem niektorých naozaj skvelo nabrúsených hlášok nedokázal rozosmiať, skôr zamyslieť sa nad touto vyobrazenou problematikou. Réžia a hudba bola naozaj veľmi trefne novátorská a aj neokukaní herci z tohto príbehu spravili to, čo asi tvorcovia očakávali. 80%. (23.11.2008)

„Hele Hanko, já ti musím něco říct. Já sem myslel, že teď spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…že už jako jednu holku mám.“ Potřeboval jsem nemálo let odstupu, abych si film dokázal plně vychutnat, ale vyšlo to. A to ať už tu ujetou a pohlcující atmosféru (spolu s výbornou hudbou), trhlé postavy a kreace jejich představitelů (Trojan, Macháček, Maciuchová či neokoukaná Mitevska), spoustu absurdních situací (některé z nich jsou navíc opravdu skvěle vypointované a pár takových se podařilo vygradovat až na hranici toho nejčernějšího humoru…třeba takové zapálení) a těžce „intelektuální“ rozhovory plné „vejšplechtů“, z nichž mě několik opravdu dostalo do kolen (nejsouvislejší „hláskovací“ pasáž je asi ta v taxíku). U pozdějšího Ondříčkova počinu Jedna ruka netleská jsem se sice smál častěji (navzdory velkému rozdílu ve zdejším hodnocení obou snímků), což bylo nejspíš dáno i tím, že tady bylo rozpracovaných až zbytečně moc dějových linek (i když propletených) a také se chvílemi hrálo více na vážno, ale i tak se Samotářům podařilo mě pořádně pobavit a těch slabších 5* nakonec přece jenom dám. „…a máš nás rád.“ – „Myslíš, že vás mám rád?“ – „Samozřejmě, že nás máš rád.“ – „Aha…“ (13.11.2008)